Všichni jsme mrtví, říká seriál Netflixu. A možná taky trochu znudění k smrti

Děj seriálu se odehrává v současnosti v jihokorejském městě Hjosan a vše začíná v prostorách střední školy. Hlavním tématem je zde šikana. Studenti, již nezapadají do společenských standardů, jsou terčem násilí ze strany spolužáků. Když ale dojde i na syna vědce a učitele Lee Byeong-chana, vše nabere zcela jiné obrátky. Po několika nezdařených pokusech, jak syna ochránit, zvolí mnohem radikálnější řešení. Jeho vášní jsou buněčné mutace, vytvoří proto virus napadající lidské bytosti.

Vše mělo dopadnout jinak. V jeho synovi se měly ve chvíli ohrožení zaktivovat instinkty, aby se napadení ubránil. Místo toho jej ale virus celého pohltil a už se nikdy neprobral. Zdrcený otec se po několika dnech truchlení přesouvá zpět do školy a pokračuje ve své práci. Na jeho výzkum však narazí mladá studentka, již pokouše nakažená krysa. Beyong-chan se snaží proces přeměny alespoň trochu zpomalit, dívka ale uteče. Nicnetušící učitelé zavolají záchranku a studentka skončí v nemocnici. Mezitím ale pokouše jednu z učitelek a virus se začne šířit po celém městě. Příběh se pak točí kolem skupiny studentů, kteří se snaží přežít.

On-jo je druhačka a zároveň dlouholetá kamarádka a sousedka Cheong-sana. Oba nemají nic jiného na práci než se neustále popichovat, hádat se a soutěžit spolu. Jejich vztah se ale změní, když zjistí, že jsou jedni z mála, kteří přežili zombie apokalypsu. Nam-ra je třídní předsedkyně a nejbystřejší studentka, jež se s ostatními nikdy příliš nebavila. Raději sedí sama u oběda, poslouchá hudbu a věnuje se učení. Zamiluje se do ní ale Su-hyeok. Student, který se mnohem víc než o známky zajímá o rozdávání ran. Je členem školního gangu agresorů a společně se svými kumpány terorizuje jednoho studenta za druhým. Jeho charakter se ale začne měnit ještě před začátkem epidemie. Přestává vnímat násilí jako řešení a snaží se své chyby odčinit. To ale naruší zombíci, kvůli nimž se tak musí začít rvát ještě víc než jindy. Tentokrát ovšem proto, aby ochránil své přátele.

Tvůrci se osobnostními rysy a komplikovaností hlavních postav moc nezabývali. Většině chybí jakýkoli psychologický vývoj. Pojetí dobra a zla je alespoň v první polovině seriálu velmi černobílé. Zlo bylo zlem, dobro dobrem a neexistovalo nic víc. Naštěstí se to ale ve druhé polovině trochu změnilo, když se začínaly odkrývat veškeré informace týkající se jak samotného vzniku krize, tak i důvody některých nehumánních postupů vojáků.

V seriálu chybí vysvětlení, proč se někteří „vyvolení“ studenti po pokousání neproměnili v zombie, nýbrž v jakési nadlidi, kteří disponují velkou fyzickou silou a jediné, co je s ostatními nakaženými spojuje, je chuť na lidské maso. Proč byli někteří imunní? Viděla jsem v tom tradiční anime efekt, kdy se vyvolený hrdina stane náhodou mocnějším než všichni ostatní a začne vykazovat i další superschopnosti. Poté velmi dramaticky vystupuje v každé scéně, kdy se vrhá do bojů, aby ochránil své přátele. Co se týče vizuální stránky, nemám seriálu co vytknout. Maskéři vytvořili latexové masky, jež dávaly zombíkům poměrně realistický efekt. Na kostýmům nebylo nic moc co pokazit. Vzhledem k tomu, že se děj odehrával na střední škole, studenti a studentky nosí typické jihokorejské uniformy.

Seriál je natočený na motivy webtoonu Now at Our School. Tyto internetové komiksy pochází z Jižní Koreje a jsou určené k online čtení. Titul byl na českém Netflixu uveřejněný 28. ledna a zatím se zde stále drží v top 10. Zatím má jednu dvanáctidílnou sérii, přičemž každá její epizoda trvá zhruba hodinu. Kdybych jej přirovnala například k dalšímu jihokorejskému live action zpracování webtoonu Sladký domove, byl by titul Všichni jsme mrtví o poznání slabší.

Oba seriály se odehrávají v současnosti, kde nastane apokalypsa. Oba tituly tímto způsobem reflektují pandemii koronaviru a lockdown. Seriálu Sladký domove se to ale povedlo o poznání lépe. Děj se odehrává v panelovém domě, v němž se obyvatelé ze dne na den ocitnou odstřižení od zbytku světa. Jsou tak v nucené karanténě a musejí se s následky epidemie vypořádat sami. Sladký domove byl psychologicky mnohem rozpracovanější, postavy se vyvíjely, nebyly černobílé. Lépe zvládnuté bylo i téma lockdownu a šílenství kolem pandemie, kdy se lidé sebe samých navzájem štítí a udávají se. Tyto motivy se objevují i v seriálu Všichni jsme mrtví. Tam to ale kvůli plochým charakterům ani trochu nefunguje. Tvůrci mnohem víc vsadili na agresi a krvavé scény než na psychologický přesah.

Celkově bych tak seriál Všichni jsme mrtví hodnotila lehce nadprůměrně. Nad jeho uvěřitelností a logikou příběhu by se dalo debatovat. Herecké výkony nebyly nejhorší, ale scénář byl dle mého názoru dost slabý. V ději se objevila spousta klišé jako srdceryvná oplakávání postav, u nichž se očekávalo již od začátku, že zemřou, nebo nicneříkající motivace k přežití, jež byly prázdné a bezduché. Perfektní ale byly krvavé a brutální scény, při nichž jsem si musela zakrývat oči. Líbilo se mi také celkové vizuální zpracování.