Slavný stand-up komik se na Netflixu vzteká, že nemůže nic udělat s woke kulturou

Už po prvních deseti minutách Fotři vyvolávají zvláštní pachuť tím, jak se pokoušejí vyznívat buřičsky a jak polopaticky své záměry deklarují. Jack Kelly (Burr) na zahradní sešlosti s rodinami svých kamarádů Connora (Bobby Cannavale) a Mikea (Bokeem Woodbine) peskuje Connorova nevychovaného syna, jenž nebere ohledy na ostatní děti. Rozmazleného spratka se rázem zastává jeho matka (Jackie Tohn), podle níž děti musí ventilovat své pocity a nikdo jim nemůže stát v cestě. Následně se Jack dostane do křížku s ředitelkou soukromé školky i s rodiči, kteří přecitlivěle reagují na jeho frustrované poznámky. Z auta vynadá řidiči elektrokoloběžky, jenž mu zatarasí cestu se slovy: „Sdílej silnici.“

Příběh zůstává takto orientovaný na Jacka, který se zpočátku jen přesouvá mezi domovem, prací a školkou, kde mu všichni hází klacky pod nohy. Ředitelka jej před ostatními shazuje, když syna vyzvedne kvůli špatnému parkování o dvě minuty později. V práci dostane i s Mikem a Connorem vyhazov od podstatně mladšího šéfa z firmy, kterou přitom trojice kdysi spoluzakládala. A to kvůli služební cestě do Mexika. V autě bují netaktní homofobní a sexistické diskuze, což šéf zjistí prostřednictvím zabudované kamery, takže je vyhodí za porušení morálního kodexu. Vzteklý Jack poté ztrácí i přízeň manželky Leah (Katie Aselton), když mu na večírku s dalšími rodiči ze sousedství znovu ujedou nervy a zkrátka nejeví známky zlepšení.

Burr se tak snaží publikum bavit ve dvou liniích. Vysmívá se politické korektnosti, s čímž komik rád zachází ve svých stand-upech. I zde ostatně aplikuje situační komiku a každý vtip i z něj plynoucí alegorii musí epizodicky a názorně předvést. Servíruje bohužel hodně průhlednou satiru, na níž je na první pohled nejhorší, jak každá vedlejší postava ztělesňuje určitý extrém na škále woke přívrženců. Podpůrní aktéři a aktérky, ač ztvárňované známými a dobrými herci (Bruce Dern, Paul Walter Hauser, Katrina Bowden), jsou většinou nesnesitelným prostředkem k určitému zesměšňování. Za vše hovoří urážlivý monolog cizího rodiče, jenž upozorňuje na to, že jeho geny pochází z několika procent ze Srí Lanky a že jej Jack tedy nemůže nazývat bělochem. 

Jinak bizarní je náhodná Jackova hádka v motelu o tom, zda je vapování možné považovat za kouření. Konflikt rozsekne buranská přihlížející: „Je to kouření!“ A pak si hlasitě prdne. Jack se prořvává světem podobných individuí, popřípadě se namáhá potlačovat sprosté reakce. Člověk si při tom říká, jak rád by v dané roli viděl Adama Sandlera. Ten by navýšil počet situačních gagů, přidal na roztomilé nablbosti vedlejších postaviček a zkrátka by nepředstíral, že si chce z něčeho střílet bez kulek i střelného prachu. A přesně to by Fotři potřebovali. Burr není slavným komikem náhodou, má velký fandom, ale tady zároveň změkne a netroufne si zase tolik jít proti kultuře bezděčného začleňování a podpory woke kultury, s níž Netflix funguje.

A tak je film většinou nudný. Nepomáhají mu ostatně ani tři otcovští páprdové, jejichž pozdní krize středního věku tvoří druhou zásadní linii příběhu. Mike se pokouší držet krok s dobou díky podstatně mladší a atraktivní přítelkyni Britney (Reign Edwards), která s ním k jeho nelibosti otěhotní. Connor chce být cool, chodí posilovat, vypráví mladším kolegům a kolegyním o trapných videích na TikToku a zakládá si na tom, že prý na svůj věk nevypadá. Jenže mileniálové, s nimiž by se rád cítil být na jedné vlně, mu nerozumí. Fotrům připadají blazeovaní, zhýčkaní a pitomí a vše se samozřejmě otáčí proti nim.

Skončí bez práce a poté, co se pohádají manželky Jacka a Connora, se ani oba kamarádi nesmí dál stýkat. Film opravdu zachází ke „starému dobrému“ hospodskému humoru o mužském útlaku v manželství a Bobby Cannavale ve chtě nechtě nejvtipnější scéně rychle strčí do pusy papír s dojemným vzkazem, který Connor na záchodě tajně psal odloučenému Jackovi. To když do koupelny nečekaně vrazí jeho choť.

Jenže po téhle taškařici příběh trochu zvážní a působí skoro tragikomicky. Jack to opět přepískne na večírku, jehož téma pomáhal ostatním rodičům ze školky vybírat, když protestoval proti návrhu „transbar“. Leah ho vyhodí i z domu a Connor s Mikem, kteří rovněž odmítají dospět a přijmout zodpovědnost za svou rodinu, s ním jedou na ožíračku do Las Vegas. 

To už je však dávno jasné, že pro vzteklého Jacka s egem bohatého dvacátníka musí film skončit jedině v potlačovaných návalech zuřivosti. Naoko se napravit a mít lepší společenskou image a renomé, které se v dnešní době dá nahnat různě. Třeba když jste nejosamělejší muž světa v Mexiku a náhle si pro vás přijedou tři fotři, jejichž mladý šéf chce váš samotářský příběh prodat na Instagramu. Tato zápletka je jediný odvážnější pokus o bláznivější koncept, jinak se film odvíjí přehnaně monotónně, stojí na nevtipných dialozích a kostrbatě šroubovaných zvratech.

Burr totiž prská hlavně nad tím, že se společností a jejím směřováním nemůže nic udělat. A tak musí sekat latinu kvůli dětem, pro které přece v dospělosti většinou děláme všechno. Může přitom dál i pod vousy nadávat na koloběžkáře. A klidně se v duchu vysmívat lidem, kteří na sebe možná přehnaně vztahují bodyshaming. Nic lepšího ve Fotrech ostatně nepředvedl a satiru nepodal s úderností, citlivostí ani s morálním sdělením, které k tomuhle stylu přitom tak nějak sandlerovsky patří.

Podívejte se na žebříček nejlepších komedií podle hodnocení uživatelů a uživatelek Kinoboxu.

Čtete nás rádi? Podpořte nás, prosím, v hlasování o Křišťálovou lupu. Děkujeme.