Muž jménem Otto je další důkaz, že USA Toma Hankse milují. Na originál ale snímek nemá

Otto Anderson už má to nejlepší ve svém životě za sebou, zůstal na světě sám, z práce před nedávnem odešel a i čtvrť, ve které bydlí, už není, čím bývala. Hodlá tedy svůj život ukončit a vydat se za svou milovanou manželkou Sonyou. Jenže zrovna, když se chce doma v klidu oběsit, málem mu do domu nabourají noví sousedé Marisol a Tommy.

Nabručený starý muž nechápe, co je tak těžkého na tom zacouvat s přívěsem na správné místo, což platí ostatně o všem. Mladí lidé už si neumí nic opravit, jezdí automaty, aby nemuseli řadit, dělají si, co chtějí a odmítají dodržovat základní pravidla... Zkrátka všechno a všichni nestojí za nic. Ottovým nejoblíbenějším slovem je idiot, které používá i místo pozdravu.

Jenže Marisol je temperamentní Mexičanka, které nějaké to ostřejší slovíčko nemůže ublížit, a starého mrzouta si nevšímá. Občas mu přinese jídlo, přijde si vypůjčit nářadí nebo chce, aby ji naučil řídit, neboť Tommy je nešika, který doma neumí ani zapojit myčku nebo opravit zaseknutá okna. Postupně se dostává Ottovi pod kůži a začíná chápat, co za jeho mrzoutstvím vůči okolnímu světu stojí. A Otto díky ní začíná znovu získávat chuť do života.

Fredrik Backman je jedním z nejúspěšnějších současných švédských spisovatelů a jeho dílo je proto často vyhledávané filmaři. Adaptací se tak dočkal nejen román Muž jménem Ove, ale i knihy Tady byla Britt-Marie, Medvědín nebo Úzkosti a jejich lidé. Ove si získal oblibu po celém světě, i přesto si američtí tvůrci mysleli, že je třeba natočit snímek, který námět víc přiblíží domácímu publiku.

A tak vznikl Muž jménem Otto, kterého se ujal Tom Hanks nejen jako ústřední hvězda. Se svou ženou Ritou Wilson film i produkoval, Rita k němu složila ústřední píseň Till You’re Home a mladého Otta ztvárnil jejich syn Truman Hanks. Rodinnou záležitostí byl snímek i pro samotného Backmana, neboť dohlížel na scénář a jeho žena Neda byla výkonnou producentkou.

A podařil se jim výborný film. Herci jsou skvělí, stejně jako hudba, výprava i celková nálada, ale přesto za originálem pokulhává. Důvodů je hned několik. Tím nejzásadnějším je právě přizpůsobení příběhu americkému publiku a vynechání klíčových prvků, takže snímek postrádá hlubší pochopení Ottova jednání.

Problematická je rovněž změna značky automobilu, kterým Ove/Otto jezdí. Ove má saaba, zatímco Otto jezdí chevroletem. Dává smysl, že se změnily automobilky, kdy švédskou vystřídala americká. Nicméně v originále Oveho lásce k těmto vozům přivedl jeho otec. Auta značky Saab jsou podle něj symbolem spolehlivosti, zodpovědnosti a věrnosti, což jsou Oveho klíčové charakterové vlastnosti.

Jenže scenárista David Magee linku s Ottovým otcem úplně vynechal, takže Ottovo lpění na chevroletech nechápete, stejně jako rivalitu se sousedem, kterou v knize reprezentoval souboj Saab versus Volvo, zde Chevrolet proti Fordu. Stejné je to i se seznámením se Sonyou. Ve snímku proběhne jinak, neodkazuje na těžkou životní situaci, v níž se hlavní hrdina právě ocitl, a vlastně ani na rozdílné sociální prostředí, ze kterého oba pocházeli a jak moc odlišnými byli.

Ve výsledku je tak Muž jménem Otto vtipnějším a odlehčenějším počinem než jeho předchůdce. Víc se u něj nasmějete, což je samozřejmě způsobené i tím, že Tom Hanks je moc velký sympaťák, kterému nepříjemného morouse nevěříte. Ne, že by byl jeho výkon špatný, naopak, ale Rolf Lassgård v roli nesnášenlivého Oveho zkrátka exceloval. A i jeho přerod z nevrlého hrubiána k milujícímu dědečkovi je reálnější. Hanks se zkrátka jako hodný děda už narodil… Ottův příběh je dojemný, kapesník se do kina hodí, ale není tak syrový jako v knize a ve švédském originálu.

A tato odlehčenost Ottovi škodí. Knižní předloha a původní snímek jdou až na kost, vyždímají z vás emoce všech podob. Od vzteku, frustrace, radosti, smutku až po smích. Osud se s Ovem nemazlil, jeho příběh je tragický a smutný, přesto po zhlédnutí nebo dočtení cítíte příjemné teplo kolem srdce. Pláčete a usmíváte se zároveň, neboť ten příběh je plný naděje a víry, že vše se v našich životech děje z nějakého důvodu a vyústění prožívaných událostí nakonec může být lepší, než jste čekali. A to Otto postrádá.

V remaku krom toho chybí důležitá ztráta matky, která nejenže poznamenala Oveho jako malého chlapce, ale i jeho otce, nepřipraveného na osamělé rodičovství. Není tady ani větší prostor pro Sonyu a její výjimečnost – inteligenci, jemnost a neskutečnou životní sílu. Po smrti otce se stala pro Oveho vším. Prošla si tragédií, po níž ochrnula, přesto Oveho vedla životem a byla srdcem jejich rodiny. A to americký snímek nevykresluje, pouze naznačuje.

Někomu by se bez vysvětlení různých okolností mohlo zdát, že Ottovi jdou věci až moc snadno a že mu mnoho věcí spadne do klína – vnoučata, vítězství nad realitní kanceláří, která chce vystěhovat sousedy, nebo vztah s Marisol. Jenže pozadí všech událostí je v originále mnohem bohatší a propracovanější. Muž jménem Otto má navzdory všem opuštěným dějovým linkám přes dvě hodiny. Je o deset minut delší než švédská verze, přesto se do něj mnoho podstatných prvků nevešlo. Navíc geniální pointu příběhu, související s Ottovým zdravím, tvůrci prozradí hned na začátku, což je doslova hřích. Diváci a divačky přicházejí nejen o velké překvapení, ale i o celou absurditu Ottova osudu. A kvůli tomu je Otto mnohem plošší postavou než Ove.

Pro fanoušky Toma Hankse je tento snímek ale nutností a vidět by to měli i ti, kdo neměli tu čest s Ovem. Zbytek bude mírně zklamaný. Ne moc, ale Saab a chybějící tatínek jsou pro příběh bolestnou ztrátou. Tvůrci ze skvěle fungujícího originálu zkrátka vymontovali dvě zásadní součástky; motor bez nich sice běží, ale nepřede.

Česká romantická komedie Ostrov plní své poslání díky tomu, že je dokonale odříznutá od současné české reality. To předchozí filmy Rudolfa Havlíka měly s realitou celkem problém.