Hvězda Stranger Things řeší složitý vztah s matkou v režijním debutu Jesseho Eisenberga

Jesse Eisenberg obsadil do hlavních rolí rodinného dramatu Až skončíš se zachraňováním světa oscarovou herečku Julianne Moore (Pořád jsem to já, Hodiny, Hříšné noci) a populárního Finna Wolfharda (Stranger Things, To, Krotitelé duchů: Odkaz). Snímek, k němuž Eisenberg napsal scénář, jemuž předcházela autorská audiokniha, pojednává o matce Evelyn a jejím synovi Ziggym, kteří k sobě složitě hledají cestu. Evelyn je vedoucí sociální pracovnicí, Ziggy studuje, ale přednost dává kytaře a živým přenosům na YouTube, kde má dvacet tisíc odběratelů. Otec je zde také přítomný, projevuje se sice minimálně, ale občas dokáže mít kousavé poznámky.

Ziggy se před světem uzavírá do svého pokoje/studia, činností své matky opovrhuje. Evelyn před problémy utíká do práce, kde pomáhá s každodenními těžkostmi opuštěné matce a jejímu synovi, do něhož si projektuje to, co jí vlastní syn nedovolí. Ziggy ve své sociální bublině nedokáže žít navěky, zakouká se do spolužačky Lily (Alisha Boe), která píše a recituje angažované básně o nespravedlnostech světa, a pokouší se jí všemožně zalíbit. Působí to však naprosto bezzubě a s minimální šancí na úspěch.

Až skončíš se zachraňováním světa je nenápadný nezávislý film, který produkovala úspěšná společnost A24. Kromě toho se na jeho výrobě podílela kolegyně Jesseho Eisenberga, herečka Emma Stone (Zombieland, La La Land). Coming of age snímek se téměř celý obejde bez komediálního podtónu, na druhou stranu však nepůsobí ani smrtelně vážně. Doprovází ho indie folková hudba reprezentující Ziggyho svět, a klasika, kterou poslouchá Evelyn.

Eisenberg film režíruje poměrně pevnou rukou, jednotlivé scény, dialogy a situace zvládá dobře, jen by místy mohl víc a dřív stříhat a učinit tak snímek dynamičtějším. Občas příjemně překvapí kompozicí či kamerovou jízdou, výběrem rekvizit (žluté žárovky táhnoucí se po celé délce ulice, malé autíčko, kterým Evelyn jezdí) nebo písně (v samotném závěru zazní Union Maid od Woody Guthrieho, který ji věnoval ženám-dělnicím).

Náladou a stylem vyprávění Až skončíš se zachraňováním světa připomene Wangův Smoke nebo Jarmuschova Patersona. Eisenbergův snímek se však nemůže opřít o výraznější trademark, ačkoli autor má evidentně cit pro každodenní situace a v rámci budování příběhu všechno důkladně promyslel. Jeho film je poměrně dost soustředěný na zvolené téma a titulní postavy, publiku se nepodbízí rozevlátou formou ani tím, že by například nabízel odvážnější erotické scény a podobně. Na komedii není moc vtipný, na drama je málo dramatický.

Herec Finn Wolfhard známý především ze Stranger Things předvádí hlavně introvertní a cynický herecký projev. Občasné chvíle radosti se dostaví, když hraje na kytaru před internetovým publikem. Julianne Moore ztvárňuje vysílenou ženu, která vede nízkoprahové středisko, ale v osobním životě si často neví rady. Oscarová herečka především v závěrečných minutách filmu prokazuje své zkušenosti a po předchozím soustředěném výkonu dává průchod výraznějším emocím.

Eisenberg chce filmem říct, že nemáme dělat něco, co je nám proti srsti. Tlačit věci na sílu a naplňovat život náhražkou uškodí všem, nejen těm, co se pro to dobrovolně rozhodli. Kompenzace bude pouhou kompenzací. Projevit cit, navíc v překotné době puberty, může být z pohledu adolescenta slabost doprovázená strachem, ale ve finále se vyplatí to risknout. A možná ještě víc v případě matky ve středních letech, jejíž syn odrůstá a není takový, jakého by si ho přála mít.