Co se stane, když natočí velké studio adaptaci herního hitu fanouškům navzdory? Pravděpodobně na tom prodělá kalhoty

Adaptace videoherních hitů jsou prokleté. Je to poměrně bezvýchodná situace, kdy se skoro zdá, že je úplně jedno, jak velké hvězdy se projektu upíší a kolik se na něj vyčlení peněz. Výsledek se nikdy nezavděčí nikomu. Dějově se snímky vždy z nějakého důvodu odkloní od her, čímž si proti sobě jenom poštvou fanoušky, zároveň nezvládnou vystavět na základě herních prvků nic dostatečně osobitého, aby to fungovalo na publikum předlohou nedotčené.

Kdybychom se podrobněji věnovali jednotlivým adaptacím z poslední doby, skoro u všech se dá poměrně snadno vyhmátnout konkrétní slabina. A není to nějaké škodolibé hledání. Jen jsou vždy jako pěst na oko. Jednou mluvíme o podfinancovanosti a mizerném obsazení (nový Resident Evil), jindy o nepochopitelné sázce na smyšlenou – a navíc naprosto nezajímavou – postavu v universu, které má v předloze charakterů skoro stovku (nový Mortal Kombat). Bylo by toho víc, ale o tomhle tenhle text být nemá. Má být o Uncharted, adaptaci hitu, který si vysloužil nálepku herního Indiana Jonese.

Jeho hlavním hrdinou je mladý Nathan Drake (Tom Holland), zlodějíček, jehož osloví již zkušený hledač pokladů Sully (Mark Wahlberg). Nathan s ním má nalézt dávno ztracené zlato a při té příležitosti se setkat s bratrem Samem, s nímž ztratil kontakt v dětství, kdy byli oba v sirotčinci.

To je v základu hlavní zápletka filmu, která ve volné míře vychází z her. Ani v tomto případě filmaři neodolali vlastnímu výkladu, jdou na to ale vesměs chytře – věnují se Nathanovým mladším létům a jeho setkání se Sullym. To první hry jenom naznačily, to druhé nikdy neukázaly. Znalec předlohy tak vlastně nemá důvod nad příběhem remcat. Sice není moc fanoušků, kteří by zrovna o tuhle kapitolu z Drakeova života stáli (pokud budeme vycházet z prvotních reakcí, když byl oznámen směr filmu), ale je nutno uznat, že smysl dává. Což ještě neznamená, že to ve výsledku funguje.

Je třeba nahlížet Uncharted dvojím úhlem. V mých očích, jakožto někoho, kdo odehrál všechny díly herní série, je film jedno velké selhání. Předlohu připomíná jen ve scénách, které herní díly vykrádají. Atmosféra je podivně nijaká, postavy mají těžkopádnou interakci a herci své pixelové předobrazy nepřipomínají ani v nejmenším. A nemluvím jen o vzhledu. Z lišáckého dobráka Sullyho je sebestředný sobec. Drake je v Hollandově podání... Spider-Man bez kostýmu. Chloe (Sophia Ali), další hledačka pokladů, s níž se hrdinové na cestě střetnou, spíše než sexy drsňačku z her připomíná životem zklamanou studentku s nezvyklým koníčkem, jímž si krátí volno. A citované momenty jsou v lepším případě nenápadité (v trailerech propálená scéna v letadle), v horším nudně zkratkovité (hráčům dobře známá scéna aukce).

Milovníkům originálu bych tak film nedoporučil. Pravda, určitou míru zábavy zastane hledání odkazů, ale jinak to zkrátka jako pravé Uncharted nepůsobí, částečně i díky Hollandovi, ale to jsme tušili již od oznámení jeho obsazení. Alespoň že nám Nathan Fillion, který byl mimochodem často hráči favorizovaný pro hlavní roli (pro studio ale neměl dostatečnou star-power), dal před pár lety fanouškovský kraťas. Ten je ztělesněním ducha herní série.

Ale jsme ve světě filmu. Takže odložme ovladač a pojďme cestou diváka, který přišel na dobrodružný snímek o hledání pokladu. S takovou je Uncharted ucházející podívanou. Nabízí exotické lokace, hned několik velkolepých trikových pasáží a celkem přijatelně utíká. Je vidět, že studio nešetřilo (rozpočet byl štědrých 120 milionů dolarů), takže jde z hlediska blockbusterů o pečlivě ošetřený produkt. Je nicméně zarážející, že film, jemuž se celou dekádu nedařilo dostat na plátna, nakonec přišel s tak obyčejnou story (žádné velké překvapení tu nečeká) a sterilními postavami.

Holland navíc nejenže nepřekračuje pavoučí stín, ale na roli akčního dobrodruha působí až příliš jako chlapeček. A je jedno, jak velké má svaly (a že kvůli roli slušně zamakal). Když se někdy v první třetině objeví flashback „o 15 let dříve“ a v něm vidíme Drakea jako teenagera, působí to skoro komicky, protože Holland, nic proti němu, zas o tolik starší nevypadá.

Wahlberg také dvakrát nezáří. Částečně proto, že si z nějakého důvodu celou dobu vystačí s jedním obličejem, za druhé je jeho Sully až vzácně nesympatickou figurou. Nejlépe tak z ústředního trojlístku působí Ali, i ona ale nemá moc co hrát. Vyloženou prohrou je pak Antonio Banderas v roli hlavního záporáka. Motivace mu možná nechybí – poklad si nárokuje, protože měl připadnout jeho předkům – silné momenty zato ano.

Akce je v rámci parametrů velkolepého trikového filmu vesměs v pořádku, nemá ale žádnou památnou choreografii ani zajímavé kaskadérské kousky. A že by prostor byl. Když člověk vezme v potaz takovou sérii Mission: Impossible, která několik tematicky podobných akčních scén předvedla, je Unchartedpřímo ostudná rutina. Ale to mladší diváky určitě trápit nebude.

Podobně velkoryse přejdou fakt, jak laxně je nakládáno s objevováním tajemných míst z minulosti. Jednou jsou pod ulicemi města, kam je vidět kanálem, jindy zkrátka stačí proplout tři metry pod vodou v jeskyni. Více to svou naivní honbou připomíná Šifru mistra Leonarda než strýčka Jonese.

Jsem si vědom toho, že recenze vyznívá vesměs negativně, ale jde spíš o to, že v Uncharted nic nevyčnívá. Je to na míru šitý, dobře zafinancovaný produkt, který vesměs plní, co chtěl. A určitě jde o jeden z lepších příkladů, jak může hra dopadnout na filmovém plátně. Jen nedokáže ničím strhnout.

Jsem upřímně zvědavý, jak si snímek povede v kinech. Studio by si nepochybně přálo otvírák za sto milionů dolarů, ale osobně bych to viděl na nějakých třicet. Pro fanoušky her moc není a v rámci dobrodružných snímků prohrává Uncharted na body nejen s posledním Tomb Raiderem, ale i s dávnými Lovci pokladů. Jestli bude snímek svými tržbami o něčem vypovídat, tak o hvězdném statusu Toma Hollanda. A mám podezření, že to navzdory úspěchu Spider-Mana: Bez domova na megahit stačit nebude.