Futurama se vrací do jiného světa. Naznačují první epizody nechvalný osud Simpsonů?

Seriál tvůrce Simpsonů Matta Groeningaa jeho kolegy Davida X. Cohena čelí po vzoru dalších populárních satir především riziku, že ztratí schopnost (či vůli) se nadále vyjadřovat ke světu okolo sebe a upadne do impotentního sebereferenčního cyklu. Právě Simpsonovi (jejichž výroby se Matt už dlouhá léta neúčastní) můžeme považovat za odstrašující případ toho, jak se z jednoho z nejzlomovějších, nejtrefnějších a nejvtipnějších seriálů všech dob může časem stát bezmyšlenkovitá zombie, jíž už selhaly všechny životní funkce, ale prostě odmítá zdechnout.

Futurama měla během svých posledních pokusů o oživení nakročeno k podobnému osudu. Nebylo však jasné, nakolik jde o důsledek špatných tvůrčích rozhodnutí a nakolik o nepříznivé okolnosti, s nimiž se štáb musel poprat. Po zrušení na Foxu dostal zakázku na sérii DVD filmů, jež byly následně rozstříhány na epizody. Formát vedl k neuspokojivému vyprávění, jež postrádalo švih a drive. Tento zádrhel se snad povedlo překonat, osmá (možná jedenáctá, pokud počítáte i rozřezané filmy) série vzniká opět s důrazem na jednotlivé díly jako plnohodnotný seriál. Jenže je tu jiný problém. Svět se za skoro čtvrt století od premiéry značně změnil a Futurama, jež vznikla v ještě převážně analogovém prostoru, je vlastně sama o sobě již retrem. Jak má nyní začít svůj nový život?

Satira přichází o své napojení na realitu především tehdy, když se odmítne měnit a vyvíjet s dobou. Když má produkce strach příliš měnit výtvor, který aktuálně vydělává peníze, dokola opakuje tu jednu věc, která přinesla úspěch. A jak postupně mizí relevance, publikum začne zapomínat, že tu vůbec někdy napojení na realitu existovalo. I extrémně provokativní dílo kritizující svou dobu jako Simpsonovi, na jehož drzost a troufalost si svého času stěžoval před celým národem konzervativní americký prezident Bush senior, přijde během let o veškerý osten a stane se už jen odrazem sebe sama.

Homer dnes už neexistuje proto, aby se vysmíval nefunkčnosti nukleární rodiny, v níž se sice všichni upřímně milují, ale pod aktuálním statem quo nemohou žít uspokojivý život. Existuje, aby byl legrační a říkal hlášky, které milujeme. Mnohé dnešní publikum by se dokonce urazilo, kdyby se po Simpsonových chtělo, aby se nějak konkrétně a jasně vyjádřili k současným problémům. Proč by se do komedie měla zanášet politika a ideologie? Běžte s tím k šípku! Že Simpsonovi vznikli právě proto, aby nesli politický přesah, se už z velké části vymazalo z popkulturního povědomí.

Futurama je v tím specifičtější situaci, že byla poprvé uvedena o víc než deset let po Simpsonech. Totiž po pádu železné opony a na konci (alespoň pro privilegované maloměšťáky) bezstarostných devadesátých let. Společností tehdy rezonovala teorie Francise Fukuyamy o „konci historie“. Tedy bodu dějin, kdy lidská společnost dosáhla své konečné podoby. Liberální kapitalistická demokracie vyhrála. Nečekají nás už velké vzestupy ani pády, války ani revoluce v režimech, které se stihly přizpůsobit. To, co je teď, bude navždy.

Dnes už považujeme konec historie za důkaz dobové naivity a arogance. Fukuyamu čekal za dva roky úkol popasovat se s teroristickými útoky 11. září, které americkou představu o konečném vítězství rychle postavily do latě. O dalších pár let později přišel ekonomický krach. Futurama, vznikající od roku 1999, tedy zažila jak vrchol, tak pád této dobu definující myšlenky. A její podoba tomu maximálně odpovídá. Principem tu je totiž kritika stagnace. Sledujeme příběh poslíčka Frye, jenž nemá v současném světě naprosto žádné vyhlídky. Shodou okolností je na tisíc let zmrazen a probouzí se do nové doby, která se jeho nepříliš bystré mysli jeví jako splněný sen. Létající auta jsou samozřejmostí, za nejlepšího kámoše má robota a k dispozici televizní kanály z celé galaxie. Jenže jak Fry skončí? Opět jako poslíček!

Jemu to možná nedochází, my si však rychle uvědomujeme, že zatímco technologicky svět za tisíc let jeho nepřítomnosti pokročil, jeho společenský systém zůstal na chlup stejný. Vždyť i prezidentem se stává v láku naložená hlava Richarda Nixona. Pod estetickými variacemi se skrývá totožný mechanismus, jenž dosahuje v jednotlivých aspektech satiricky absurdních podob. Fukuyamova zprvu optimisticky míněná teze o konci historie se mění v povzdech teoretika a spisovatele Marka Fishera, že nás má systém tak v hrsti, až je snadnější představit si konec světa než konec kapitalismu. Futurama zobrazuje zatuchlou civilizaci, která místo řešení svých nespravedlností instalovala na ulicích sebevražedné budky pro ty, kteří už to nemohou vydržet.

Samozřejmě, že vše je zabaleno do černého a dětinského humoru. Futurama vždy zápolila s tím, že lidé, kteří se soustředí na vulgární humory robota Bendera (a nikoliv jeho podstatu frustrovaného alkoholika z dělnické třídy, který se pokouší vzepřít tomu, že jediný jeho smysl je odvádět bezmyšlenkovitě manuální práci), mají dost záminek nepustit si smysl pořadu k tělu. Jak bylo zvykem v době uvedení, Futurama si mohla své přesahy dovolit jen tehdy, když stále nabízela dost atrakcí, jež části publika bez zájmu o progresivní názory Matta Groeninga umožní povrchní konzumaci.

Dnes, po popularizaci konceptu quality TV, si mohou televizní tvůrci dovolit mnohem ostřejší a otevřenější přístup. Žánr adult animace výrazně pokročil. Co tedy můžeme vyčíst z prvních čtyř epizod? Na první pohled vypadá Futurama úplně stejně jako dřív. V kresbě ani dabingu bychom nepoznali rozdíl, stejně jako v základní atmosféře. Je jasné, že tvůrci cítí velkou vděčnost k fandomu, jehož otravování přivedlo Hulu k zakoupení značky. Snad považují za neslušné dělat tvrdý reboot a milovaný pořad důsledněji redefinovat.

Přesto se zároveň snaží s hrozící irelevancí a proměnou v zombie verzi sebe sama aktivně bojovat. Včleňují tedy aktuální témata jako kryptoměny a chrlení obsahu streamovacích služeb. Zatím to ale vypadá podobně, jako když se v rukou Simpsonů začaly objevovat smartphony – je zkrátka jasné, že seriál nebyl koncipován na to potýkat se s těmito motivy.

Futurama a její nenápadná dystopie by měla potenciál k pokrytí dnešní doby. Rozhodně mnohem větší než v případě Simpsonů. Tvůrci jsou ale poměrně krotcí. Přestože seriál byl v době své premiéry ostrý a političtější, než bývalo zvykem, dnes působí totéž nasazení polovičatě.

Co do samotného humoru a vtipů se nezjevuje nic nečekaného, byť se dá jistě v mnoha případech uchechtnout. Zápletky byly zatím spíš zklamáním a nejhorší je, že mezi Fryem a Leelou je prakticky nulová chemie. Jejich vztah fungoval jako nedosažitelný sen, takže ve chvíli, kdy spolu konečně napevno chodí, působí jejich interakce zcela nepřesvědčivě.

Pořád je tu ale šance, že se zbytek série sebere. První díly se přece jen musely vypořádat s tím, že potřebují nějak vysvětlit svou náhlou existenci. To je snad již vyřízeno, nyní si tedy počkejme, jakou rutinu pro sebe Futurama zvolí. Zatím se bohužel zdá, že i když se nejedná o ostudu, na zažehnutí nové jiskry nezbylo dost elánu a energie. Snaha oživit Futuramu tak, jak byla, převažuje nad pokusem o opravdu dýchající pořad.

Podívejte se na žebříček nejlepších animovaných seriálů podle databáze Kinoboxu.