Jason Statham versus megalodon podruhé a s více zuby. Ani nevadí, že zas tolik nekouše

Když Steven Spielberg roku 1975 trpěl při komplikovaném natáčení Čelistí, asi těžko si dokázal představit, jak monstrózní filmy jeho fenomenální a v dnešních měřítkách naprosto realistický hit iniciuje. Obzvlášť žraločí horory rychle ztrácely sebemenší kontakt s realitou a v posledních dvaceti letech se u nich stalo trendem jednak tíhnutí ke sci-fi, jednak předpona mega. Megažraloci bojovali s obřími chobotnicemi, měli klidně i tři hlavy a při výskoku nad hladinu zvládli schramstnout letadlo.

Meg 2 je unikátním filmem v tom smyslu, že výše popsané šílenosti převádí z televizních a videoformátů na velká plátna. S rozpočtem kolem 180 milionů dolarů servíruje bláznivý příběh o izolovaném ekosystému osm kilometrů pod mořskou hladinou, odkud se vinou lidského zásahu znovu vyprošťuje několik megalodonů a tentokrát i krakatice připomínající krakena z Pirátů z Karibiku. A jelikož jde o projekt s tváří Jasona Stathama, nemohou chybět lidští padouši, jimž nestárnoucí plešatá ikona namlátí a shazuje je z mola do chřtánů žraločích bestií.

Snímek vznikl dle knižní předlohy Steva Altena a režisérský rutinér Ben Wheatley dostal životní šanci, aby se se štědrým produkčním zázemím a silnou diváckou cílovkou dosyta vyblbnul. A nutno přiznat, že do toho šel po hlavě. Logikou nesvázanou a rozvernou náturu díla ustavuje již úvodní sekvence z období před 65 miliony let, která tím nejtriviálnějším způsobem znázorňuje tehdejší postavení megalodona v potravinovém řetězci. To je samozřejmě proklatě vysoké a alfa predátor nemá problém polapit tyranosaura takřka na mělčině.

Úsměv na tvářích publika přetrvává během úvodní špiónské mise Stathamova protagonisty, ekologického aktivisty Jonase Taylora. Ten je dokonalým akčním hrdinou, jehož tepovou frekvenci nerozhodí ani ozbrojení námořníci vyhazující do oceánu radioaktivní odpad (a dokola nahlas křičící, že opravdu jde o toxický materiál), ani pravěká monstra. Spolu se zakladatelem oceánografické společnosti (další akční ikona Jing Wu) se Jonas vydává na další průzkum ekosystému, avšak dochází k šokujícímu zjištění. Na bohem zapomenutém mořském dně už někdo vybudoval nepředstavitelně nákladnou rafinérii na těžbu cenného kovu, Jonasovu misi sabotovali a při násilném střetu se vyprostili megalodoni.

To, co se před vámi odehrává, můžete nahlížet ze dvou perspektiv. Je vysoce pravděpodobné, že vás bude štvát nelogičnost jednotlivých zvratů, které existují jen proto, aby se megalodoni dostali k zalidněným plážím. Jak je možné, že oceánografická společnost si ani po 26 ponorech na dno (jak tvrdí jedna z postav) nevšimla, že tam někdo jiný operuje v obrovské a jasně nasvícené základně? Proč lidský antagonista při zpozorování Jonasovy posádky nesmyslně odpálí těžební úsek, čímž ohrozí i svůj život? 

Protože… Proč ne? Nemluvě o scéně, v níž si Statham střihne Poseidona a půl minuty plave bez futuristického skafandru osm kilometrů pod hladinou, enormnímu tlaku navzdory (vysvětleno tím, že z plic vyfoukl veškerý vzduch). Prehistoričtí predátoři ostatně vyžadují důstojného protivníka a Meg 2 je v jádru komedie, která se nebere vážně. A tímto stylem si také zaslouží být nazíraná. 

Snímek je roztomile blbý a nakonec i sympatický v tom, jak jsou v něm lidé buď neuvěřitelně hrdinští, nebo neskutečně zlí, tupí a postradatelní. Díky katalogovému rozdělení postav po vzoru špionážních akčňáků, kde musí být vlivný arcipadouch, drsný poskok (Sergio Peris-Mencheta, jenž je trochu podobný Dannymu Trejovi) či hackerka, se můžeme dopředu těšit na jejich zasloužený skon.

Nakonec tolik nevadí, že samotní žraloci dlouho hrají druhé housle. Obrovští megové beztak svou kořist jen ve velkém polykají a tvůrci se většinou nepokoušejí vzbudit bázeň z jejich smrtonosných nástupů. Moc by jim v tom nepomohlo ani poněkud umělé CGI. Tohle je v jádru klasický osmdesátkový akčňák říznutý buddy komedií, do něhož se přimíchali megalodoni. A když se v závěru všichni sejdou v ostrovním letovisku, kde hrdinové nahání monstra ve vodě, na souši i ve vzduchu a do toho zlí lidé střílejí po hrdinech, je to zábava. Finální akce trvá dost dlouho, má spád a dobře obsazeným a celkem slušně napsaným protagonistům sežrání nepřejeme. Panuje mezi nimi dobrá chemie, vzájemně se špičkují a všichni kromě Stathama dávají najevo, že nasazovat vlastní krk a provádět heroické činy není jejich běžnou životní náplní.

Meg 2: Příkop je přesně takový, jak se promoval v trailerech. Se vší očekávanou stupiditou, ale rovněž s působivými (byť místy nepřehlednými) podmořskými lokacemi a inscenacemi, kde Wheatley zdatně opisuje od Camerona, a náloží akce, která má hlavně bavit. Příběh samozřejmě kdekomu přijde jen pitomý a nejde říct, že nebude mít pravdu. Přece však jde o výplach, k němuž můžete pociťovat sympatie docela beze studu.