První švédská zločinecká celebrita Clark má svůj seriál. Je stejně osobitý jako on sám

Clark Olofsson se nenarodil zrovna do harmonické rodiny, jeho dětství tak bylo poznamenáno mnoha událostmi, které by dítě zažít nemělo. Jeho povaha ho ale předurčila k tomu, aby z dané situace vytěžil co nejvíc a žil si po svém. Nezajímalo ho nikdy nic než svoboda, a to aby si mohl žít po svém, čemuž ve svém životě podřídil všechno nehledě na zákony. Kromě svých kriminálních schopností měl ale i neuvěřitelný dar ovládat lidi kolem sebe neobyčejným šarmem. Záhy se z něj stala celebrita v oblasti zločinu, které lidé v jistých okamžicích svých životů i fandili. Jeho zločiny se postupně stávaly odvážnějšími a Clark věřil, že život je jedno velké hřiště.

Šestidílná švédská minisérie Clark: Hvězdný zločinec vychází z autobiografie skutečného Clarka Olofssona, která je podle něj založená na pravdivých i lživých skutečnostech z jeho života. Jeho příběh je natolik absurdní, že skutečně nevíte, co si vymýšlí, a co je pravda. Ověřitelná jsou jen fakta, kdy seděl za mřížemi nebo ho zatýkala policie. Ať už je to ale jakkoli, seriál Clark je výjimečnou podívanou nejen s ohledem na neotřelý životní příběh, o kterém nevíte, zda jej obdivovat, nebo odsoudit, ale i díky zpracování a hereckým výkonům.

Pojem Stockholmský syndrom, kterým se označuje specifická emoční vazba a závislost oběti na pachateli, se připisuje právě Clarku Olofssonovi. Spolu s bratrem se totiž pokusil vyloupit jednu ze stockholmských bank. Loupež jim však nevyšla a ozbrojení muži zadrželi rukojmí, přičemž s policií vyjednávali 130 hodin. Oběti si mezitím vytvořili vztah ke svým únoscům, které pokládali za své ochránce, zatímco policisty za nepřítele.

Bill Skarsgård v hlavní roli dokazuje, že jeho rodina je vskutku plná hereckého talentu a že pro něj role Clarka byla možností k jejímu projevení. Dostal totiž ohromný prostor, jeho Olofsson není plytká postava, je to hajzl nad všechny hajzly, který si ale kolem prstu dokázal omotat kohokoli. Byl atraktivní, vyznal se a uměl toho využít, jeho bezohlednost vůči ostatním z něj udělala bytost, která se ničeho nebojí a chce hlavně to, aby mu nikdo nemluvil do života. Bez ohledu na následky si dělá, co chce, krade, přepadává banky, dopouští se podvodů, neustále utíká z vězení… Pravda, měl jasné pravidlo, že nikoho nezabije, ale když v jeho přítomnosti někdo někoho zastřelil, neměl problém nad tím mávnout rukou a zmizet. A Bill Skarsgård tohle všechno dokázal zahrát jako nic. Jeho psychopat se dokáže mrknutím oka změnit ve svůdníka nebo arogantního muže, jenž nemá obdoby.

Publikum je tak rozpolcené a neví, zda Clarkovi fandit v tom, jak si jde za svým cílem, protože v jisté rovině je to neuvěřitelně odvážné a obdivuhodné, navíc šlo skutečně o inteligentního člověka, ale stejně tak je jasné, že všechno má své meze. Svoboda lidského člověk je jeho právem, ale má kvůli ní právo ohrožovat svobodu nebo život ostatních? Nic tu není jednoznačné a otázky, které vás během sledování seriálu napadnou, ve vás budou rezonovat asi ještě dlouho.

Je ale třeba dodat, že se nejedná o žádné moralizování. Clark svůj příběh v seriálu vypráví sám a nebere si servítky. Jeho jazyk je vulgární, dočkáte se řady sexuálních scén, násilí a akce, takže přístupnost od šestnácti let je adekvátní. Hrané scény navíc doplňují autentické archivní záběry z rozhovorů s čelními švédskými politiky nebo prostřihy z dané doby, které dokonale navodí tu správnou dobovou atmosféru, stejně jako hudba, výborné kostýmy a masky. Naprosto skvělá je ale i práce s barvami, které seriál používá. Záběry z Clarkova dětství (padesátá léta) jsou černobílé, jeho dospívání přechází do tlumených, sépiově laděných barev, které skvěle pasují k jeho pochmurným letům v různých nápravných zařízeních pro mladistvé, aby v okamžicích, kdy je hrdina na útěku, přešly do mírně přesycených barev. Jako by se použitý film vyvíjel s dobou, ve které se na něj natáčí (ve stylu dříve populárních rodinných videí nebo diapozitivů) a odráží i náladu hrdiny.

Celkové vyznění seriálu pak působí výsměšně. Clark si zkrátka dělá ze všech trhací kalendář a publikum je toho součástí, protože víte, že v tu chvíli se vysmívá do očí i vám. Dělá si s vámi, co chce, jen sedíte u obrazovky a necháte si to líbit. Na druhou stranu je ale třeba přiznat, že k výjimečnosti Clarkovy osobnosti v dějinách Švédska přispěla i doba, v níž tropil své kousky. Politické názory a změny ve společnosti mu šly na ruku. Od 60. let panovalo období protestů, vznikala různá politická hnutí a iniciativy a Clark byl jen dalším způsobem boje proti systému. Jeho příběh je tak jeden velký kriminální večírek. Jedna velká party, kterou si Clark náležitě užíval. Jeho život byl naplněný, nejspíše nikdy ničeho nelitoval.

Filmařům se v Clarkovi podařilo spojit Chyť mě, když to dokážeš (genialitou zločince, kterému dýchá na paty odhodlaný strážce zákona) se sérií Halston (s ohledem na výpravu, kostýmy a retro náladu i porušování pravidel a drogové rauše). Seriál má nejen silný příběh, ale i výborné řemeslné zpracování. Nad absurditou toho všeho budete ještě dlouho kroutit hlavou. Za mě pořad s největším přesahem, kdy víte, že sledujete něco výjimečného, líbí se vám to, ale zároveň se musíte přemlouvat, abyste to dokoukali, protože si připadáte jako někdo, kdo se stává součástí vyprávěných zločinů jako šachová figurka v nepěkné hře.