Nové Kokosy na sněhu? Jeden gól vypráví příběh nejhoršího fotbalového týmu historie

I méně zdatný filmový fanoušek by zřejmě dokázal vyjmenovat několik sportovních komedií o družstvu odpadlíků, které se naučí správně motivovat a se špetkou základní taktiky vytře všem pochybovačům i soupeřům zrak. Ať už Jeden gól porovnáváme s vězeňskou Trestnou lavicí nebo s exotickými Kokosy na sněhu, dějem nijak nevybočuje. Sympatický tým příliš talentu neprojevuje a vše se jeví ztracené, avšak probuzení týmového ducha dává hráčům křídla a rozhodující utkání se po vrtkavém startu zlomí do euforické výhry či sportovního zadostiučinění.

Příběh tentokrát vychází ze skutečných událostí, a přestože Waititi v roli vypravěče v úvodu varuje před přikrašlováním, snímek nikdy nesklouzne k příliš bláznivé a neuvěřitelné parodii. Tedy do polohy, kterou rozdováděný filmař často atakuje a čtvrtého Thora v ní zcela vykoupal. Znáte-li Waititiho původní novozélandskou tvorbu, jistě si vybavujete mimoňský humor a roztomilé lidské postavy, z jejichž osudů současně sálá životní posmutnělost. Stejně jako režisér vzhlíží k formativním hollywoodským filmům, také jeho hrdinové a hrdinky se různě vypořádávají s vlastní maličkostí či s tradicemi své nevelké země.

V Tichém oceánu ukrytá Americká Samoa je rozlohou i populací skutečný trpaslík, a když její národní mužstvo přebírá americký trenér Thomas Rongen (Fassbender), jeho cíl zní prostě – po deseti letech od potupné porážky vstřelit v kvalifikaci aspoň jeden gól. Rongen nemá o vedení tropických outsiderů valný zájem, americký svaz zastupovaný i jeho odloučenou manželkou Gail (Elisabeth Moss) jej do vyhnanství poslal proto, aby cholerický kouč zapracoval sám na sobě a nalezl nový pohled na hru i na život. Stále totiž těžce nese ztrátu ženy a také dcery, která před dvěma lety zemřela při autonehodě. 

Frustraci si Rongen vybíjí na svých svěřencích, kteří mají abnormálně odlišné životní postoje a ambice. Nejsou profíci a fotbal hrají pro zábavu plynoucí z radosti být v kolektivu. Po mezinárodně probírané porážce se však radost ze hry vytratila a sportovní motivace Samoanům schází. A stejně tak postrádá nasávající a sarkastický Rongen elán do života. Mohou si vzájemně pomoct? Natolik odlišné postavy se snaží stmelit pozitivní předseda tamního svazu (který má v kanclu jako z Okresního přeboru myš a klávesnici, ale chybí mu monitor).

Hráči, mezi nimiž figuruje také první transfotbalista v soutěžích FIFA Jaiyah Saelua, si k zabedněnému trenérovi cestu samozřejmě najdou. Přerod Fassbenderova protagonisty, jenž svým svěřencům nechtěně vštěpuje především nervozitu, není kdovíjak objevný. Z větší části se odehraje během poločasové přestávky závěrečného střetnutí proti Tongu, které je pro Americkou Samou doslova existenční. Když fotbaloví nešikové prohrají, hodnostáři FIFA hrozí vyškrtnutím týmu z mezinárodních soutěží. 

Zatímco Rongenův agresivní přístup orientovaný na výsledky specifické nátuře Samoanů škodí, jejich životní optimismus a energie konzervativního kouče obohacují. Publiku může být jedno, že dopředu zná vyústění i přibližný průběh, neboť společně s mnohem skeptičtějším Rongenem může nasávat léčivé účinky nádherného prostředí i mírumilovných ostrovanů. 

Waititi sice příliš neoslňuje situační komikou, Jeden gól se prozatím přesto stává ideální startovní čárou pro všechny, kteří se s filmografií jeho tvůrce teprve chystají seznámit. Sympatický Novozélanďan zde kopíruje klasickou hollywoodskou šablonu a není až tak osobitý jako v dřívějších dílech, v nichž formou neotřelého vtipného dobrodružství líčil i velmi lokální (Kluk, Hon na pačlověky), potažmo historicky zakořeněné bolístky a traumata (Králíček Jojo).

A přece je tahle lehká sportovní taškařice prošpikovaná jednak jeho svéráznou náklonností k loserům (přítomnou i v marvelovském Thor: Ragnarok), jež fyzicky nijak nezesměšňuje. Naopak z nich pomocí nakažlivé naivity činí úžasné lidské bytosti, s nimiž by všichni chtěli trávit čas. „Lituji každého, kdo je nešťastný,“ říká Rongenovi starostlivý fotbalový předseda a vy cítíte, že nejde o žádnou pózu a lacinou scenáristickou zkratku. Tyto pocity jsou opravdové a upřímné.

Snímek může být podobně inspirativní pro všechny, jimž každodenní stres kazí radost ze sportovního výkonu a tím ho zhoršuje. Byť se jedná o nejnižší patra srovnatelná s okresním fotbalem u nás, příběh se přece jen zaměřuje na mezinárodní fotbalovou scénu, která je plná vnějšího tlaku a machinací. Jeden gól nás nad takové psychické škůdce povznese a dějově je přesně tak málo náročný, abychom se mohli odreagovat a uvažovat, jak tyto úžasně triviální, a přitom účinné motivace zužitkovat ve vlastním životě. Od filmové komedie někdy nic víc nepotřebujeme a Waititi to ví jako málokdo.