One man show Martina Hofmanna. Střídavka je sympatickou českou komedií Petra Nikolaeva
Střídavka sleduje eskapády šestice hlavních postav a jejich dětí. Honza (Martin Hofmann) žil s Adélou (Jitka Čvančarová), s níž má dva syny, ale nyní je se Zuzanou (Kristina Svarinská), s níž čeká příchod potomka. Robert (Jiří Vyorálek) má dvě děti s Katkou (Anna Polívková), ale žije s Adélou. Kromě zběsilé střídavé péče se Zuzana stará o svou sklerotickou babičku Olgu (Eva Holubová), Honza vede ženské družstvo v ragby a Katka se stůj co stůj snaží získat zpět Roberta. To, co se krkolomně popisuje a působí dojmem nepřehledného zmatku, se tvůrcům podařilo přetavit v solidní situační komedii, kterou herecky táhne Martin Hofmann (jako by se chtěl stát Pepikem Hnátkem ženského ragby), aniž by však bral prostor ostatním kolegům.
Nikolaev se dlouhé roky věnoval televizní tvorbě a od jeho letošní novinky nikdo téměř nic nečekal. Ve výsledku ale do žánru romantické komedie zaplul o poznání lépe než Robert Sedláček v případě titulu Řekni to psem. Střídavce nelze upřít kvalitní casting a výpravu, vzhledem k žánru propracované a občas docela vtipné dialogy a situační humor.
Jasně, ve výsledku jde znovu o utopii s happy endem útočící na emoce divaček a diváků (i v sále, kde jsem byl já, pár lidí na konci posmrkávalo a ozval se potlesk, u novinářských projekcí vzácný), film ale nepůsobí tak trapně a bezzubě jako třeba zmiňovaný snímek Řekni to psem nebo Srdce na dlani (taktéž se Svarinskou v jedné z hlavních rolí).
Situace s přesunem puberťáků do školy, z šaten a hřišť i nezvyklých rodinných mejdanů byly velmi dobře odpozorované a přenesené na plátno. Anně Polívkové v roli ženy, která chce svého muže zpátky, její urputnost spolknete i s navijákem. Jiří Vyorálek zaujme svou ležérností (stačí, když na plátně je, aniž by se kdovíjak nutil do pitvoření a výrazných grimas), Martin Hofmann tomu všemu s přehledem šéfuje a vy si vybavíte jeho předchozí role z Mostu! či komerčního hitu Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Ve velmi zdařilé vedlejší roli se blýskne Halka Třešňáková známá z Kanceláře Blaník.
Mimořádný talent má Tomáš Dalecký, představitel Hofmannova staršího syna, který jako správný reprezentant své generace neodtrhne zrak od mobilu, vytváří mezigenerační pnutí a dodává tak filmu další rozměr autenticity.
Autoři Střídavky se nicméně některým klišé nevyhnuli (to mužské omdlévání u porodu už by si vážně mohli odpustit, podobně jako kladení důrazu na to, že o děti se starají výhradně ženy). Ve výsledku se to však dá docela dobře odpustit, protože o mnoho víc se toho ve Střídavce vážně nenašlo.
Ani hudba nepůsobila příliš rušivě a otravně jako například v Řekni to psem (i zde se jí zhostil Jiří Burian, který popovou hudbu doplňuje o zajímavé syntezátorové instrumentálky). Nikolaev navíc dodal žánru solidní filmový výraz, když využil kamerové jízdy, akčnější scény, prostřihy a zakomponoval i mobilní a počítačové obrazovky.
Moje obavy spojené se jménem scenáristky Lucie Konečné (stála za seriály Ordinace v růžové zahradě, Svatby v Benátkách, Přístav či filmem Rodinka) byly ve výsledku zbytečné, neboť, jak jsem psal výše, klišé a stereotypů bylo ve Střídavce minimum, nepůsobily strojeně či násilně, ale byly poměrně autentické, vtipné a v rámci dialogových výměn pohotové.
Pokud loňský Prvok, Šampón, Tečka a Karel cílil spíš na mužské publikum, Střídavka tu bude takříkajíc pro všechny, co si rádi zajdou do kina na dobrý český mainstream, který neurazí, nenadchne a nebude vyžadovat bůhvíjaké aktivní zapojení publika. Je to málo? Je to hodně? V rámci žánru jednoznačně docela dost.
60%
Střídavka sleduje eskapády šestice hlavních postav a jejich dětí. To, co se krkolomně popisuje a působí dojmem nepřehledného zmatku, se tvůrcům podařilo přetavit v solidní situační komedii, kterou herecky táhne Martin Hofmann, aniž by však bral prostor ostatním kolegům.