Adam Sandler v Životní trefě opět dokazuje, jak velkým hereckým tahounem umí být

Rocky, Zrození šampióna, Warrior, Souboj s rodinou... Motivujících filmů o překonání sebe sama a dosažení sportovního úspěchu vzniklo již mnoho, a to napříč všemi představitelnými sporty. Životní trefa nás zavádí do prostředí špičkového basketbalu, milované hry Adama Sandlera, jenž zde ztvárňuje vyhořelého stárnoucího skauta Philadelphia 76ers Stanleyho Sugermana.

Ten cestuje po celém světě a sleduje mladé talenty, kteří se mohou ucházet o místo v náborovém draftu. Ve Španělsku mu učaruje pouliční hráč Bo Cruz (Juancho Hernangomez), s nímž Stanley odlétá do USA a sám vede jeho intenzivní přípravu. Bo má záznam v trestním rejstříku a arogantní majitel 76ers Vince Merrick (Ben Foster) o něm nechce slyšet. Tudíž záleží pouze na dvou vyvrhelech – ignorovaném mladíkovi a svéhlavém mentorovi –, jak se s životní výzvou a příležitostí popasují.

Režisér Jeremiah Zagar, jenž dosud natočil několik dokumentů a oceňovanou festivalovku Jsme zvířaty, servíruje na první pohled tradiční příběh o outsiderovi, který se s vypětím všech sil drápe na vrchol, tentokráte do prestižní NBA. Dvaadvacetiletý Bo je skromný a laskavý chlápek, jenž myslí hlavně na svou dcerku a který nemůže být víc odlišný od nafoukaných zámořských hvězdiček, jež v draftech bojují o svou šanci i prostřednictvím nadávek a urážení. Snadno mu fandíme, ovšem sympatický Juancho Hernangomez to má značně ulehčené.

Životní trefa je totiž filmem Adama Sandlera. Ten je známý svou celoživotní láskou k basketbalu a dá se říci, že Stanley Sugerman pro něj představuje podobně formativní postavu, jakou byl v devadesátých letech Happy Gilmore v Rivalech. Z prostopášného a poťouchlého sobce, jemuž musí ostatní odkrývat důležité hodnoty, potažmo z nezodpovědné hlavy rodiny, se Sandler postupně mění ve stárnoucího motivátora, jenž jako by promlouval ke svému mladšímu já.

Zde to platí více než kdykoli předtím. Také Stanley dříve pronásledoval kariéru basketbalisty a musel se vyrovnávat s pohrdáním soupeřů, kteří si ho dobírali kvůli nízkému vzrůstu nebo mírné nadváze. Vážné zranění při autonehodě mu ale sportovní sny rozprášilo a nyní hodlá prostřednictvím talentovaného svěřence dokázat, že ještě neřekl poslední slovo.

To Stanley je protagonista příběhu, který je ho plný – hádá se s nadřízenými, telefonuje, motivuje, naléhá i naříká. Osud Boa, jenž by bez něj zakrněl kdesi na staveništi, bere do vlastních rukou a my mu věříme, že má ty nejlepší úmysly. A že chce zároveň ukázat prostředníček úlisnému Merrickovi, jenž představuje katalogového parchanta nutného k utužení dramatu, a to díky přesvědčivé lidskosti dialogů také není problém přijmout (a těšit se na to).

A nebyl by to Sandler, kdyby do filmu neprosadil svůj osobitý humor, který tentokráte dopadá na úrodnou půdu. Když masíruje manželce (Queen Latifah) chodidla a podiví se, jak může mít tak krásná žena tak ohyzdné nohy, zasmějeme se společně s aktéry. Tenhle nový Sandler umí publikum přiblížit svým postavám účelněji než dříve, kdy většinou ječel a dělal homofobní vtípky. A Stanley je v jeho podání jako náhradní táta, jehož by chtěl mít za zády snad každý.

Tak jako ve většině sportovních motivačních příběhů i zde se pozornost rozděluje mezi práci a rodinu. Stanleymu, na jehož perspektivu jsme takřka neustále napojení, ale pomyslný předěl splývá a u manželky nachází dostatek podpory, aby mohl vše podřídit svému snu a dostat Boa do NBA. Rodinné a přátelské vztahy jsou totiž sice klíčové, ale v nevyzpytatelném prostoru palubovky jede každý sám za sebe a jen se svou vlastní hlavou.

A ačkoli si snímek neodpustí happy end, je velmi potěšující, že sportovní úspěch líčí nejen v jeho fyzické i psychické náročnosti, ale také v nahodilosti. Musíme mít štěstí a potkat správné lidi. To absolutní sebeobětování Stanleyho, jenž neváhá skončit v práci a platit všechny účty svého svěřence, sice zavání pohádkovým Hollywoodem, ale sentimentální podlézavosti snímek naštěstí nepodlehne.

Dílčí zklamání a neúspěchy jsou stejně frustrující pro aktéry i publikum a tréninkový dril, který je sestříhaný do tradiční dynamické montáže, neztrácí uvěřitelnost reálné přípravy špičkového basketbalisty. Ač do zázemí nevidím a osobně nejsem fanouškem basketu, dokážu si představit, že přesně takhle se talenti před drafty cítí a přesně takhle jsou motivováni. Tomu ostatně napomáhá i herecká účast řady skutečných osobností tohoto sportu.

Čím méně od Životní trefy očekáváte, tím více vás možná potěší a strhne. Řemeslné provedení je standardní a důmyslnost, s jakou rozebral jiný oblíbený sport třeba Moneyball s Bradem Pittem, nečekejte. Místo toho ale dostanete jeden z nejlepších výkonů Adama Sandlera v povzbudivém a lidském dramatu, z něhož přímo sálá, že nevzniklo nazdařbůh a jen na zakázku.

Životní trefa je důkaz, že film nemusí být nutně originální, aby mohl být kvalitní a oslovující. Občas stačí, když tvůrci danou látku milují a zpracují ji s upřímností, která jindy otravný schematismus překlopí v uvěřitelné emoce. A to se zde povedlo až překvapivě dobře.