Na pořádný sex není nikdy pozdě. Komedie o lačné šedesátnici vás vzpruží, ale nestrhne

Britská herečka a debutující scenáristka Katy Brand dostala nápad, že do jedné hotelové místnosti zavře stárnoucí sarkastickou středoškolskou učitelku náboženství, která nikdy nedosáhla orgasmu, a atraktivního mladíka, jenž si říká Leo Grande a obšťastňování všemožných žen má v popisu práce. Sophie Hyde (Zvířata, 52 úterků) se chopila režie a vznikla dramedie Hodně štěstí, pane Veliký (Good Luck to You, Leo Grande), v níž třiašedesátiletá Emma Thompson odhaluje taje sexuální potěchy i skryté krásy vlastního těla ve společnosti devětadvacetiletého Daryla McCormacka.

Už z projekce a reakcí publika v přeplněném Velkém sálu hotelu Thermal bylo patrné, že snímek s divadelním nádechem je určený zejména lidem, kteří si procházejí či prošli krizí středního věku a nachází se v životních fázích, kdy jim vlastní tělo možná začíná připadat neatraktivní. Vždy sympatická a bezprostřední Thompson, již si pamatujeme z řady britských klasik jako Soumrak dne, Rozum a cit či Láska nebeská, hraje nesebevědomou ženu, která za celý život spala jen se svým mužem a pozitivní věci neumí hledat ani ve svém okolí, ani na sobě samotné.

Rozdíl mezi oběma protagonisty, kteří jsou krátce představení během úvodní montáže a záhy se spolu ocitají v jednom pokoji, je zpočátku vtipný. Roztržitá učitelka ztrácí vedle sebejistého, pohledného a evidentně inteligentního mladíka svrchovanou pozici, na niž je zvyklá ze školy, a opakovaně vyjadřuje pochyby nad tím, že by měla s někým o polovinu mladším skočit do postele. Uštěpačnými poznámkami testuje společníkovu trpělivost, která je ale nezlomná. Dialog je v podstatě vedený na bojišti. Stydlivá žena se brání otevřít a muž ji něžně postrkuje až pod peřinu, kde vedle sebe sedí a raději si vypráví o svých životech.

Přestože se žena, která nesděluje své pravé jméno stejně jako její společník, topí v nervozitě, publikum napětí nepociťuje. Slovní výměny jsou totiž vesměs zábavné a Thompson si nás snadno získá svou ochotou se shodit či poukázat na své tělesné slabiny (ačkoli po šedesátce stále vypadá skvěle a stárne přirozeně). Její motivaci vystoupit z komfortní zóny a konečně dohnat některé resty, které jí manžel odpíral a stále vyzývavější studentky nepřímo předhazovaly, navíc plně chápeme. První dvě schůzky z celkových čtyř jsou tak příjemné, až nás zamrzí, že snímek musí přijít také s konfliktem a zamotat jinak striktně stanovené vztahy mezi ústřední dvojicí.

Protagonistka je totiž spíše emocionální osoba a v odosobněné situaci, v níž jde jejímu protějšku vlastně jen o výdělek, se necítí ve své kůži. Stejně jako se cítila nesvá v dlouholetém manželství, kde ji nedávno zesnulý manžel neuspokojoval a vše se utápělo v ubíjející rutině.K Leovi si rychle vytvoří silnější vazbu a doufá, že se s ním bude moci stýkat a přátelit i „neformálně“. Tomu se ale mužský protějšek brání, neboť i jeho provází komplikovaná minulost a potýká se s tím, že jím preferovaný způsob obživy nenachází pochopení u větší části konzervativní společnosti.

Zcela liberální duch ovšem schází i filmu samotnému. Ten sice podporuje životní rozhodnutí obou aktérů, kteří v průběhu přechází od anonymity k vlastní identitě a potěchu nachází ve vzájemné důvěře a sdílnosti, ale kromě očekávaného happy endu s žádnými odvážnými tvrzeními nepřijde. Sexualita prochází celý příběh a Emma Thompson se před zrcadlem ukáže zcela nahá, ale dojem uvolnění těžkých zábran úplně nenastává.

Mají se snad postarší divačky radovat a nabýt sebevědomí z toho, že jejich hrdinka došla k orgastickému prozření v rukou muže, jenž jako by vypadl z modelingového časopisu a sex je pro něj každodenním chlebem? To asi většině žen i mužů v existenciální či sexuální krizi moc nepomůže, jelikož se jedná o čistě filmový dějový oblouk.

Hrdinové se sejdou, sdělí si své životní problémy a vzájemně se podpoří poté, co je prasklá anonymní bublina načas rozdělí. Katarze je ve vší očekávatelnosti poněkud mdlá, přestože scénář i v závěru plodí vtipné dialogy a dává najevo nadhled, který místy bohužel zcela opouští ve prospěch seriózní melodramatičnosti.

A v takové poloze to ani Emmě Thompson, která od začátku hraje na komediální notu, ani chemii mezi protagonisty, vycházející ze vzájemných kontrastů a jejich zesměšňování, moc nesvědčí. Lepší zamyšlení nad adekvátním přístupem k sexu v různých životních obdobích nabídl třeba americký Don Jon, v němž narcistní Joseph Gordon-Levitt nalezl vášeň až v náručí moudré Julianne Moore.

Na Hodně štěstí, pane Veliký se bude ostatně vzpomínat jako na mírně lechtivou konverzační komedii, nikoli jako na drama se strhujícím vývojem postav. V 97 minutách se najde dostatek vkusných a originálních vtipů a charisma obou herců vynahradí i strohou režii, která nestrhává pozornost od scénáře. Netvrdím, že neuslyšíme řadu životních pravd, které v případě žen nejlépe otestuje samotný čas, ale jejich recitace (tento výraz nejlépe odpovídá verbální nátuře scén)je proměnlivě záživná a jede na jistotu.

Téma méně obvyklé mužské prostituce je sice zajímavé a vydalo by na samostatný film, ale zde se upřednostňuje perspektiva zhrzené šedesátnice, která dojde smíření s vlastním stárnoucím tělem. Mužský protějšek je víceméně nástrojem její seberealizace, a byť se scénář pokouší o rozvíjení tragické minulosti muže, zahrnující pohrdání z matčiny strany, jeho linie vyzní poněkud do prázdna. A to včetně etnického původu, který nehraje roli – příběh se podle všeho odehrává v současnosti a dle Leových slov jsou jeho služby vyhledávané a ceněné. O mystifikaci, kterou by chtěl pouze uchlácholit váhající ženu, podle všeho nejde.

S partnerem či partnerkou můžete od 14. července vyrazit do kin na zcela univerzální romantickou komedii, která díky věkovému rozdílu mezi dvěma aktéry sedne asi všem – snaha nikoho a nic závažně nekonfrontovat ale snímku současně škodí a uzavírá ho ve škatulce neobjevných divadelně stylizovaných filmů na jedno zhlédnutí.

Nemají nejvíce cen, ani je nevidělo nejvíc lidí. Ale Sedmikrásky (1966) Věry Chytilové mají nejvíc záznamů v odborné filmové literatuře. Nyní přichází do kin v restaurované verzi a mají jedinou chybu…