Sex, sex a sex. Pokračování polských Padesáti odstínů šedi 365 dní: Ten den vás unudí

První filmovavé adaptace polské knižní verze amerických Padesáti odstínů šedi od Blanky Lipińsky se streameři a streamerky Netflixu dočkali již v roce 2020, kdy snímek začínajících polských režisérů Barbary Bialowas a Tomasze Mandese vyšel. V té době už byla literární předloha velmi populární, byť ještě nevyšla v českém překladu. I přes veškerou kritiku a laciné zápletky se erotický film 365 dní stal hitem. Umístil se na vrcholu žebříčku sledovanosti, zároveň však šlo o titul, který řada diváků a divaček nedokoukala. Nezáleželo ani tak na tom, jestli má titul dobrý příběh, hlavně že jsou tam sexy těla, naivní žena, spousta erotiky a tradiční romance.

První díl, na němž se podílela i Blanka Lipińska, líčil příběh Laury (Anna Maria Sieklucka), která má neuspokojivý vztah s mužem, jenž o ni nejeví přílišný zájem. Na dovolené v Sicílii ji unese mafiánský boss Massimo (Michele Morrone), který její tvář mnoho let vídal ve snu, zamiloval se do ní a rozhodl se, že se stane jeho ženou. Postaví proto Lauru před hotovou věc: dává jí rok na to, aby se do něj zamilovala. Do té doby ji bude držet u sebe. Pokud s ním po uplynutí lhůty nebude chtít zůstat, pustí ji na svobodu.

Laura je nejprve vystrašená, dlouho byla ale sexuálně frustrovaná na to, aby mohla odolat Massimově svalnatému tělu. Její manžel totiž trávil veškerý čas u počítače a jediným sexuálním partnerem jí byl vibrátor. Laura tak brzy Massimovi propadne a následuje sled mnoha sexuálních scén, kdy milenci střídají jednu polohu za druhou. Sex a peníze očividně stačí k tomu, aby byl člověk do konce života šťastný, a tak Laura řekne své ano, dokonce Massimovi vyzná lásku. Ve chvíli, kdy očekáváte happy end, se to ale zvrtne. Laura je přepadena konkurenční mafiánskou rodinou a film se s diváky a divačkami loučí záběrem na zhrouceného snoubence.

Druhý díl s názvem 365 dní: Ten den začíná poněkud překvapivě. Podle závěru prvního dílu máme věřit, že Laura zemřela, takže publikum očekává minimálně vysvětlení toho, co stalo. Dvojka však od začátku ukazuje mileneckou dvojici spolu, aniž by cokoli objasnila. Laura má na sobě luxusní svatební šaty a větou „nemám kalhotky“ k sobě láká svého nastávajícího. Nicméně skrývá jedno velké tajemství. Během napadení, které nějakou záhadou přežila, aniž bychom zjistili, co se vlastně stalo, přišla o dítě. Massimovi, který o těhotenství nevěděl, o tom ale nechce nic říct. Kdyby na to přišel, začala by mezi mafií válka.

Po svatbě se ale vynořují i Massimova tajemství. Tají například to, že má bratra, kterého nenávidí. Lauře nevadí pouze jeho tajnůstkářství, ale i skutečnost, že se ji stále snaží ovládat a říkat jí, co má dělat. Vše vyvrcholí momentem, kdy ho načapá při nevěře. Laura utíká se zahradníkem Nachem do jeho domova ve Španělsku. Protože uvěřila tomu, že ji Massimo podvádí, nechává se svést Nachem a užívá si s ním romantické chvíle na ostrově. Brzy se ale její nová idylka změní v noční můru, která končí rádoby dramatickými scénami, kdy si mezi sebou vyrovnávají účty dvě znepřátelené mafiánské rodiny.

Režisérka Bialowas se ve snímku soustředí na vizualizaci. Co se týče panoramant přímořské krajiny, působí velkolepě. Jako materiál pro cestovní kanceláře by titul po vystřižení sexuálních scén jistě uspěl. Stejně tak je zde primárním vizuálním prvkem luxus. Uvidíte jachty, přepychová letoviska, vily a také módu. Také sexuální scény jsou dost otevřené, detailní a vášnivé, na rozdíl od dost cudných amerických Padesáti odstínů šedi. Všechno ostatní je ale velmi slabé, hlavně scénář. Sexuální scény jsou sice natočené, kdy se ale objevují, je věc druhá. Například když se krátce po svatbě novomanželé vydají na golfové hřiště, Laura si sedne na trávník, roztáhne nohy a udělá ze sebe lidský důlek. Když se Massiomo trefí, zaklání hlavu, přivírá oči, pootevírá ústa a tváří se, jako by jí to skutečně činilo rozkoš.

Kromě sexuality postavy nepojí vůbec nic, čemu by se dalo uvěřit. Nemají mezi sebou žádné citové pouto, nepojí je romantická láska, pouze touha a vášeň, navíc ještě dost problematická. Povahově jsou oba naprosto odlišní, jeden druhému nevěří. Ona neví nic o tom, co ve skutečnosti celé dny dělá, on se naopak nechce dozvědět nic o ní. Nezajímá ho její soukromý život, minulost. Nefunkční jsou i dialogy, které jsou prázdné, nezajímavé a často bohužel i hloupé. Neustále se zde tematizuje pouze krása, sex a touha. Postavy jsou hloupé, bez jakéhokoliv psychologického posunu.

Nejsem si ani jistá tím, zda bych měla s někým sympatizovat. Ani jeden ze dvou hlavních protagonistů mě nijak nezaujal. Muž ve snímku vystupuje jako macho, který svou ženy ovládá, kontroluje a nutí ji dělat jen to, co po ní chce. Rozkazuje, zakazuje. Na oplátku nabízí svůj majetek, peníze a tělo, což považuje za dostatečnou motivaci. Žena je zde naopak symbolem slabosti, naivity a pasivity. Massimo nebere Lauru jako lidskou bytost, nýbrž jako sexuální hračku, s níž si může manipulovat, jak se mu zlíbí.

Laura zprvu vypadala jako poměrně ambiciózní nezávislá mladá žena. To se ale změnilo, jakmile se do Massima zamilovala. Stala se z ní naivka, pro niž je sex životní prioritou. Svou pozici partnerky mafiánského bosse si dlouho užívala. Jak ale čas plynul, začala si uvědomovat, že jí v životě něco chybí. Chyběly jí pracovní výzvy, samostatnost, vláda nad svým vlastním životem, ale paradoxně také láska, aspoň taková, jakou si představovala. Massimo se sice naoko snažil své ženě vyhovět, například když jí koupil módní značku, přesto jí však stále dával najevo, kdo je tady šéf.

Žánrově by mělo jí o romantický film s prvky erotiky, byť je to spíš naopak. Problém ale je, že zde funguje pouze erotická část, zatímco romance je zcela vykonstruovaná a velmi tradiční. Postavy mezi sebou nemají žádné skutečné pouto, a tak jim vlastně ani nefandíte. Jen čekáte na to, kdy zase skončí v posteli. Celý snímek působí nanejvýš chaoticky, zmateně, nepromyšleně a prvoplánově. A taky strašně nudí.