Šílená noc nabízí mix filmů Santa je úchyl a Smrtonosná past. Teroristé nemají před drsným vousáčem šanci

Od Tommyho Wirkoly jsme zvyklí dostávat brakové filmy s náměty, které by pasovaly třeba k italské exploatační vlně 70. let. Jenže finský filuta dokázal pojmout nacistické zombie či zabijáky Jeníčka a Mařenku způsobem, který umně balancoval na hraně potrhlé parodie a poctivého žánrového příspěvku. Totéž nyní zkouší s hollywoodskou Šílenou nocí, v níž Santa v podání Davida Harboura (Stranger Things, Hellboy) prožívá nejhorší noc v životě.

Vidět Santu Clause, jak bere spravedlnost do vlastních rukou, maniakálně vraždí nebo na baru v opilosti spílá dětem, které mu v obchoďácích čůrají do klína, jsme už několikrát mohli. Úvodní scéna Šílené noci odkazuje na kultovní komedii Santa je úchyl a končí tím, že odlétající vousatý násoska se ze svého spřežení vyzvrací přímo na hlavu oněměle přihlížející barmanky.

Santa skutečně existuje a podobně jako ten, jehož ve Vánoční kronice ztvárnil Kurt Russell, zná jména i minulé skutky všech lidí na planetě. Ti nejhorší zlobivci (užijeme-li popis samotného protagonisty) se k jeho smůle sejdou v honosné rezidenci, již vlastní bohatá rodina se sejfem ukrývajícím 300 milionů dolarů v hotovosti. Na peníze má zálusk teroristická jednotka pod vedením Vydřigroše (John Leguizamo), která se do domu infiltruje jako cateringová firma. Přítomný Santa musí vystřízlivět a zachránit mladou Trudy, jež v něj jako jediná věří a byla celý rok opravdu hodná.

Situace jeden proti všem v uzavřené budově samozřejmě připomene Smrtonosnou past, což tvůrci nezapírají. Když se Santa dostane do křížku s jedním z lupičů a v kouzelném pytli loví dárek, který by mu posloužil jako zbraň, zklamaně vytáhne DVD Smrtonosné pasti. Stejně jako McClane má jediného spojence a s Trudy komunikuje přes vysílačku, přičemž po vzoru Bruce Willise nepředstavuje nezranitelného hrdinu a v průběhu akce krvácí, kleje a trousí ironické poznámky.

Nelze si nevzpomenout na další tematické spřízněnce, jimiž jsou filmy Ďábelský Santa a Fatman. V prvním případě jde o šílené komediální béčko, v němž symbol amerických Vánoc vystupuje jako nelítostný vyslanec pekel. Ve Fatmanovi musel Santa v podání Mela Gibsona čelit nájemnému zabijákovi, jenž od dětství nesnáší Vánoce. Harbourův Santa zapadá někam mezi, neboť v reálném životě byl dle vlastních slov kápem zlobivců a jako vikingský dobyvatel pobíjel hordy nepřátel. Po tisíci letech v sobím spřežení jej ale přepadá trudomyslnost nad bídným vývojem lidstva, kterou si může vybít na přítomných lupičích.

Scenáristé Pat Casey a Josh Miller (Ježek Sonic) reagují na nespočet popkulturních vyobrazení Santy Clause a režisér Wirkola dohlíží na to, abychom na 111 minutách okusili dostatek šílené akce. S ní se to ale má jako na houpačce. Santa nejprve jen se štěstím skolí dva osamocené protivníky (což se dá přičíst na vrub kocovině) a Trudy, která se schová na půdě, přichystá pastičky jako ze Sám doma. Do nich se útočníci vtipně chytají, přestože má jít o skupinu chladnokrevných a nebezpečných profesionálů. Jejich šéf Leguizamo pak představuje karikaturu toho nejdrsnějšího záporáka s antivánočním komplexem a odmítá uvěřit, že by mu plány narušoval opravdový Santa.

Film soustavně dává na vědomí, že jej nesmíme brát vážně, ale více vtipný zůstává díky celkovému konceptu nežli zásluhou dílčích gagů a zvratů. Výchozí situaci se pokouší vykreslit realisticky, ale se samými karikaturními aktéry, o něž se nemůžeme strachovat, čekáme jen na akční řež. A když se Santa překlene přes nutné, byť nijak záživné rozhovory s Trudy, a v kůlně najde pořádné kladivo, celá speciální jednotka proti němu náhle nemá šanci.

Protagonista sice dlouho vystupuje jako obyčejný chlap, ale dokáže se teleportovat komíny a jako mytická bytost nenechává nikoho na pochybách, jak vše skončí. Finální třetina nabízí nepřetržitou akci, v níž se záporáci chovají zcela amatérsky a hloupě a která zaujme především svou nepřístupností. Na obzvlášť drsné detaily se, pravda, tolik nedostává, ovšem dočkáme se polámaných končetin, dekapitace či granátu zastrčeného pod kombinézu. A to, jakým stylem Santa vyřídí hlavního padoucha, si v morbidně zábavných filmových skonech říká o hodně.

Šílená noc rozhodně dostává svému názvu a Tommy Wirkola režíruje další ujetý příběh, který hrdě čerpá z několika žánrových tradic. A jenž dává neustále na srozuměnou, že takřka ke všemu přistupuje jako k parodii. Ústřední bohatá rodina například připomene dynastii z Boje o moc a její členové věznitele prosí, ať jako první zastřelí jejich příbuzného. Samozřejmě nechybí hromadné napravení a přijetí ducha Vánoc, který musí v lidských srdcích přetrvat. Po sto minutách zabíjení a sprosté mluvy působí tradiční moudra zvláštně, ale k filmu to jaksi pasuje.

Být akce ještě zábavnější a první polovina přímočařejší, asi bychom dostali nejlepší guilty pleasure za posledních pár let. David Harbour si pokleslost stejně jako v Hellboyovi užívá a Wirkola zkrátka ví, kde má jeho parodický přístup hranice. To, že se jich drží, možná občas škodí a tentokrát filmu zabraňuje zachovat si vlastní originální tvář. Dobré nápady ale přece jen převládají a katalog filmových Santů se rozrůstá o tak vypečený přírůstek, že by mu slušelo pokračování.

Jordan Peele je králem hororu a společenských komentářů o Spojených státech amerických. Oscarově nás vyděsil svým Uteč, zamotal nám hlavu podobenstvím My a teď se pustil do tématu UFO.