Blue Beetle je jiný druh komiksového brouka. Žádný samotář, jehož sužují vnitřní démoni

Blue Beetle představuje v mnohém výjimku. Hlavní hrdina Jaime Reyes (Xolo Mariduena) je pohledný mladík, který zrovna dostudoval práva a čeká, že půjde v životě už jenom nahoru, čímž pomůže své rodině z bídy. Rodina mu však zatajovala, jak špatně na tom jsou, aby ho neznervózňovala při studiu. Nyní musí začínat od píky, coby pomocný personál ve vile miliardářky vlastnící korporaci, jež ovládá celé město. Souhrou mnoha náhod, které ani nejde ve zkratce vypsat, se dostane do kontaktu s mimozemským předmětem, jenž pronikne do jeho těla a symbioticky v něm začne žít.

Tento „modrý skarab“ má vlastní inteligenci a zájem na tom, aby jeho hostitel dále žil, takže ho chrání před vším nebezpečím. V důsledku to znamená, že Jaime může ochránit i lidi okolo sebe, pokud nebezpečí prožívá společně s nimi. Blue Beetle je tedy hrdinou, který nebyl zrozen s privilegovanou silou, ani se nijak speciálně nevypracoval, ani přímo nebojuje, ale fakticky se vždy jen brání. V něčem ono „kousnutí hmyzem“ připomíná Spider-Mana a v něčem výrazně optimističtější verzi Kafkovy Proměny, kde Řehoř Samsa sezdá, že se sice proměnil v jakýsi ohavný hmyz, ale je to vlastně hrozně cool, může roztáhnout krovky a odletět ze světa, v němž vládne byrokracie a korporace.

Jaimeho přeměna je navíc vratná, podobně jako u Hulka, jen se nemusí neštvávat a není nebezpečný svou agresivitou, naopak musí krotit Khaji Du (jak se ona žensky znějící entita jmenuje), aby nezrasovala protivníky a okolí příliš. Stejně jako Hulk však po skončení akce zůstává v hanbatých nedbalkách, což způsobuje řadu komických příhod s členy rodiny či vyhlédnutou kráskou – bohatou dědičkou impéria, jejíž nezvěstný otec byl hodný, zatímco teta je mrcha.

Blue Beetle má v sobě něco z Venoma, akorát parazitický organismus není tak nebezpečný a při komunikaci připomíná spíš Jarvise (umělou inteligenci) z obleku Iron Mana. Tímto vším Blue Beetle nezískává na originalitě a v roce 2023 působí mnohonásobně odvozeně, přestože kořeny hrdiny sahají až někam do 30. let. Blue Beetle byl vždy onen lehce naivní komiks, jehož hrdina má být trochu směšný a vyhrávat možná až trochu omylem. V průběhu historie dostal tři různé reinkarnace a na filmovém plátně jsme ho mohli na chvíli vidět ve Watchmenech (2009), které právě tento typ staromódních hrdinů nahlížel ostře kritickým tónem.

Blue Beetle však nakonec ve svém 120milionovém aranžmá a 127 minutách přece jen něčím ční nad ostatními komiksy. A to nejenom svou neónovou barevností a slunečností. Za velmi dlouhou dobu se jedná o komiks, v němž je rodina nikoli jen hrdinovou motivací, ale aktérem celého děje. Všichni její členové se podílí na pohybu děje a řešení problémů, i když jsou na první pohled outsideři.

Otec s nemocným srdcem mluví jako Yoda, sestra je obrýlená feministická glosátorka jako Daria a babička se zapletenými copy působí jako hibernovaná Leia. Jaimeho proměnu chápou zpočátku jako jednu z mnoha katastrof, co je potkala a již jim přinesli „zlí bohatí běloši“. Postupně ale tuto ránu osudu berou jako nový zdroj síly a stmelení se.

Skoro by se dalo říct, že Blue Beetle je tedy komiksová týmovka, kde superschopnosti má jen jeden člen. Mnohem spíš je to ale rodinná komedie o domácích kutilech, kteří svou guerillovou a do-it-yourself náturou překonávají nebezpečí, které na ně útočí z korporátně dokonalého, strojově seřízeného světa.

Film skutečně stojí velmi silně na „třídním vědomí“ a etnické identitě. Jeho prvních dvacet minut působí vyloženě jako sociální komedie z nějaké nepříliš vzdálené dystopické budoucnosti. Latinoameričané jsou pro bohaté bělochy neviditelní a nejsou pro ně vlastně lidé – jsou vskutku jakýsi hemžící se hmyz, ale spíš než obtížní švábi připomínají pečlivé pracovité mravenečky.

Blue Beetle si je velmi dobře vědom svých brakových, laciných a „cheesy“ kořenů. Proto se tu tak často upomíná na mexické telenovely, kdy chudou nevěstou v náruči bohatého pana továrníka je právě Jaime v obrácené mužsko-ženské roli. Proto se tu zužitkuje stařičký animovaný film o zmateném hmyzím muži, připomínajícím našeho Pata a Mata v jednom. A proto se Jaime seznámí i se staršími verzemi Blue Beetla, které svou estetikou upomínají k mexickému wrestlingu, jež je ještě mnohem pokleslejší než americký wrestling a svou závislostí na maskách se ukazuje jako předvoj amerických komiksů. Někde od Zorra nebo luchadore wrestlery až někam k Power Rangers, tam všude se rozprostírá stylistická říše Blue Beetla.

Pro drahý blockbuster, jenž by měl přinést latinoamerické komunitě v USA hrdost, a možná víc uvést na kinematografickou mapu všechny španělsky či portugalsky mluvící národnosti, je Blue Beetle podivně neseriózní, nedokonalý, lehce pubertální. Ale jako by tím všichni outsideři světa říkali – známe svůj původ, víme, že nemůžeme být na takové technické výši jako americký mainstream. Ale jsme tady, máme svá práva, svou poetiku, svou mentalitu a chceme být vidět.

V tom je film nesmírně sympatický, a nemá příliš cenu hloubat, že je sám dílem korporace, ačkoli se proti moci korporací vymezuje. Zužitkuje se tu důsledně i boj proti imperialismu a vykořisťování menších zemí většími. Stvrzuje status Latinoameričanů jako „podivných zvířátek“, ale přitom ukáže jejich ponížení, bolest i zadostiučinění.

Je to také film, kde vládu nad svou reprezentací měl téměř kompletní latinoamerický štáb. Režisér Angel Manuel Soto byl angažován díky předchozímu realistickému dramatu Twelve, představitel hlavní role Xolo Mariduena se sem dostal přes seriál Cobra Kai. V obsazení nemůže chybět univerzální hrdá Latinoameričanka Adriana Barraza či vytěžovaný komik George Lopez. Za objekt touhy tu je čarokrásná Bruna Marquezine a trpícího padoucha ztvárnil krásně zvrásněný Raoul Trujillo. Prohnilou kapitalistku bez srdce pak hraje76letá Susan Sarandon.

V českém prostředí nám hodně z tohoto kulturního kontextu může být jedno nebo nám unikat. Těžko říct, kolik teenagerů pochopí, v čem spočívá konflikt tohoto snímku a že to není konflikt čistě mezi pozemským a mimozemským či chudými a bohatými, srdečnými a chladnými. Jako akční komedie zůstává Blue Beetle dostatečně funkční, aby vyloženě nenudil. Nemá čím ohromit, ale na rovině samotného odsýpání děje a sypání vtipů z rukávu dopadl mnohem lépe než většina produktů ze stáje DC Comics, kterou produkuje studio Warner Bros.