Mimozemská invaze, bílá liga a objímající orel. Seriál Peacemaker je zvrhlou, ale proklatě dobrou komiksovou zábavou

Po necelém půlroce stráveném v nemocnici, kam se dostal po misi na konci Sebevražedného oddílu, se Peacemaker (John Cena) stává členem tajného vládního týmu. Jeho prvním úkolem se stane likvidace nepohodlného senátora. To je však teprve začátek šíleného dobrodružství, během nějž bude muset kontroverzní superhrdina čelit i mimozemské hrozbě a své temné minulosti, zosobňované jeho otcem (Robert Patrick), rasistou z přesvědčení a bývalým vůdcem skupiny neonacistů.

Peacemaker je komiksový akčně-komediální seriál z produkce HBO Max. Stejně jako loňský Sebevražedný oddíl, na nějž seriál dějem volně navazuje, jde především o projekt Jamese Gunna. Autor úspěšné série Strážci galaxie je hlavním tvůrcem, scenáristou a režisérem pěti epizod. Zbylé tři natočili Brad Anderson, Jody Hill a Rosemary Rodriguez.

V Sebevražedném oddílu byl Peacemaker jednou z hlavních postav, z níž se ale na konci stal tak trochu záporák a zaslouženě málem zemřel. V tomto seriálu ho potkáváme už plně uzdraveného a jako ústřední charakter. A vzhledem k tomu, že za oběma tituly stojí totožný filmař, jde o velmi podobně laděný projekt. A po konci první řady lze bez většího váhání konstatovat, že Gunnovi zatím určitě nedošla energie ani nápady.

O tomto seriálu se dá říci vesměs totéž co o zmíněném filmovém předchůdci. Jedná se o téměř dokonale fungující mix brutální brakové akční sci-fi a velmi černé komedie. Protagonisté mají daleko do obvyklých a populárních komiksových superhrdinů, jako je Batman či Superman – naopak jde převážně o partu rozdílných outsiderů. Ovšem zatímco v Sebevražedném oddílu jsme dostali bandu drsňáků a drsňaček doplněných bizarními, ale stále velmi nebezpečnými individui (viz Puntíkář), zde je „oficiálním“ superhrdinou pouze Peacemaker. Ostatní si na to buď spíše hrají (Peacemakerův poloretardovaný parťák Vigilante), popřípadě jde o úplně obyčejné lidi, kteří nejsou zvyklí na práci v terénu (obtloustlý ajťák Economos). Poněkud okrajovým, zato ale nejsympatičtějším členem týmu je Peacemakerův domestikovaný orel Orlouš (Eagly), který se se svým pánem dojemně objímá (a samozřejmě dělá i jiné cool věci).

Pro Gunnův titul je (opět) symptomatické, že chce být především lehce zvrhlou odpočinkovou zábavou, nikoliv ambiciózním pokusem posunout příběhy o maskovaných bláznech zachraňujících svět na úroveň komplexních a seriózních dramatických počinů po vzoru Nolanových Batmanů či Jokera s Joaquinem Phoenixem. Gunnovým záměrem je dát publiku hravou „pohádku“, avšak určenou pouze dospělým, jimž už (snad) nezpůsobí duševní trauma, když na obrazovce uvidí krvavé a nechutné vraždění desítek lidí či jak „kladný“ hrdina trudnomyslnost a špatné svědomí zahání drogami a alkoholem nebo si dává s kamarádem a cizí ženou švédskou trojku.

Svérázný filmař má zkrátka povrchní korektnost a sešněrovanou morálku typickou pro většinu rodinně laděných superhrdinských komiksů, v nichž se obvykle ani nekouří (natož aby se tam někdo účastnil skupinového sexu), kdesi u řitního otvoru. V případě Strážců galaxie, jejichž třetí díl aktuálně chystá, se nemohl (a ani v budoucnu nebude moct) naplno odvázat kvůli neúprosnému produkčnímu systému studia Disney, pod nějž Marvel Studios spadají. Konkurenční Warner Bros. se však nebáli nechat mu volné ruce, čímž tak trochu vypustili bestii.

Pro mnoho diváků a divaček by určitě bylo velmi snadné a pohodlné tvrdit, že Gunn je zvrácený, amorální psychopat, jenž má kromě jiného ve zvyku prakticky každou emocionálně vypjatou scénu vzápětí shodit svým oblíbeným absurdním a vulgárním humorem. V tomto ohledu je kritika vůči němu víceméně oprávněná, protože tím občas zbytečně shazuje sám sebe. Vyznívá to, jako kdyby se snad bál, že zklame část svých (nihilisticky smýšlejících) fanoušků, kteří od něj očekávají pouze drsný výsměch všemu možnému. Přitom při některých scénách jasně dokazuje, že dokáže tvořit kvalitní a skutečně dojímavé momenty, které prohlubují vztah diváků k postavám. Šlo mu to v Sebevražedném oddílu a nejinak je tomu i zde.

Jinak jsou ale případné výtky ohledně Gunnovy amorality vesměs liché. Nejlépe je to poznat na dialozích, v nichž si pravidelně bere na paškál témata politické a rasové korektnosti. Časté narážky na užívání správných a vhodných pojmů v souvislosti s etnicitou, barvou pleti či sexuální orientací vycházejí vždy v Gunnův prospěch. Jednak jsou ve většině případů opravdu vtipné, především ale při správném čtení jednoznačně poukazují na to, že jejich autor dává takto specificky najevo svůj kritický postoj vůči projevům rasismu či homofobie. Možná nejlépe je to vidět na výživné postavě Peacemakerova otce, jenž je na jedné straně geniálním vynálezcem (své technologické vybavení má Peacemaker od něj), přesvědčením ale patří mezi tvrdé zastánce nadřazenosti bílé rasy. Svůj hluboce zakořeněný rasismus nezapře ani ve chvíli, kdy se snaží vyjádřit upřímně myšlený vděk detektivce asijského původu.

Peacemaker vzhledem ke svému televiznímu původu není tak výpravný a velkolepý jako filmový prequel, přesto ale nepůsobí staticky a podfinancovaně. Akční scény jsou v každé z osmi epizod a jsou bez výjimky povedené, některé dokonce díky fantastické choreografii a práci kamery vyloženě skvělé a správně komiksově řízné. Gunn je navíc zřejmě velký milovník rockové muziky, což se zde zdařile projevilo na soundtracku a hlavně na neodolatelné úvodní znělce, která je pojatá jako bizarní taneční videoklip.

Peacemaker – stejně jako Sebevražedný oddíl – určitě nebude pro každého. Oba tituly jsou určeny poměrně specifickému segmentu publika. Takovému, jemuž nevadí občasné balancování na hraně trapnosti, které je však vykoupené pořádnou porcí plnotučné zábavy pro diváky ve věku 15+. Fanoušci se každopádně už teď mohou těšit na druhou sérii, jejíž vznik byl potvrzený ještě před odvysíláním poslední epizody.