Padesát odstínů šedi naruby: podvodník si hrál na milionáře, obelhával ženy po celém světě a svou roli v tom sehrála i Praha

Každá dívka chce potkat svého prince na bílém koni. Jaká je ale šance, že bude miliardářem a majitelem úspěšné firmy, který se na první romantickou večeři dopravní vlastním tryskáčem? Ačkoli by se mnou taková Anastasia Steele, kterou ve slavné knižní sérii Padesáti odstínů okouzlil Christian Grey, nejspíš nesouhlasila, šance je to samozřejmě prakticky nulová. Takže když se něco takového ve skutečném životě stane, nabízejí se vesměs jen dva úhly pohledu: 1) „mám neuvěřitelně štěstí“ nebo 2) „je to příliš dobré, aby to byla pravda“. A protože jsou sázky vysoko, přirozeně mnozí zvolí risk.

Oním riskem je v případě dokumentárního snímku Podvodník z Tinderu, který začátkem tohoto měsíce dorazil na Netflix, jistý Simon Leviev, který se vydával za syna diamantového magnáta. Na zmíněné seznamovací aplikaci oslovoval ženy, ohromoval je večeřemi v michelinských restauracích, luxusními vozy a výlety do exotických destinací a postupně z nich dostával peníze. Ohromné množství peněz – dokument zmiňuje 10 milionů dolarů, částka bude ale pravděpodobně vyšší. A dokázal to úspěšně roky praktikovat po celém světě, než si toho konečně někdo všiml a rozhodl se zakročit.

Dokument se nevěnuje primárně Levievovi jako takovému, ale vyprávění tří žen, které mu naletěly, a co následovalo, když vše začalo vyplouvat na povrch. Je to vpravdě neuvěřitelná podívaná hned z několika důvodů. V prvé řadě pro samotné tři aktérky, které měly dost odvahy na to se o svůj životní omyl takhle podělit. Každá má navíc trošku jinou zkušenost i formu zapojení – jedna byla čerstvou láskou, druhá kamarádkou, třetí vážnou známostí. Vyloženě fascinující je pak Leviev. Nikoli jako osobnost – divák ho pozná jen útržkovitě – ale jeho metody by mu mohl závidět kdejaký filmový padouch.

Možná se zdá, že podobná podívaná nemůže nic zajímavého nabídnout. Ostatně, mnozí film odsoudí jen na základě myšlenky „zlatokopky dostaly, co si zasloužily“. To je ale hodně zjednodušené a nefér. Jakkoli svou roli hraje v příběhu žen, o kterých dokument vypráví, naivita, je současně o víře ve vítězství v loterii. A něco takového si v sobě nosí i ten největší skeptik. Současně je Podvodník z Tinderu smutným otiskem světa, v němž ti slušní tahají za kratší konec. Snímek sice disponuje něčím, co bychom mohli nazvat rozřešení, jen těžko ho lze ale označit za uspokojivé. To ale dokumentu nevyčítám. Naopak tím paradoxně vděčí realitě za smutně působivé finále.

Jakkoli je samotný základ silný – tomu příběhu se v mnoha ohledech ani nechce věřit, což nemyslím jako negativum –, nebyl by výsledek ani z půlky tak dobrý, kdyby ho Felicity Morris nedokázala dobře prodat. A ona ho staví, navzdory tomu, že jde o scenáristický a režijní debut, s precizností zkušené vypravěčky (v rámci produkce má nicméně za sebou třeba Od koťátek pracky pryč! Hon na internetového zabijáka). První půle je lidské drama o ztracených snech, druhá téměř až špionážní naháněčka, navíc v ulicích naší matičky Prahy, kam se Leviev na nějakou dobu uchýlil. Podvodník z Tinderu tak dokáže být v mnoha momentech více napínavý a strhující než klasické filmy. Něco takového se dokumentárnímu snímku povede opravdu jen vzácně.