The Book of Boba Fett se snaží o spojení nostalgie s modernou, ale moc mu to nejde

Vítejte tedy na planetě Tatooine. Boba Fett se právě vyškrábal ze sarlaccovy jámy a má před sebou dlouhou cestu až na trůn Jabby Hutta, protože se hodlá ujmout jeho zločineckého impéria s centrem v Mos Espě. Po boku mu věrně stojí Fennec Shand, žena, která mu kryje za všech okolností záda a která jako jediná zná Bobův příběh. Bobova cesta do Mos Espy nebyla nijak snadná, ještě složitější ale bude udržet si novou pozici pána zločinu alias Lorda Fetta, neboť kolem krouží hyeny, ke kterým se přidal i dávný nepřítel, jehož přítomnost dodává Bobovu úsilí punc pomsty.

Tvůrcem seriálu The Book of Boba Fett je stejně jako v případě Mandaloriana Jon Favreau a je vidět, že ví, co chce publiku sdělit. Jeho příběh šikovně spojuje příběh Mandaloriana (jež se odehrává po pádu impéria) s dějem snímku Star Wars: Návrat Jediho. Seriál totiž plynule přepíná mezi událostmi, na které Boba vzpomíná, a ukazuje nejen to, jak se dostal z jámy sarlacca, ale i to, jak přišel o svou zbroj (kterou ve druhé řadě Mandaloriana získal zpět) a jak přežil sám uprostřed tatooinské pouště. Dojde ale i na záblesky odkazující k snímku Klony útočí. Pro fanoušky Star Wars tedy lahůdka.

Děj se odehrává na Tatooine, takže dojde i na tradiční obyvatele této nehostinné planety, jako jsou pouštní lidé Taskové, Jawové, Huttové a rancoři. Objeví se ale i nové galaktické rasy, které jsme dosud neměli to potěšení poznat, a tvorové, které bychom ani poznat nechtěli, protože vypadají jako dinosauři křížení s kudlankou. Jabbův palác s jeho legendárním propadlem ke zmíněnému rancorovi také nemůže chybět stejně jako odkaz na Mos Eisley a speedry vířící všudypřítomný písek. Přibylo k nim však také několik nových kousků, například ozbrojený vlak.

Výkonným producentem seriálu je Robert Rodriguez, který se ujal režie první a třetí epizody seriálu. Je vidět, že si pánové s tématem rádi pohráli a chtěli najít cestu, jak vše propojit, což se jim s ohledem na příběh podařilo. Má hlavu, patu a je plný nostalgie, naráží ale na jejich snahu o vkládání moderních prvků a světe, div se (zvláště v případě Disneyho), i na příšerné triky. Čtete dobře, The Book of Boba Fett selhává na tricích. Pouštní bouře vypadá, jako by na herce pomocí fénu rozprašovali mouku; nejmenovaní tvorové, které pouštní lidé používají jako psy, se pohybují moc trhavě a uměle; akční scény jsou zvláštně zpomalené a natočené tak, že máte dojem, jako by herci s úderem čekali, aby něco nerozbili, nebo až přiběhnou asistenti a trik jim namalují před očima.

A neprospívá mu bohužel ani to, že je v letech i samotný představitel Boby Temuera Morrison (v Klonech útočí mu bylo čtyřicet dva), teď už má na zádech šest křížků a je to zkrátka vidět (i když chtěla bych v šedesáti takhle umět kopat). Navíc má být klonem, pravda, geneticky neupraveným, který stárne, ale my během několika týdnů přeskočili dvacet let! A na akčních scénách je příliš znát, navíc legendární jetpack použil zatím jen jednou a asi na dvě vteřiny.

A Rodriguezovy modernizace do tohoto seriálu také vůbec nezapadají. Motorkářský, v tomto případě speederový gang, terorizující obyvatele Tatooinu, stejně jako postavy nových Bobových zaměstnanců v podobě pouliční mládeže oblečené jako z Harryho Pottera nebo rockového koncertu, jenž brázdí ulice Mos Espy na speedrech křížených s vespou v nádherných sytých metalízách, to vše v celkovém vyznění světa Star Wars působí jako pěst na oko. Zvláště když si připočteme, že ani oni mladí nejsou úplně typičtí. Rádi se totiž vylepšují robotickými díly a vypadají jako kyborgové. Korunu tomu pak ještě nasazuje speeder starostova majordoma, který vypadá jako americké veteránské auto.

Přitom je to škoda, příběh Boby má potenciál a i svět Tatooinu je pro nadšence Star Wars velmi atraktivní. Ve scénách s denním světlem vypadají triky snesitelně,ale nejde mi do hlavy, co se stalo. I staré Star Wars vypadají trikově lépe, a to vznikly před čtyřiceti lety! Všechny akční scény navíc působí trapně, jsou spíše k smíchu. Temuera Morrison se celou dobu snaží tvářit strašně drsně, což by u pouštních lidí prošlo, taky jsou to drsní řízci, ale jakmile se pustí do trénování na ukradených speedrech, stávají se z nich komické postavičky. Jejich přepadení vlaku vůbec neodpovídá tomu, jak je v předešlých scénách tvůrci vykreslili. Nejsou to ty vraždící zrůdy, jak je známe z filmů. Poznáváme jejich příběh, ale zmíněnými akčními scénami ztrácí na respektu. Je mi jasné, že tvůrci chtěli do seriálu vnést špetku humoru (ostatně do Star Wars to patřilo vždy, viz R2-D2, C-3PO, Han Solo, Chewbacca a další), ale zde to vyznívá trapně a nemístně.

Největší pozornost u mě každopádně vyvolala skvělá a velmi poutavá hudba z dílny Josepha Shirleyho a Ludwiga Göranssona (oba skládali hudbu také k Black Pantherovi a Tenetu a Göransson i k Mandalorianovi) a kombinace Star Wars s Danny Trejem. Myslím si, že málokdo by si tohoto herce spojil se světem Hvězdných válek. A asi nikoho nepřekvapí, že se objevil v epizodě, kterou režíroval Rodriguez. To je jen další věc, která vás donutí se na chvíli ptát, zda to Favreau a Rodriguez s Bobou myslí vážně, nebo zda se mu vysmívají.

Za mě je tak The Book of Boba Fett velkým zklamáním. Na nostalgii ke Star Wars to u mě tentokrát zkrátka neuhrají. To je moc málo. Mandalorian je v tomto ohledu na úplně jiné úrovni.

Hodnocení: 65 %