Nová jednička z Netflixu je sice mizerná, paradoxně ale obsahuje jednu z nejlepších akčních scén roku

Teddy (Kevin Hart) by to rád v životě někam dotáhl, jeho nápady, kterými se snaží zaujmout na internetu, ale pokaždé minou cíl.Za jediný skutečný úspěch svého života může označit to, že dokázal uhnat krásnou Lori (Jasmine Mathews). I tady ale Teddy dělá jednu chybu za druhou. Aby tentokrát nic „neztedoval“, zamluví na její narozeniny romantický pobyt na chatě. Kvůli docházejícímu inkoustu v tiskárně si však splete adresu a než se naděje, všichni ho mají za zkušeného nájemného zabijáka s přezdívkou Muž z Toronta (Woody Harrelson). Z čehož přirozeně skutečný zabiják nemá vůbec radost, a pokud chce svou misi úspěšně dokončit, musí vzít zmatkujícího Teddyho s sebou.

Stává se z toho takové otřepané klišé, že zatímco seriály Netflixu jdou, na filmovém poli streamovací služba tápe. Je obtížné tímhle směrem neuvažovat, když nás každá novinka v dané myšlence utvrdí. Muž z Toronta není výjimkou. Snímek režiséra Patricka Hughese (Expendables: Postradatelní 3, Zabiják & bodyguard) má sice pro potřeby akční komedie vděčnou zápletku, selhává ale už v úvodním nastavení hlavní postavy.

Teddy není nepochopený génius, ale člověk, který má zkrátka jen blbé nápady a zcela po právu vždy pohoří. Současně si ale žije ve velkém domě s krásnou přítelkyní, takže nepůsobí dojmem, že by mu něco v životě, kromě schopnosti vést si kalendář, opravdu chybělo. Jen dělá jednu botu za druhou, a proto je obtížné si k němu vytvořit vztah. Postava je to navíc hrubě zaměnitelná. Nemá vyřídilku Eddieho Murphyho, aby diváky okamžitě zaujal, případně charisma Michaela J. Foxe, který by podobnou roli dokázal prodat. Kevin Hart hraje Kevina Harta, tu samou rádoby vtipnou postavu, která postrádá dobré hlášky i komické scény a vše sází jen na vykulené pohledy.

Je pravdou, že se takto Hart u diváků etabloval a má řadu fanoušků a fanynek. Osobně ale příliš nerozumím tomu proč. Jakkoli není špatný herec –⁠ odehraje si, co má, a rozhodně nepůsobí jako ochotnický amatér –⁠ nikdy scénu neovládne. Naštěstí není v Muži z Toronta na všechno sám. A Woody Harrelson naopak prodá téměř každý moment. Sice hraje roli původně psanou na tělo Jasonu Stathamovi, což je patrné hlavně ve chvílích, kdy po něm hází očima Kaley Cuoco (hraje nejlepší kamarádku Hartovy přítelkyně), obecně ale baví a i Hart po Harrelsonově boku ožívá správným způsobem, protože se má o koho opřít. V poloze sidekicka je výrazně snesitelnější.

I kdyby obě postavy fungovaly na výbornou, pořád to ale nezakryje ostatní slabiny. A není jich málo. Příběh je bez nápadu. Akce není příliš, a když už na ni dojde, obvykle ji kazí mizerné digitální triky. A opravdu vtipných situací je poskrovnu. Ale–⁠ vše, co jsem vypsal, platí pro úvodních 90 minut. Pokud je přetrpíte, následuje nepochopitelně našlapá finální dvacetiminutovka. Hughes se vytáhne s jednou z nejlepších akčních sekvencí roku, v níž postavy nažene do fitka a v dlouhé energické pasáži, která se tváří být na jeden záběr, je najednou vrstvených parádiček, že by se za ně nemusel stydět ani Jackie Chan v době největší slávy. Jednoduchá story se rozvine v mnohem zajímavější naháněnou, a dokonce i to hašteření mezi postavami najednou funguje, protože jen naprázdno neplácají, ale konečně mají na co reagovat.

Být podobně nápaditý a dravý celý film, nebylo by proč váhat. Takhle se Muž z Toronta obtížně doporučuje, jakkoli by do zmíněného fitka měl zavítat každý fanoušek akčního žánru. Nejsem fanoušek toho, aby někdo přeskakoval jen na konkrétní pasáž, ale tady bych to vřele doporučil.

Nový životopis o zpěváku Elvisovi Presleym má 160 minut, ale trvat by mohl klidně i déle. Je to film o rychlém vzestupu a pomalém pádu. Formálně je mnohem nápaditější než nedávná úspěšná, ale nudná Bohemian Rhapsody.