Génius i dylina, Lavi se řítí do kina. Bláznivá komedie Vyšehrad: FYLM se vysmívá fotbalové mafii i dobrým mravům

Talentovaný, ale problematický a nezodpovědný fotbalista Július „Lavi“ Lavický (Jakub Štáfek) byl vyhozen ze Sparty a skončil v třetiligovém Vyšehradu. Ten se mu však povedlo dostat o ligu výš a dařit se mu začalo i v osobním životě. Oženil se se svou přítelkyní Luckou (Šárka Vaculíková), vzápětí ale zjistil, že je otcem osmiletého chlapce Richarda (Jakub Jenčík), o jehož existenci dosud neměl tušení. Lucka ho kvůli tomu opustí. Nadprůměrně inteligentní Richard ale Lavimu nabídne, že když spolu stráví pár týdnů, poradí mu, jak získat Lucku zpátky. Chovat se najednou jako zodpovědný otec ale nebude pro zhýralého milovníka žen, alkoholu a nezřízených večírků nic snadného.

Vyšehrad: FYLM je přímé filmové pokračování pět let starého desetidílného internetového seriálu, jenž vznikl jako hrubozrnná satira, nevybíravě zesměšňující primárně fotbalisty, jimž sláva a úspěch stouply do hlavy a místo impozantních výkonů na hřišti začali být známí spíše svými excesy v podobě pořádání velkolepých večírků a problémy s alkoholem. Jednotlivé epizody trvaly kolem deseti minut a celkově šlo o nenáročnou komediální oddechovku, která v první polovině série působila zábavně a svěže, ve druhé však šla kvalita humoru nepříjemně dolů. Proto je potěšující, že většina filmu je svou úrovní blíže oněm povedenějším úvodním epizodám.

Za scénářem snímku i většiny epizod stojí Tomáš Vávra (3Bobule), jedním z režisérů je Martin Kopp (Bajkeři), ústřední osobou celého projektu je ale sám představitel hlavní role, herec a spolurežisér Jakub Štáfek. Ten byl nejsilnějším článkem jak předchozího seriálu, jenž bylo možné vidět v kině před pár měsíci v sestřihu nazvaném Vyšehrad: SERYJÁL, tak i tohoto filmu. Nemůže být pochyb o tom, že Štáfek, jenž je sám velkým fotbalovým nadšencem, si part nepříliš inteligentního, zato ale velmi sebevědomého vymetače mejdanů a vyznavače vztahů na jednu noc užívá skutečně naplno. Navíc v podstatě nezmizí ze záběru a chvil, kdy nedělá něco šíleného, je během stominutové stopáže naprosté minimum.

Mezi zmíněné šílenosti patří následující: Lavi si splete malého psa s míčem a odkopne ho několik metrů daleko, v opilosti pozvrací spícího budoucího tchána (David Prachař), splete si svou manželku s její matkou (Ivana Chýlková) a začne s ní souložit, od svíčky mu začne hořet ztopořený penis v trenýrkách, svého osmiletého syna vezme do striptýzového baru (a obličej mu zanoří do nahých ženských silikonových prsou). Podobných scén a situací je snímek plný, takže pokud jste nakloněni tomuto typu pubertálního (někdy až infantilního) černého humoru, jenž je postavený na vulgaritách a prvoplánové nekorektnosti, budete se bavit velmi dobře.

Některé gagy se sice míjí účinkem a jiné jsou na hraně, celkově je jich ale tolik, že se některé přešlapy dají odpustit. Ostatně i snímky Barona Cohena jako Ali G: Indahouse, Borat nebo Diktátor, jejichž nekompromisní humor je Vyšehradu do jisté míry podobný, mají vzhledem ke srovnatelně závratné kadenci vtipných momentů své slabší chvilky. Důležité ale je, že ty dobré výrazně převažují.

Druhou zásadní rovinou humoru jsou pak narážky na české fotbalové reálie. Ve filmu má cameo role mnoho slavných českých sportovců (nejen fotbalistů), dojde na pár subtilnějších odkazů pro zasvěcené (např. na citaci hlášky „you fucking guy“), především se ale tvůrci otevřeně navážejí do nechvalně známých tuzemských fotbalových funkcionářů, kteří jsou aktuálně stíháni za korupci.

Jádrem příběhu je tradiční schéma o (alespoň částečné) nápravě nezodpovědného idiota. Ta proběhne prostřednictvím sbližování Laviho s intelektuálně založeným synem, jehož prakticky bezchybně ztvárnil roztomilý Jakub Jenčík. Dobří jsou ve svých rolích i ostatní herci, kromě Jakuba Prachaře, ztvárňujícího Laviho agenta, Šárky Vaculíkové či Ondřeje Pavelky už mají zbylí herci ale poměrně malé role.

Vyšehrad: FYLM není tak chytrou a břitkou komedií s fotbalovou tematikou, jakou byl například Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka. Jedná se primárně o bláznivou řachandu bez vyšších ambicí, jakých Hollywood každý rok vysype nejméně tucet. V tom je ale ten fór – v Česku se v posledních letech takto laděné snímky netočí skoro vůbec. A když už nějaký vznikne, obvykle za nic stojí.

Takže buďme rádi, že se zde v současnosti přeci jen najdou filmaři, kteří chtějí točit mainstreamovou zábavu, jež se nebojí být kapku divočejší a odvázanější. Za sebe můžu jednoznačně říct, že se mnohem raději podívám na film, jako je tento, než na otravně konvenční a banální díla typu Ženy v běhu, která trhají v domácích kinech rekordy. Vyšehrad: FYLM sice určitě není dokonalý snímek, na druhou stranu ale obsahuje spoustu energie a nápadů, které tvůrci zjevně vymýšleli s velkou chutí.

Zarytí fotbaloví fanoušci si mohou k hodnocení přičíst minimálně 10 %.

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE .