Pamela Anderson se otevírá v dokumentu na Netflixu, jímž reaguje na necitlivé kulturní vyobrazení

Loňská série Hulu s názvem Pam & Tommy rezonovala zejména za oceánem. Sebastian Stan a Lily James ztvárnili bulvárem nejsledovanější manželskou dvojici 90. let, bubeníka kapely Mötley Crüe Tommyho Leea a herečku a modelku Pamelu Anderson. Sledovaný pár se ocitl na mediálním pranýři zejména poté, co se na internet dostaly kopie jeho domácích videí zachycujících intimní sexuální okamžiky. Seriál se k tomuto tématu vrátil navzdory nesouhlasu Anderson, která produkci odsoudila s tím, že parazituje na cizím a dlouho vstřebávaném neštěstí.

Ryan White, jenž natočil dokumenty Dobrou noc, Oppy či Nájemní vrazi, nyní na Netflixu uvádí hereččinu osobní celovečerní zpověď. Pamela: Příběh lásky je retrospektivním vyprávěním dnes pětapadesátileté ženy, která zápolila s tím, že všichni vyzdvihovali primárně její vizáž. Bujné vlasy, krásný úsměv a velké poprsí vynikly nejen na obálkách Playboye, pro nějž se neváhala vysvléknout takřka donaha, ale hlavně v Pobřežní hlídce. V červených jednodílných plavkách pobíhala po pláži, z čeho tvůrci udělali slavný zpomalený efekt. „Nemohla jsem uvěřit, že se tím živím. Platili nás za to, že jsme byli na pláži,“ vzpomíná v dokumentu Anderson, která se rolí plavčice CJ navždy zapsala do televizní historie.

Z jejího nostalgického vyprávění, během něhož emotivně reaguje na staré záznamy z videokazet, je patrné, že řada skvělých i příšerných životních událostí potkala Anderson nečekaně a spontánně. Ve dvanácti ji sexuálně zneužil pětadvacetiletý muž, což si dlouho nechávala pro sebe, aby nepřidělávala starosti matce. Krátce po dosažení plnoletosti se zabydlela v sídle majitele Playboye Hugha Hefnera a dle vlastních slov přijala svou sexualitu tím, že se nebála sebevědomě odhalit.

Anderson si v dokumentu pomáhá čtením ze štosů nashromažděných deníků, které si od mládí vedla. Filmařům dává na kameru souhlas s předčítáním textu, ale sama se za mnoho pasáží stydí. Dokument vyznívá jako terapie, která jí má pomoci tento stud setřást. Stárnoucí žena obhajuje všechny své milostné aférky, několikadenní sňatky a vášeň pro maskulinní bouřliváky hledáním opravdové lásky. Bez obalu tvrdí, že za slávu vděčí svému vzhledu. Dodnes ji přitom trápí, že tuto povrchní image nedokázala setřást seriózními úspěchy. A to jak v soukromí, tak profesně.

Ambiciózní akční snímek Barb Wire roku 1996 propadl a vztah s životní láskou Tommym Lee jí přinesl to největší zostuzení v podobě uniklé sextape. Serióznost se rozplynula a z Anderson se stala mediální karikatura, na níž každého zajímalo jenom její tělo.

Dokument funguje jako přímá reakce kulturní ikony na extrémní stádium vlastní bulvární ikonografie. Jde ale o veskrze subjektivní pohled, který celý dosavadní život proletí letem světem. A mnohdy se mu nedaří zakrýt, že Anderson extrémní medializaci zkrátka přitahuje, a to i v případě tohoto projektu.

V jedné chvíli se smíchem zaklapne starý deníkový záznam se slovy, že nikdo nemusí poslouchat, jaká bývala coura. Následně bez zábran vypráví o tom, jak se na mexické pláži provdala za Leea po pouhých čtyřech dnech od seznámení. A další den o tom musela zpravit svého tehdejšího přítele. Podobné události, které onehdy sytily bulvární plátky, přechází jen s minimální snahou o to, abychom jí opravdu porozuměli. Před dokumentaristy sice sedí nenamalovaná a naznačuje stoprocentní upřímnost, ale argumentací příliš nevybočuje ze stínu Pamely Anderson – zaškatulkované celebrity.

Sama sebe maluje jako věčně naivní dívku, která nezapře dobré srdce a s níž muži snadno manipulují. To přináší dojemné prozření především v tom, že musela se zaťatými zuby snášet necitlivé posměšky mužských moderátorů talkshow, kteří soustavně naráželi na její tělesné míry, plastiky či sextape. Anderson v tomto ohledu není první ani poslední zneužívanou celebritou a je škoda, že dokument nejde víc do hloubky a nad touto genderovou exploatací zábavního průmyslu se nepozastavuje. Pamela jí totiž v zárodcích internetu trpěla nejvíc ze všech, ovšem zde se znovu jen zrecykluje pár archivních záběrů a již známých informací.

V posledních dvaceti minutách se pak retrospektiva překlene v jakýsi chronologický záznam reality show, kdy Pamela interaguje se svými dvěma dospělými syny a připravuje se na první muzikálovou roli. Z příběhu ženy, již showbyznys připravil o důstojnost a snad také o první dítě, které v důsledku náročného natáčení potratila, se stane reklama na vzkříšenou Pamelu Anderson. Podtrhne se tím její spontaneita a nadšení, s nimiž přistupovala ke každé výzvě. Protagonistka tím ale svou upřímnou zpověď zakončuje takzvaně na efekt. Trochu nešťastně tak opakuje prohřešky, jichž se na její osobě dlouho dopouštěli různí příživníci.

Její synové nepochybují, že by se matka nejraději pro všechny rozkrájela. Pamela na nás tímto dojmem zapůsobí, ačkoli dokument nikoho nechává na pochybách, nakolik se herečka upřímně svěřuje, a nakolik si jen buduje lepší image, než kterou nabídl zmíněný seriál. Špetka investigativního úsilí ze strany dokumentaristů by neškodila. Jistě by přinesli hodnotnější portrét, jehož každý tah nevzešel z iniciativy ženy, která pomyslně stojí modelem – tak jako takřka celý život v neodbytných světlech reflektorů.

Pamela Anderson je bezesporu popkulturní ikonou a Pamela: Příběh lásky existuje proto, aby se dočkala soucitu a porozumění. A to je dobře, neboť osoba takto význačná pro toxickou medializaci v éře raného internetu si oddech a úlevu zasluhuje. Jen by své šrámy a kauzy nemusela vystavovat takto strojeně a ve filmu, pro něhož je vyhraněnost vůči společnosti jedinou motivací. A který přitom do současné kultury oživování hvězd minulosti až příliš snadno zapadá.

Jeden z nejoblíbenějších vánočních filmů obsahuje devět hlavních příběhů. Každý je problematický trochu jiným způsobem. Tento videorozbor neberte jako projev nenávisti, ale spíš jako pobavené pozorování věcí, co jsou pod povrchem.