Tvůrci Tichého místa vyslali Adama Drivera bojovat s dinosaury ve filmu 65. A život si nenašel cestu

Hlavním hrdinou snímku 65 je pilot Mills (Adam Driver), který po nouzovém přistání na neznámé planetě nachází jedinou přeživší ze skupiny, kterou přepravoval – malou Kou (Ariana Greenblatt). Společně se pak vydávají k záchrannému modulu, jenž je jejich jedinou nadějí na to, že se dostanou domů. Bohužel nejsou na planetě sami. Téměř na každém kroku číhá nějaký prehistorický tvor, který by si rád z návštěvníků udělal svačinku.

Sci-fi 65 je dílem tvůrců Scotta Becka a Bryana Woodse, kteří před pěti lety napsali horor Tiché místo. Ten sice v rámci žánru nenabízel žádnou revoluci, ale dobře pracoval se zvoleným tématem a šikovně nastiňoval pravidla nového světa. Snímek si vedl natolik dobře, že Beck s Woodsem tentokrát nejsou podepsáni jen pod scénářem, ale i pod režií. Podle všeho jim však zvolený dvojboj uškodil. Režijně funguje v 65 jen několik scén a scenáristicky je to podivuhodně nezvládnuté dílo, navíc doražené mizerně zvoleným marketingem.

Kde začít? V prvé řadě se zdá, že snímek prošel nějakou drastickou úpravou ve střižně. V úvodu například Mills dívku de facto potká hned dvakrát a dvojí expozice nedává absolutně žádný smysl, nemá oporu v příběhu (ve smyslu, že by něčemu sloužila) a vzhledem ke střídmé délce filmu (93 minut i s titulky) se spíše nabízí vysvětlení, že byly natočeny dva možné úvody, jak Mills Kou potká, a nakonec se z obou variant pro natažení stopáže slepil jeden celek.

Podobně zmatečných momentů je ve filmu několik (cesta z tunelu, nevyužité otrávené kopí), a jakkoli samozřejmě nelze s jistotou říci, že ve filmu něco chybí, střih často postrádá logickou návaznost, a pokud nebyl na sílu krácený, o to hůře se jeví scenáristická práce Becka s Woodsem. Protože vyjma logických lapsů navíc pracují jen s dopředu čitelnými linkami a ani jednou se nesnaží nějak vybočit ze zajetých kolejí. Klasicky žánrově odvyprávěný příběh samozřejmě nemusí být na škodu, musí to ale například vyvážit formální stránkou.

Nekonečná příroda s občasným vpádem prehistorických tvorů však velkou parádu nedělá. Akce nikdy nestrhne a scénář postavám nedopřeje žádný zajímavý moment. A to je škoda, protože Driver a Greenblatt dělají, co mohou a v lepším filmu by šlo o památnou dvojici. V době, kdy celý svět žije propracovaným vztahem Joela a Ellie z The Last of Us, je však podobná šablona bez přidané hodnoty většinu času jen únavná. Jakkoli se herci snaží.

Nyní budou technicky vzato následovat spoilery, snímek nicméně vše, co budu v odstavcích níže popisovat, prozradí v prvních několika minutách. A navíc to zmiňuje i na plakátu.

Sekundárním problémem filmu je jeho marketing a prezentace. A je zajímavé, že produkující studia Sony/Columbia Pictures zde vesměs opakují chyby jejich starší sci-fi Pasažéři, která také začíná nehodou vesmírné lodi. V Pasažérech byla nesprávně zvolená optika vyprávění (a tedy i propagace), kdy jsme od počátku věděli, že Jim (Chris Pratt) Auroru (Jennifer Lawrence) probudil, aby nebyl na lodi sám. Kdyby tento prvek z filmu vyšel jako překvapivá pointa, byl by výsledek mnohem působivější.

U 65 si studio evidentně vůbec nevědělo rady, takže v rámci PR textů a trailerů naznačuje opakování zápletky z Planety opic (hrdina se zničehonic ocitá na planetě v dávné/alternativní minulosti). Skutečnost je nicméně taková, že se film skutečně odehrává v době, kdy Zemi obývali dinosauři, Mills je mimozemšťan (ale mluví anglicky) a zkrátka má smůlu, že havaruje na naší matičce zemi v době, kdy ještě žádní lidé neexistovali.

A jakkoli o skutečné zápletce oficiální popis děje i trailery mlží, plakát obsahuje větu: „Před miliony let měla prehistorická Země návštěvu.“ Takže… asi podle všeho nespoileruji.

K čemu jsem se chtěl každopádně dostat; studio, zřejmě si vědomé slabého výsledku, vsadilo v rámci propagace na dinosaury. A to je chyba. Kdyby byl film propagován jako sci-fi, v níž hrdina přistane na tajemné planetě, kde ho cosi bude ohrožovat (ideálně s větším počtem přeživších, které by tajemný nepřítel následně mohl hodinu ve stínech vybíjet), mělo by odhalení, že jde o dinosaury a že jsme na prehistorické Zemi, skutečný dopad. Tahle nemá 65 v rukávu nic, krom sice pěkně vymyšleného, ale na míle dopředu čitelného finále.

Podobné filmy jsou pro mě vždy záhadou. Je jasné, že nešlo o levnou záležitost (úroveň efektů je velmi slušná), tvůrci nejsou žádní nezkušení amatéři, Adam Driver si možná nevybírá vždy nejsilnější projekty, ale rozhodně se snaží a zvolené téma je ideální pro divácký hit. Ale nic tu nefunguje. Proč se tak stalo, to se těžko odhaduje.

Osobně bych tipoval, že Beck s Woodsem svou první velkou šanci zkrátka neustáli a následně se někdo pokusil materiál zachránit ve střižně, ale nebylo z čeho brát. Výsledkem je šablonovitá, nezajímavá sci-fi plná klišé a chyb v návaznosti, která působí dojmem takových těch levnějších exkluzivních filmových produkcí, jakými svou knihovnu zahlcuje Netflix. A to není dobrá vizitka.

Retro velkofilm Babylon odehrávající se ve 20. letech minulého století stál asi 80 milionů dolarů a je to jeden z největších komerčních propadáků roku. Jenomže má i nominace na Oscary a část recenzentské obce ho považuje za jeden z nejlepších „filmů o filmu“, jaké kdy vznikly.