Jeden z nejlepších seriálových thrillerů Netflixu ve svém finále vydrbal s diváky jako máloco

Druhá půle finální čtvrté řady má stejně jako ta první sedm hodinových epizod a sleduje rodinu Byrdeových, která se zoufale snaží nějak vymanit z toho, že pracuje pro drogový kartel, ve velkém pro něj pere peníze a pomáhá obchodu s drogami, v zádech má FBI, s níž oficiálně spolupracuje a... No je toho hodně. Pokud jste Ozark nikdy nesledovali, stejně bych vás obtížně provedl bez tabule s desítkou grafů všech důležitých momentů. Kdo zatím jen váhal se čtvrtou řadou, dokud nebude venku celá, toho odkážu na recenzi prvních sedmi dílů a přejdeme k tomu, jak je na tom samotné finále.

Pro každý seriál, a u dramatických to platí dvojnásob, je vyvrcholení tou nejtěžší disciplínou. Dlouholetá show totiž musí přicházet v rámci jednotlivých sérií s dostatečně údernými okamžiky, aby si udržela diváky. A v určitou chvíli prostě není kam stoupat. Ozark je po většinu času druhé půle čtvrté řady přesně tak napínavý a důsledný ve vyprávění, jak jsme zvyklí. Nároky na finále se tu ale násobí skutečností, že jde o sérii poslední. Žádné další vytáčky ani oddalování nevyhnutelného. Byrdeovi míří do cílové stanice. Postavy navíc v seriálu fungují podobně jako figurky na šachovnici. Každá má své specifické místo i účel a disponuje jinými schopnostmi, respektive informacemi. V podstatě tak sledujeme složitou partii, v níž je otázkou, kdo komu zasadí fatální úder. A protože je celá série o tom, že každá akce vyvolává reakci, je napínavé sledovat, komu co ujede, protože to bude mít svou dohru.

Finální díl se nastaveného mustru drží, nečekaně ale na svém konci uhne pohledem. A nemyslím tím nějaké přimhouření očí nebo ohnutí zavedených pravidel. Závěr seriálu zkrátka odmítá vyvodit nějaké důsledky a postavy nechá, naprosto nepochopitelně, viset ve vzduchu. Jednoduše řečeno –⁠ opravdové finále tu není. Ozark má otevřený konec, což by samozřejmě nutně nevadilo. Prostor pro fantazii, kdy si publikum ponechané mezery doplní dle vlastního nejlepšího vědomí a svědomí, je samozřejmě v pořádku. Tady se ale doslova nevyřeší nic. Byrdeovi zkrátka překonají další překážky a tím se posunou do jiné problematické situace, kterou rozhodně nic nekončí.

Zvolené finále je vlastně ještě problematičtější, protože poslední záběr je záměrně nedokončený. V případě cliffhangeru do další série by byl podobný přístup v pořádku. U uzavření příběhu jde téměř o výsměch věrným divákům.

Není to ale tak, že bych byl z konce Ozarku přímo otrávený. Vlastně mě ta tvůrčí drzost docela pobavila. Je to jako sledovat detektivku, kdy vše směřuje k odhalení zabijáka, a snímek skončí ve chvíli, kdy vrah otevírá dveře do místnosti. Nevidíme jeho tvář, odcházíme s tím, že policie asi našla svého muže. Ale jistotu nemáme. Což je do jisté míry osvěžující. U Ozarku ale finále působí zbaběle. Jako by se tvůrci nedokázali rozhodnout, zda chtějí postavám dopřát dobrý konec, nebo je potrestat za jejich hříchy. A tak zkrátka poslední kapitolu jejich spletitého příběhu vynechali, což působí silně neuspokojivě.

Má navzdory tomu smysl Ozark sledovat? Má, protože i finální řada je v mnoha ohledech etalonem seriálové tvorby, ať už se bavíme o technických aspektech (režii, střihu, hudbě, kameře), hereckých výkonech, nečekaném řešení situací nebo postupném odkrývání karet. Jen počítejte s tím, že tady se žádného uzavření opravdu nedočkáte. Autoři se možná jen chtěli vyhnout špatnému definitivnímu rozhodnutí, jež by diváci nepřijali, a proto raději zůstali stát na místě (zářným příkladem velmi nešťastné volby je poslední série Dextera New Blood). A pravděpodobně svým přístupem nadělali méně škody, než kdyby se vydali pro fanoušky nepřijatelnou cestou. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že věrní diváci si po letech zasloužili přeci jen něco konkrétnějšího.