Pět nocí u Freddyho je horor pro děti, kterému nelze upřít jisté kouzlo

Pět nocí u Freddyho nás seznamuje s Mikem (Josh Hutcherson), který sám pečuje o desetiletou sestru Abby. A jako by to nestačilo, nese si s sebou trauma z neobjasněného zmizení dalšího sourozence, kterého měl navíc na starost. Aby nepřišel o Abbyino opatrovnictví, přijímá práci nočního hlídače v uzavřené pizzerii Freddyho Fazbeara. Té dominují obří animatronické loutky s vražednými sklony, a pokud si Mike nedá pozor, mohl by se brzy stát jejich další obětí.

Pokud vám to zní povědomě, aniž byste (podobně jako já) hru hráli, možná jste viděli dva roky starý Willyho kouzelný svět, kde podobné zápletce čelil Nicolas Cage. Avšak zatímco on šel do otevřeného a navíc velmi krvavého boje, Pět nocí u Freddyho, přestože film produkuje hororové studio Blumhouse, pohledem uhýbá.

Zdejší obří hračky jsou sice brutální (což není spoiler, jde doslova o první scénu filmu), vše je ale podáno tak, aby mohl na snímek i náctiletý divák. Upřímně, trochu to brousí hrany funkčnosti, a zatímco někdy je řešení kreativní, jindy vytrhne tím, že scéna působí nekompletně. Režírující Emma Tammi každopádně dělá, co může, a nedělá to vůbec špatně.

Mnohem zajímavější je každopádně celkové pojetí. Formálně má auru dobrodružného hororového filmu pro celou rodinu (jako třeba Rošťáci nebo druhý Indiana Jones), pozadí Mikeova příběhu je naopak až netypický temné. To samé platí o obřích loutkách a do toho jsou tu zajímavé komické vložky, jako zcela bez přehánění nejzábavnější vyjukaný právník, jakého letos v kinech uvidíte.

Výsledek tak úplně nedrží pohromadě, protože každý motiv si jede svoje a nutně se nesetkávají. Současně však platí, že film nenudí (což bych mohl svést na to, že neznám hru, ale ohlasy fanoušků jsou přímo nadšené), v dostatečných intervalech mění směr, a když už zabředne do nějaké očekávatelné situace, Tammi ho podrží chytrou režií. Je to zkrátka velmi zajímavý kočkopes.

Kde si kritiku určitě vyslouží, je odhalení padoucha. Nechci zbytečně spoilerovat, ale pokud byste měli hru na vraha, kde by vraždila židle, a za celý film byste viděli jedinou židli, tak víte, kdo je vrah.

Pět nocí u Freddyho má rezervy. Rozkročení mezi dětským a dospělým filmem někdy funguje, jindy skřípe, děj se snaží být košatý, ale pak některé zásadní linky utne nebo přejde. A zmíněné odhalení je sakra slabé. Ale je v tom tolik poctivé a hravé filmařiny, že je mi výsledek, i přes svou nedokonalost, značně sympatický. Možná i proto, že na praktické efekty je u Freddyho opravdu radost pohledět.

Podívejte se na žebříček nejlepších hororů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.