Detektivní seriál Obleva je mrazivý a psychicky vyčerpávající. Bezútěšnost a deprese v něm hrají prim

Současná televizní tvorba si libuje v detektivních příbězích, které publikum zarazí do sedaček intenzivní atmosférou a důrazem na ohavné trestné činy, jež pozbývají i těch nejmenších záblesků lidskosti. Polský seriál Obleva, který se vydává po stopách Temného případu či psychologicky hutných severských kriminálek, je určitě jedním z nich.

Režisér Xavery Žulawski, syn proslulého polského filmaře Andrzeje Žulawskiho, v něm vypráví nejen o okolnostech vraždy mladé matky a o pátrání po jejím čerstvě narozeném dítěti. Pojednává rovněž o nesnesitelné tíze detektivního procesu, který rozvrací soukromí vyšetřovatelů a nestojí ani za prosté „děkuji“ ve světě, kde jsou všichni v pevném sevření amorální společnosti. A byť se zápletka občas vyvíjí moc zdlouhavě a efekt překvapení ustupuje hrubému psychickému nátlaku, díky přesné režii, přesvědčivé ponurosti a skvěle napsané i zahrané protagonistce má rozhodně smysl Oblevu vidět.

Účinná detektivka by měla sledujícího umět napínat hlavně tím, jak mu zatajuje klíčové informace a stejně jako vyšetřujícím protagonistům předhazuje falešná vodítka, která vyústění oddalují. Obleva zvládá tento proces často bez výhrad. Nalezením placenty a těla násilně usmrcené matky zahajuje kolotoč výslechů a sbírání stop, který je podobnou měrou vyčerpávající i vtahující.

Na místě detektivů, již se potýkají s tlakem veřejnosti a pozůstalých, by asi nikdo být nechtěl. Zavražděnou matkou byla dcera okresního prokurátora (Boguslaw Linda), jenž má kromě značného vlivu a mediální pozornosti také spoustu nepřátel z řad bývalých i současných vězňů, kteří se za mřížemi ocitli jeho zásluhou. Možní pachatelé a motivy se hromadí a scénář přichází s naznačovanými i přímými zvraty s pravidelností, která udržuje tempo přibližně padesátiminutových epizod na vysokých obrátkách a dokáže bez problémů navnadit na každý další díl. Zároveň nehrozí, že by se rozpadala realističnost detektivního procesu na úkor laciného efektu. Vyšetřovatelé sice postupují s onou železnou pravidelností a svědci jsou přesně tak nespolehliví, aby se neustále něco dělo a neuvízli jsme na mrtvém bodě, ale kýžený dojem nemilosrdné hry o čas se tím jen posiluje.

Některé stopy vedou do prázdna, zatímco jiné bývají výsledkem náhody. Všechny je ale sjednocuje osobnost policistky Katarzyny Zawiejy (Katarzyna Wajda), jejíž nezlomné odhodlání pramení hlavně z tlaku, který vytváří sama na sebe. Její muž, rovněž policista, si podle všeho dobrovolně sáhl na život a na výchovu malé dcerky nemá dostatek času. Neúprosné vědomí, že jako manželka i matka selhala, ji podněcuje ke stále nebezpečnějšímu pátrání, na jehož konci může vedle pohřešovaného novorozeněte čekat také spásné vykoupení. Všímavá dcerka je zpočátku spíše zátěží, jelikož jsme plně orientováni na matčino pracovní vytížení a každá potenciálně klidnější scéna v rodinném kruhu jen zdržuje od vyšetřování – téměř každá z nich je ostatně přerušena vyzvánějícím mobilem protagonistky, který ji uvrhne do víru nových odhalení.

Postupně se ale dcerka stává důležitým svědkem v případu, neboť pomáhá odhalit identitu podezřelého. Práce a rodina, které by měly být v prostředí zločinu a nebezpečných individuí odděleny, nekontrolovatelně splývají dohromady. A to ještě víc než bezútěšné lokace a vybledlé kamerové filtry prohlubuje depresivní auru příběhu, kde se s úsměvy šetří ještě více než s děkovnými komplimenty. Svět Oblevy, v němž je každý aspekt podřízený pátrání po lidských zrůdách a po symbolu nevinnosti, jímž novorozeně bezpochyby je, se v lecčems podobá opovržlivým verdiktům, jaké o lidech vynáší díla Davida Finchera v čele se Sedm. Zádumčivá protagonistka s sebou vláčí břímě v podobě vlastní kruté minulosti a každé další odhalení či každý nový náhled do osobních složek bestiálních násilníků ji stejně jako publikum usvědčuje v tom, že lidstvo ani nemůže mít světlou budoucnost. Kdyby ale nic jiného, neústupná nátura Zawiejy ve skvělém a přirozeném podání Katarzyny Wajdy svědčí o tom, že stojí za to o budoucnost bojovat.

Na rozdíl od zmíněného Sedm, které si zachovalo silně znepokojivé sdělení i v samotném závěru, zde tvůrcům dochází s nástupem poslední epizody dech. Ne tedy, že by se výrazně slevilo z napětí – Žulawski nás zavádí až do podzemních tunelů a sestup k samotnému neuchopitelnému zlu, které zosobňuje slizká a odpudivá postava trestance Kreutze (Eryk Lubos v roli, která by na jedné cele zatopila i Hannibalu Lecterovi), je dotažený až na dřeň. V posledních padesáti minutách spíše stagnuje dosud funkční detektivní linie, hlavní podezřelý se už nemění a doslovný závěr se poněkud rozplizne v rodinný sentiment, který se zbytkem neladí.

A Obleva se tak nakonec přeci jen stane vyumělkovanou detektivkou na efekt, čemuž se přitom jinak vehementně brání – někdy méně úspěšně, když nechává sotva pětiletou dceru protagonistky mluvit a všímat si detailů jako dospělý, většinou ale velmi účinně a hloubavě. Charaktery kolem Zawiejy sice nejsou tak prokreslené, což ovšem dostatečnému ztotožnění nebrání – naopak, bývalý parťák jejího muže Radwan (Cezary Lukaszewicz), jemuž se osobní život rovněž zhroutil, naváže s protagonistkou silný a komplexní vztah, který ústí až do emocionálně i psychicky působivé konfrontace v jeho obydlí. Herci hrají jako o život a mají vepsáno v tvářích, jak jejich postavy v palčivé realitě trpí. Nejprve svádí své mindráky na druhé, než jim dají volný průchod a mohou spolupracovat. Jako jedna rodina, nikoli jako skupina anonymních vyšetřovatelů.

Žulawski triumfuje hlavně ve vykreslení atmosféry, která nemá k Temnému případu daleko a připomíná jej i stylizovanými úvodními titulky s tesknou melodií od Billie Eilish. A přestože stylisticky jinak jede na jistotu a jen občas zaujme pěknými nadhledy v exteriérových scénách, jichž zase tolik není, na působivou a myšlenkově ambicióznější detektivní skládačku to stačí. Poláci znovu ukázali, že řemeslně dovedou kráčet ve stopách Hollywoodu, aniž by to vyznělo jen jako rutinní napodobenina. Obleva je osobitá i divácky atraktivní a rámuje ji silný příběh protagonistky, pro niž je zasmušilost a vztek sice nešťastným, zato však vysoce účinným hnacím motorem.