Spirited je rozverná komedie s Willem Ferrellem a Ryanem Reynoldsem o tom, jak vlastně vznikla Dickensova Vánoční koleda

Vánoční koleda od Charlese Dickense představuje klíčové literární dílo, které obviňuje materialistické kapitalisty a dodává Vánocům jejich spirituální sváteční rozměr. Muzikálově laděná novinka Spirited se řadí do rozsáhlého zástupu filmových adaptací, přičemž jedno jí upřít nelze – snímek režisérů Seana Anderse a Johna Morrise (Najednou jsme rodina) volí vlastní interpretaci a namísto zvýraznění duchovních rozměrů zápletku racionalizuje.

Duch současných Vánoc (Will Ferrell) se už skoro dvě stě let podílí na nápravě pozemských hříšníků, které jeho nadřízení vytipují. Po celoročním pozorování přistoupí k vánoční návštěvě, jakou známe už z příběhu Ebenezera Scrooge. Volba padne na „nenapravitelného“ podnikatele a manipulátora Clinta Briggse (Ryan Reynolds), který celý život praktikuje pragmatický racionální přístup – v kalkulování zisků a odhadování efektivity různých obchodních strategií a práce.

Z pohledu zacházení s tradičním vyprávěním, které přerostlo až do zažitého folklóru, dostáváme podobně laděný snímek, jakým je již klasický Vánoční skřítek. V něm si rovněž zahrál Will Ferrell coby posluhovač Santa Clause, jenž se musí začlenit do lidské společnosti. Mohli jsme nakouknout za oponu, která odděluje mystický rozměr vánočních svátků od doslovného vyobrazení Santovy továrny.

Spirited je koncipovaný do rozverných muzikálových čísel a zběsilého pohybu mezi realitou a prostředím duchů, potažmo mezi jednotlivými fázemi Clintova života. Dětské publikum proto snadno strhne svým tempem, vánočními barvičkami a fyzičností některých gagů. Jeho poselství v závěru hezky rezonuje, avšak cesta k němu přece jen vede trochu vážněji než jen přes vtípky typu „Ferrellův duch získá tělo a náhle vráží do dveří, jimiž vždy nehmotně proplouval“.

Zatímco zpočátku sledujeme křečovité pokusy o humor a zdá se, že dobrou základní myšlenku už tvůrci nikam neposunou, postupně nás příběh díky vývoji zajímavých postav pohlcuje. A to i přesto, že intelektuální zábavy se nedočkáme. Do morálních apelů vstupují narážky na přitažlivost Reynoldse, jemuž podlehne i žena vystupující jako duch minulých Vánoc.

Clint Briggs nevybočuje z Reynoldsovy osvědčené šablony jakožto užvaněný narcis, jenž nepolevuje ze svých zásad. Je to nakonec on, kdo vede netradiční partnerskou terapii mezi současným mužem a duchem člověka, jenž žil v polovině devatenáctého století. Briggs se stále chová jako nafoukaný a neempatický hňup a jeho lepší já nakonec probleskne díky vztahu s nespokojeným a nesmrtelným duchovním průvodcem. Ferrellův duch vrhá veškerý čas do nápravy jedinců, ale pokrok celého lidstva je v nedohlednu a on sám pochybuje, zda kdysi došel k úplnému a šťastnému prozření.

Objemné myšlenky sice tvůrci zabalují do sentimentálního patosu a neumí je prodat emocionálně, ale sympatické zůstává už to, že s nimi vůbec nějak zachází. Z Ferrella se vyklube sám Ebenezer Scrooge, jenž Dickense inspiroval k sepsání Vánoční koledy, a film se zcela oddá stírání rozdílů mezi fantazií a realitou. Právě to, jak obrací všechny známé motivy naruby, z napravovaného činí napravujícího, z duchovního materialistické a z tradičního příběhu moderně sebeuvědomělé vyprávění, nakonec vyznívá jako největší klad Spirited. Postavy v něm zmiňují „ten film s Billem Murraym a další naprosto zbytečné adaptace Vánoční koledy“.

Spirited je svým způsobem tou nejzbytečnější adaptací, která vánočního ducha podchycuje primárně v jeho popkulturní pověsti, ale překvapivě není tak složité jí podlehnout. Jakmile přijmete tvůrčí záměry, naladíte se na osobnosti dvou slavných komiků, které filmem znatelně prostupují, a necháte se strhnout pravidelným a celkem promyšleným přemisťováním mezi časoprostory i různými realitami, můžete se dobře pobavit.

„To je příšerný oblek,“ procedí Ferrell směrem k účastníkovi vánočního večírku, jenž si oblékl hercův ikonický kostým z Vánočního skřítka. Tenhle vtípek dopadne přibližně v devadesáté minutě na úrodnou půdu, jelikož snímek počítá s přízní publika, které ocení všemožné reference na úrovni jednotlivých vtipů i celého procesu vyprávění.

Takové publikum si Spirited soustavně opečovává, i když ho v té nekontrolovatelné sebereflexi zároveň ztrácí. Celou dobu například vidíme jen Ferrella a Reynoldse, nikoli jejich fiktivní postavy, a muzikálová čísla příběh buď zastavují, nebo vyznívají teatrálně. Výjimku představuje sekvence z 19. století, jejíž choreografie a text vycházejí z myšlenky, že hláška „dobré odpoledne“ tehdy znamenala hroznou nadávku. A rovněž závěrečné vystoupení, které už zcela boří čtvrtou stěnu a zpoza kamery vykoukne i člen štábu. Melodie pak ani nenadchnou, ani neurazí.

Máte-li Apple TV+ a patříte-li k lidem, jimž se humor Willa Ferrella a Ryana Reynoldse neprotiví, Spirited vás o letošních Vánocích může potěšit. S dětským publikem se nezachází tak šikovně, aby se film stal sváteční rodinnou klasikou, ale dospělí s mírně nerdovským symptomem si přijdou na své. Ať už v dobrém, pokud vás moderní póza naprosté neúcty k mytologii baví, nebo ve zlém, jestli vás tytéž postupy rozčilují. Já se řadím ke spokojenější části, na rozdíl od loňského Fatmana s Melem Gibsonem či nesoustředěné Vánoční kroniky s Kurtem Russellem.

Málokterý zločin v dějinách láká tolik pozornosti jako atentát na prezidenta JFK, jenž se odehrál 22. listopadu 1963. Režisér Oliver Stone o tom již v roce 1991 natočil hraný film. Od té doby přibylo mnoho nových informací…