Proměna od Pixaru je o Číňanech, červenání i menstruaci. Hodí se to pro dětský film?

Třináctiletá Mei Lee se samovolně proměňuje v obří červenou pandu, ale jen když je příliš rozrušená, což je bohužel s ohledem na její výkyvy nálad v pubertě prakticky neustále. Mei navíc silně znervózňuje její až příliš starostlivá maminka Ming, která se od své dcery téměř nikdy nevzdálí. Ještě že má Mei kamarády, kteří jí pomáhají její emoce zvládat. Proměna v pandu se v Meiině rodině mezi ženskými potomky dědí po generace a jediným způsobem, jak se jí zbavit, je speciální rituál, který pandí sílu jednou provždy uzamkne mimo tělo jeho nositelky. Problémem ale je, že tento rituál připadá na den, kdy má ve městě koncertovat Meina oblíbená chlapecká skupina 4☆Town... Čemu dá přednost?

Proměna je celovečerní režijní debut Domee Shi, která předtím natočila kraťas Bao a jako animátorka spolupracovala na snímcích V hlavě, Hodný dinosaurus nebo Úžasňákovi 2. Domee Shi v Proměně i Bau těží se svého čínského původu a přináší publiku jedinečný pohled do této kultury, která se v případě dospívajících potýká se stejnými problémy jako všude na světě. Zvláště, když se jedná o děti vyrůstající v západní kultuře.

Proměna je totiž prvním animovaným snímkem, který pracuje s tématem čínsko-kanadských imigrantů. A dává snímku šanci významně uspět i v Číně, stejně jako Raya a drak. Zajímavý je i původ názvu filmu. Turning Red je výraz, který se používá pro zčervenání studem, což hrdinka Mei ve snímku zažije několikrát, zároveň je to ale slovní obrat pro první menstruaci, což je poměrně tabuizované téma. Režisérka se obávala, že scény, ve kterých Mei tuto otázku se svou matkou řeší, budou muset z filmu pryč. Naštěstí se tak nestalo.

Proměna diváky a divačky zavede do roku 2002 do kanadského Toronta. Jelikož je ale snímek animovaný, retro náladu z něj příliš nepoznáte, jediné narážky na dobu před dvaceti lety jsou doplňky, které děti nosí – tamagoči, plastové digitálky nebo oblíbená chlapecká skupina, která připomíná kdysi populární kapely 'N Syn, East 17 nebo český Lunetic.

Pro celý film je ale nejdůležitější vztah Mei s její matkou a kamarádkami. Dospívání není snadné ani pro jednu ze zúčastněných stran. Obě dělají chyby a obě nechápu pohled té druhé, Proměna je ale skvělá v tom, že změna v pandu je povedenou metaforou procesů probíhajících v pubertě. Mei si o sobě myslí, jak je dospělá, takže machruje, jak všechno zvládá. Ve skutečnosti se ale bojí zklamat svou rodinu, bojí se ukázat, že si přeje něco jiného. V tomto ohledu bychom snímek mohli přirovnat k Rebelce, která také řešila složitý vztah matky a dcery. Jenomže zatímco Merida byla již dospělou ženou, Mei bojuje o svou vlastní identitu a to, jak přijmout sama sebe i schopnosti, které od předků získala.

Díky pandě to vidíme humornějším a zábavnějším pohledem, který dokáže smutné a vážné téma odlehčit a přidat do filmu to, proč děti i dospělí animáky tolik milují – roztomilost a pořádného chundelatého chlupáče. Na mimice Meiny tváře navíc snadno poznáme, kdy se dívka přetvařuje (mimika jako z komiksů nebo mangy), případně kdy má své emoce pod kontrolou, a kdy ne (efekt ohromných roztomilých očí jako z Kocoura v botách). A velmi názorně vidíme i rozdíl mezi tím, co si myslí, a co sděluje rodičům. Zkrátka dokonalá cesta do puberťákovy duše (včetně rozhovorů s kamarády či zapalování lýtek). Celý příběh ale není vyprávěn jen z pohledu Mei, velmi důležitý je i pohled očima jejích rodičů. Těm se jejich dítě mění před očima a je velmi těžké se s tím srovnat a přiznat si to.

Animace je samozřejmě na té nejvyšší úrovni. Vážně bych chtěla vědět, kolik chlupů na sobě panda má, protože Sulley z Příšerek s.r.o. údajně pět a půl milionu! Tyto jsou hebké, lesklé, načechrané a hýbou se naprosto reálně, navíc si animátoři dali práci s tónováním jednotlivých chlupů i vlasů hlavní hrdinky, které se drží barevnosti pand červených (nejsou jednobarevné, mají různé odstíny červené, oranžové a nahnědlé, a to tvůrci zachovali). A to ani nemluvím o scéně s vařením Meina otce – detaily padajícího koření do pánve nebo smažící se kousky salátu vypadají tak reálně a křupavě, až je to neuvěřitelné! Možná i proto snímek stál údajných sto sedmdesát pět milionů dolarů!

Proměna se Pixaru povedla ve všech ohledech. Bavit se budou jak malí, tak velcí. A mnozí z nich si jistě rychle vzpomenout na svá „telecí léta“, jak rodičům zatápěli nebo kdy je jejich dokonale ztrapnili. Filmy od tohoto studia miluju hlavně proto, že v sobě vždy nesou něco navíc, dokážou vážná témata odlehčit a nastavit dospělým i dětem zrcadlo. A u Proměny to není jinak. Snímek má hodinu a čtyřicet minut, odsýpá ve slušném tempu a škála emocí, se kterou pracuje, je vskutku bohatá, přesto je to klasická rodinná zábava plná veselých barev.

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE.