Herec Robert Downey jr. se loučí se svým otcem v dokumentu, který je hravý, komický, upřímný i dojemný

Herec Robert Downey jr., který dokument Sr. spolu se svou ženou Susan koprodukoval, měl v osobě režiséra a příležitostného herce Roberta Downey sr. skutečně mimořádného otce, jehož povaha a fascinace filmovým médiem ovlivňovala všechny okolo. Ve filmu Downey sr. například vzpomíná, jak měl střižnu hned vedle synkovy postýlky. Ve dne v noci se zde střídali jeho spolupracovníci a bylo jasné, že junior se filmařině nevyhne. A tak se i stalo, junior byl dvakrát nominovaný na Oscara a po eskapádách s drogami se v 21. století vrátil na scénu coby marvelovský Tony Stark a Sherlock Holmes.

Černobílý dokument Sr. se skládá z pomyslných dvou částí: ta první je filmem ve filmu, který režíruje Downey sr. Šlo o nápad jeho syna, kterak se dostat otci pod kůži, navodit příjemnou tvůrčí atmosféru a občas se zeptat na citlivější a méně příjemnou situaci z minulosti.

Záznam toho, jak senior režíruje, zas tak zajímavý není. Důležitější jsou okamžiky, kdy vzpomíná a reflektuje například to, jak podlehl drogám, rozvedl se se synovou matkou nebo se staral o ženu s amyotrofickou laterální sklerózou, což v něm prý zabilo egoismus a probudilo obětavost. Sr. se vyhýbá uměleckému chvástání, když se hovoří o jeho filmech, nedává ani žádný návod na způsob jejich sledování a výklad. Působí jako nenápadný umělec oplývající intuicí, spontaneitou, neústupností a vášní k tvorbě.

Mnohem zajímavější je nicméně druhá část filmu, v níž je Parkinsonovou nemocí stižený režisér víceméně už pouze na lůžku a společnost mu dělají nejbližší členové jeho rodiny. Film ve filmu je ten tam, určitá hravost a síla média, s nímž otec a syn žili téměř šedesát let, však nemizí, což je pochopitelné.

Snímek Sr. vznikl na popud Roberta Downey jr. Nejde o standardní životopisné dílo určené širší veřejnosti k zevrubnějšímu přiblížení dané osobnosti, ale o pokus dostat se prostřednictvím filmového média co nejblíže otci, který se v minulosti dopouštěl hloupostí a často působil jako ten, co si neustále na něco hraje a ostatní jen využívá pro své záměry.

Jak se dokument chýlí ke svému závěru, pózy se ztrácejí, duše se obnažují, záběry jsou statické, observační, čekají na emoce, nikam nespěchají. Poslední desítky minut svou přítomností prosvětlí a rod Downeyů posune do budoucnosti vnuk Exton Elias, který s otcem vyráží na pravidelné návštěvy za dědečkem. Nikdo neví, která z nich může být tou poslední... Exton chce být dědečkovi nablízku a z filmu je až hmatatelné, jak ho má rád.

Dokument Sr. odráží povahu a osobnost jeho hlavního aktéra. To, co filmu naštěstí schází, je patetičnost a přehnaný sentiment ždímající slzy a dojetí. Snímek je chytře stylizovaný a multižánrový, nebude nicméně pro každého, což platí dvojnásob, pokud máte Downey jr. spojeného pouze s Tonym Starkem nebo Sherlockem Holmesem. Zda syn zesnulého otce dostal odpovědi na své otázky, se nedozvíme. Každý takovýto odvážný pokus o sblížení, konfrontaci a projevené emoce se však cení.

Snímek Blonde má dlouhých 160 minut. Většina diváků a divaček ho prý vypíná po 10 až 20 minutách. Je opravdu tak hrozný? To, že vadí „běžnému publiku“, se dalo předpokládat. Proč ho ale odmítají i ti náročnější a kultivovanější?