Docent zahájil vyšetřování a dokazuje, že kriminálka od bývalého kriminalisty je to nejlepší, co můžete na ČT dostat

V lese na okraji Prahy bylo nalezeno tělo mrtvé mladé dívky. K případu jsou přivolaní pražští kriminalisté. Jako první jsou na místě Dvojčata, jak se přezdívá nejúspěšnější dvojici pražské kriminálky Jaroslavu Málkovi (Matěj Hádek) a Danu Pleslovi (Marek Taclík), kterým jejich nadřízený, plukovník Milan Šera (Ondřej Vetchý), kauzu přidělí. Rozjíždí se rozsáhlé vyšetřování, které ale zkomplikuje příchod nového člena mordparty – docenta Otty Stehlíka (Ivan Trojan).

Dosud přednášel psychologické profilování zločinců na policejní akademii, ale jeho místo bylo zrušeno, a aby zůstal v dané platové třídě, přesouvá se na oddělení k Šerovi. Ten Stehlíka nesnáší, protože ho kdysi vyhodil od zkoušky, navíc neuznává jeho obor. Profilování je podle něj naprosto zbytečným papírováním navíc, které mu komplikuje práci. Krom toho už jednoho „pošuka“ na oddělení má.

Jmenuje se Monika Fousová (Tereza Ramba) a je to neřízená střela, která dřív jedná, než přemýšlí. Kolegové ji nemohou vystát, protože se za každou cenu snaží dokázat, že jako dcera bývalého policisty a současného politika Fouse (Jan Hrušínský) není žádné protekční dítě a svou pozici u policie si zaslouží. Jen jí musí někdo dát příležitost. Její arogantní chování jí ale mnoho sympatií nezískalo, a tak ji Šera raději uklidil do kanceláře, kde má procházet staré spisy s oběťmi, u nichž se nikdy nepodařilo zjistit totožnost, a zkusit je identifikovat na základě nahlášených pohřešovaných osob.

Aby od nich měl klid, Šera se rozhodne zavřít je do společné kanceláře a doufat, že se navzájem pozabíjí nebo otráví natolik, aby chtěli odejít sami. Jenže jaksi netuší, že ačkoli se ti dva zrovna nemusí (docent kolegyni jako studentku rovněž vyhodil od zkoušky), Stehlík je natolik poctivý pracant, že Fousové s jejím úkolem pomůže. Najde v přidělených spisech stopy, které naznačují nejen existenci sériového vraha, jenž si za oběti vybírá mladé, atraktivní dívky bez rodinného zázemí, takže jejich zmizení nikdo nehlásí, ale i podobnost s aktuálním případem Dvojčat. Toho se snaží Fousová chytit a vše vyřešit sama. Stehlík je mnohem opatrnější, snaží se svou kolegyni krotit a Dvojčatům pátrání nekomplikovat. Dal Šerovi slovo, že bude prošetřovat staré případy a nebude se plést do aktuálních, jenže to vypadá, že dříve či později se cesty obou vyšetřovacích týmů protnou. Navíc je nalezeno další tělo...

Premiéra nové minisérie České televize od Jana Malindy a Josefa Mareše, jež jsou podepsaní pod veleúspěšným seriálem Případy 1. oddělení, byla od počátku netrpělivě vyhlížená milovníky zmíněného pořadu i samotného kriminálního žánru. Oba autoři nasadili předešlou prací laťku velmi vysoko, bylo tedy otázkou, zda dokážou očekávání publika naplnit. A ačkoli je venku zatím pouze první díl, mohu říci, že naštěstí neselhali.

Režisér Jiří Strach se totiž mohl opřít nejen o skvělý napínavý příběh, ale i o kvalitní výkony svých hereckých hvězd. Ondřej Vetchý se navíc podílel i na Případech 1. oddělení. Jeho plukovník Šera je sice mírně cholerický skeptik, který nevěří ničemu jinému než svému řemeslu a důkazům sesbíraným na místě činu, je to ale muž čestný, pracovitý a umí uznat svou chybu. Takže kriminalisté ví, že sice často dostanou vynadáno pěkně od plic, ale že se za ně jejich šéf vždycky postaví.

Docent Otto Stehlík v podání Ivana Trojana je jeho naprostým opakem. Je klidný, rozvážný, velmi slušný a metodiku policejní práce zná dokonale. Ovšem pouze teoreticky, což je věc, kterou mu Šera nedokáže odpustit. Jak se ale případ posouvá a na světlo vyplouvají další skutečnosti, dochází i jemu, že jsou v kriminalistice oblasti, kterým nerozumí a které mohou při hledání pachatele pomoci. Třenice mezi oběma postavami jsou tak na denním pořádku, ale přesto jsou schopní naslouchat jeden druhému, spolupracovat a učit se od sebe. Stehlík praktickým dovednostem, zatímco Šera většímu respektu vůči vědě a jiným metodám vyšetřování.

Velmi povedené je i nápadité propojení současného případu se starými neobjasněnými vraždami, ke kterým se Stehlík a Fousová dostanou. Ukazuje totiž, jak důležité jsou detaily, odlišné pohledy na věc a rozmanité složení kriminálního týmu. Scenáristům se tak opět povedla velmi autentická sonda do policejní práce, z níž odhalujeme další nezbytnou vrstvu, tentokrát tu kancelářskou (neboli papírování) a psychologickou. Za všemi těmi hodinami pátrání, opakovaného ohledávání místa činu, zjišťování totožnosti, je skryto mnoho hodin pročítání spisů, hledání vodítek, maličkostí, podobností… To vše s nasazením velkého počtu lidí, ale i vliv rivality a jisté soutěživosti mezi policisty o co nejlepší výsledek...

Z toho všeho je cítit Marešova láska, respekt a pokora ke svému bývalému zaměstnání a kolegům. Ovšem bez zbytečného patosu. Příběh odsýpá a nezabývá se zbytečnostmi, postupuje systematicky stejně jako samotné vyšetřování. Kroky vyšetřovatelů se kříží, aby se s každou další stopou vydali zase jiným směrem, chvíli jim fandíte, chvíli vám lezou krkem. Vyšetřují jeden případ, nebo dva? To všechno zjišťujete za pochodu stejně jako oni. Dopadení pachatele se každopádně v prvním díle nedočkáte, příběh končí v nejnapínavějším bodě a vy víte, že jeho odhalení bude o dost složitější už proto, že nás čekají další dva devadesátiminutové díly.

Ve srovnání s Případy 1. oddělení, kterému se Docent samozřejmě nemůže vyhnout, je ale nový seriál odlehčenější zábavou. Nevychází ze skutečných případů, takže se tvůrci nemuseli držet faktů a mohli si s příběhem a postavami více pohrát. Nesklouzli ale k žádným fantaziím. Práce policistů zůstává zachovaná a nemáte problém věřit, že by se daní kriminalisté skutečně na nějakém oddělení potkat mohli. Navíc je i více prostoru na špičkování, suchý humor a poněkud peprnější mluvu. První epizoda si tak vede více než dobře, servíruje publiku poctivou kriminálku, která by neměla zklamat nikoho a milovníky seriálů Devadesátky a Případy 1. oddělení už vůbec ne.

Česká romantická komedie Ostrov plní své poslání díky tomu, že je dokonale odříznutá od současné české reality. To předchozí filmy Rudolfa Havlíka měly s realitou celkem problém.