Mark Wahlberg má Plán pro rodinu. Zatajit, že namísto dovolené ujíždí před nájemnými zabijáky

Z hollywoodských filmů někdy můžeme nabýt dojmu, že patriarcha každé druhé středostavovské domácnosti se v minulosti pohyboval za hranou zákona a nechal za sebou pár mrtvých padouchů. Dan (Mark Wahlberg) se možná fyzicky udržuje, ale jinak je tím nejkonzervativnějším páprdou s nudnou prací, odporem k násilí a věčnou podezřívavostí směrem k oběma pubertálním dětem. Dcera Nina (Zoe Margaret Colleti) se chce vzdát nadějné novinářské kariéry a odjet na kolej kvůli krátkodobé známosti. Syn Kyle (Van Crosby) úplně nenaplňuje otcovy představy o perspektivní budoucnosti, neboť většinu času streamuje své videoherní dovednosti, které jsou v komunitě gamerů nicméně známé a uznávané.

V rychlém sledu poznáme sympaticky roztržitou rodinku, v jejíž kuchyni visí pečlivě rozepsaný týdenní harmonogram pro každého člena. Jediný Dan má však vůli se jím řídit, tudíž ostatní překvapí, když je se sbalenými kufry vytrhne z jejich „zevlovacích“ či pracovních činností a v podezřele kvapném tempu s nimi ujíždí na výlet do Vegas. Jeho identita a místo pobytu praskly a Dan (skutečným jménem Sean), jenž v armádě a při následných supertajných zakázkách oddělal asi čtyřicet lidí, se zbavuje všech mobilních telefonů. Po cestě různorodě likviduje najaté vrahy a vymýšlí, jak Jessice a dětem co nejcitlivěji vysvětlit náhlý nevysvětlitelný zvrat.

Plán pro rodinu se od počátku s plnou vervou noří do komických situací a takřka v jediné chvíli nepředstírá, že by tvůrci pomýšleli na vážně míněnou imitaci žánrových tradic. Takových filmů už Wahlberg pár natočil, ovšem jeho charisma vždy šlapalo nejlépe, když si ze sebe mohl aspoň trochu utahovat. V tomto ohledu si dvaapadesátiletá hvězda svižnou rodinnou anamnézu očividně užívá, přičemž protřelému televiznímu režisérovi Simonu Cellanu Jonesovi (Diplomatické vztahy, Hráči) se podobně živelnou energií povedlo nakazit i ostatní kvalitní herce. Ciarána Hindse si s podobnými projekty moc nespojujeme a jeho talent náleží spíš oscarovým projektům, ale menší úloze Seanova dřívějšího otcovského vzoru rázem dodává šmrnc i špetku seriózní bázně.

První dvě třetiny takřka dvouhodinového filmu nabízí překvapivě funkční a rytmickou zábavu, kdy scénář Davida Coggeshalla (Sirotek: První oběť) nápaditě prolíná únikovou akční linii s vývojem postav a jejich vztahů. Tvůrci očekávají, že zvládneme ignorovat zaslepenost manželky a dětí, kteří si nevšimnou pronásledujících aut ani otcova divného chování či jeho zběsilých řidičských manévrů. Z toho si ovšem film i hravě střílí, neboť většinu času všechno pozoruje pouze žvatlající kojenec Max.

Roztomilé dítě se smíchem vítá otcův úvodní pěstní souboj v supermarketu i noční dálniční naháněnou, kdy Sean pouští spící rodině do sluchátek Enyu a bez povšimnutí setřese skupinu ozbrojených motorkářů. Max jako kdyby měl tichý pakt s otcem, jenž po letech rutinního, i když spokojeného rodinného života také ožívá. Publikum objevuje jeho potlačované schopnosti a Wahlberg, jemuž takto rozdvojená osobnost zkrátka sedí, okolí překvapuje svou plynulou němčinou i francouzštinou. Rázem se stává atraktivnějším pro Jessicu, která dříve vyměnila sportovní sny za rodinnou pohodu, a přibližuje se dětem. 

Schéma road movie lemuje několik zastávek, které jsou srozumitelně předeslané. Rodina míjí kolej, na kterou se Nina hlásí a kde hodlá navštívit svého přítele. Sean se musí zbavit dalšího protivníka a poskytnout otcovskou radu dceři, která odkryla přítelovu nevěru. Takové schéma se poté opakuje také s Kylem, jehož videohernímu nadání se otec postupně otevírá a které dostane příležitost zazářit na lasvegaském turnaji.

Zatímco první dva akty jsou svěží a zábavné, ten poslední ve znamení nevyhnutelnosti toho pro originalitu a hravost učiní snad méně než Seagalovy akčňáky. Jakmile Sean přijde o své tajemství a rodina jím před závěrečným společným zúčtováním s padouchy začne pohrdat, příběh ztratí tempo a jen mechanicky naplňuje rutinní schéma.

Přítomnost Hindse nebo Maggie Q v záporných rolích mnoho zachraňuje, ale akční poloha je šíleně nevýrazná a do odlehčeného konceptu se náladou náhle nestrefuje. Hinds ostatně působí jako shakespearovský zloduch, jehož motivace kontrastují s jeho vágností. Moc se nedaří zjemnit ani další nevyhnutelný rozdíl, kdy smrtelně nebezpeční lidé, jež se zabíjením dle vlastních slov živí, nesvedou holýma rukama zastavit matku tří dětí, která kdysi dělala desetiboj. 

Další ambiciózní novinka v katalogu Apple TV+ tudíž potenciál svého oddechového námětu naplňuje jen do té doby, kdy dominuje typický rodinný žánr road movie a klasická akční zápletka slouží jako zdroj vtipného ozvláštnění. Když se ve finále přihlásí o slovo především akce, humor už jejímu ozvláštnění nijak nepomáhá. Přece se však uzavřou všechny osobní linie a publikum alespoň nemá pocit, že by kýžená rodinná konsolidace proběhla zcela odfláknutě.

Být rodičem si žádá jiný přístup (obzvlášť tehdy, pokud jste vyrůstali bez rodičovské lásky a stříleli padouchy), jenže projevovat cit vzorným rozplánováním rodinné budoucnosti je neudržitelné. V tomto ohledu je Plán pro rodinu bezpečně zvládnutým mixem dvou různých postupů a bezesporu nadstandardní komedií na zabití nedělního odpoledne.

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů na Apple TV Plus podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.