Herci a režiséři Harryho Pottera se scházejí v televizním speciálu, který nostalgicky proletí dějinami kouzelnického fenoménu

Harryho Pottera netřeba představovat. Mladého čaroděje s jizvou na čele a osudovým posláním přenesla britská spisovatelka J. K. Rowlingna stránky první knihy už v polovině devadesátých let. Její detailně vymyšlený kouzelnický svět odstartoval kulturní senzaci a ti nejlepší ostrovní herci se brzy prali o to, aby mohli být obsazeni do plánované filmové adaptace. Její první část s podtitulem Kámen mudrců dorazila roku 2001 a zahráli si v ní britské stálice jako Richard Harris, Alan Rickman, Maggie Smith nebo Robbie Coltrane. A vedle nich zažívali úvodní chvilky slávy také představitelé mladých kouzelníků, chystajících se na první školní rok v Bradavicích. Daniel Radcliffe (Harry Potter), Emma Watson (Hermiona Grangerová), Rupert Grint (Ron Weasley), Tom Felton (Draco Malfoy), Mattew Lewis (Neville Longbottom) či Bonnie Wright (Ginny Weasleyová) – ti všichni nebyli ani v pubertě, když filmový Harry Potter začal dobývat svět, a jejich tváře nyní poznávají fanoušci ze všech koutů planety.

Po dvaceti letech od premiéry prvního dílu je Harry Potter fenomén, jehož není nutno představovat, ale rozhodně stojí za to si jej připomínat. To si alespoň řekli v HBO, kam 1. ledna dorazil takřka stominutový speciál s názvem Harry Potter 20 let filmové magie: Návrat do Bradavic, v němž se po dlouhé době schází výše jmenovaní herci. Nostalgické posezení v povědomých kulisách Bradavic či Gringottovy banky bylo pro přizvané účastníky bezesporu srdeční záležitostí. Není se čemu divit, neboť angažmá v takto rozsáhlé a populární sérii obrátilo dětským hercům jejich životy vzhůru nohama a znamenalo pro ně zážitek, o jakém si většina lidí může nechat jen zdát. Vzájemné skládání komplimentů a omílání toho, jak bylo vše skvělé a přínosné, ovšem zabírá jinak na zainteresované osoby a jinak na fanoušky, kteří se chtějí také něco nového dozvědět.

Více než hromadným setkáním a skupinovým dialogem v kulisách filmové série je Návrat do Bradavic chronologickým dokumentárním snímkem, který se k jednotlivým filmům vrací hlavně optikou vzpomínajících herců. Toto ohlédnutí je rozděleno do čtyř kapitol, od dětského nádechu prvních dvou projektů (Kámen mudrců a Tajemná komnata) přes dospívající potemnělý ráz dvou pokračování (Vězeň z Azkabanu a Ohnivý pohár) až k částem, v nichž se více než o životě vypráví o smrti a jejím dopadu na Harryho trnitou cestu (Fénixův řád, Princ dvojí krve a Relikvie smrti).

Vrací se jednotliví režiséři, přičemž nejvíce prostoru dostává původní tvůrce Chris Columbus, jehož postupně vystřídali Alfonso Cuarón, Mike Newell a David Yates. Záplavu dosud netušených faktů a filmařských postřehů či motivací, které hlouběji vysvětlují odlišné podoby jednotlivých snímků, ale bohužel nečekejte. Columbus sice oprašuje svou návštěvu u Rowlingové, již svou vizí přesvědčil i navzdory své americké národnosti, a Cuarón přihazuje některá vysvětlení ohledně radikálně obměněného designu třetího dílu, ovšem nejde o nic, z čeho bychom nadšeně vyskakovali do stropu.

Tento speciál je totiž především o mladých hercích, kteří již oslavili třicáté narozeniny a mohou začít přemýšlet, co jim série kromě bohatství a slávy přinesla. „Necítím se tak starý, abych musel takto rekapitulovat,“ prohlašuje hned v úvodu představitel Rona Rupert Grint, jenž působí přeci jen znuděněji než ostatní, jako kdyby tušil, že se upsal spíše sentimentálnímu divadlu pro fanoušky. Jeho ležérnost však alespoň koresponduje s jeho fiktivním charakterem a odpovídá i historce, podle níž kdysi nesplnil Cuarónem zadaný domácí úkol z přesvědčení, že Ron by se na něj také vykašlal.

Columbus i ostatní vzpomínající tvůrci prohlašují, že Grint, Radcliffe i Watson svými rolemi žili a byli pro ně jako stvoření. Konkurz byl ostatně masivní a výběr trojice protagonistů prý nadšeně odsouhlasila i samotná Rowlingová, která v dokumentu bohužel nevystupuje. Objeví se sice v několika archivních rozhovorech a záběrech, ale jinak zůstala opomenuta i jako jediná autorka potterovského světa a všech jeho postav, o nichž by s herci jistě mohla vést podnětné a obohacující diskuze. Její nepřítomnost každopádně nevyvěrá z ignorace produkce, nýbrž z jejího vlastního rozhodnutí. Slavná autorka se v posledních letech ocitla pod palbou kritiky kvůli jejím poznámkám na adresu transgenderových jedinců. 'Trans' ženy například podle ní nejsou ženami, proti čemuž se ohradili i herci jako Daniel Radcliffe či Eddie Redmayne, jenž ztvárňuje hlavní roli v prequelové kouzelnické sérii Fantastická zvířata. Tým Rowlingové potvrdil, že spisovatelka pozvání na natáčení obdržela, avšak účast zavrhla z toho důvodu, že použité archivní záběry z dva roky starého rozhovoru jsou dostačující. Toto rozhodnutí prý nijak nesouvisí s kontroverzemi, které na sebe vztáhla v souvislosti s transfobními komentáři.

Místo ní vedou diskuze hlavně herci mezi sebou, což spočívá především ve skládání komplimentů – ústřední trojice popisuje své nadšení, že jí bylo umožněno pracovat s britskou hereckou smetánkou, která se dle všeho vyznačuje nejen nadáním, nýbrž i neposkvrněnými přátelskými charaktery. Sem tam se zmíní nějaká veselá a dosud nezveřejněná událost ze zákulisí a mnoho diváků a divaček jistě potěší třeba vzpomínání Ruperta Grinta a Emmy Watson na první společný polibek Rona a Hermiony. Silné vazby mezi herci jsou hmatatelné a na těch 100 minut i dostatečně nakažlivé.

Je jasné, že dokument u příležitosti dvacátého výročí vzniku takového fenoménu nemůže pracovat s negativními odhaleními, ale nasazené růžové brýle jsou přesto do očí bijící. Například Emma Watson, která přiznává, že po zkompletování čtvrtého dílu přemýšlela o odchodu ze série podléhala úzkostem a pocitům osamělosti. Představa patnáctiletých dětí, které nemohou vyjít na ulici, aniž by přitahovaly pozornost desítek kolemjdoucích, svádí k fascinující studii dospívaní ve světlech reflektorů. O tu ale tvůrci evidentně nejeví zájem a vesměs se vše odbývá v kvapu, kdy nezbývá čas na osobní příběhy přesahující „veselé a bezproblémové“ natáčení.

Jen příběhy ze zákulisí by ale pochopitelně stačily. Je hezké, že dostáváme lineární obrázek toho, jak se filmy vyvíjely simultánně s propukající pubertou herců; jak děti radostně dováděly mezi jednotlivými záběry Kamene mudrců a režisér Columbus musel prokazovat nadlidskou trpělivost, aby dokázal scény vůbec inscenovat; nebo jak první milostná vzplanutí v Ohnivém poháru korespondovala s realitou, kdy herci rovněž nacházeli jeden ve druhém zalíbení – detailnější drby ale nečekejte, Emma Watson pouze přiznává, že byla zamilovaná do Toma Feltona a vždy se těšila na společné natáčecí dny, i když k ničemu vážnějšímu mezi nimi nikdy nedošlo. Podobně se pak Radcliffe vyznává herečce Heleně Bonham Carter (Belatrix Lestrangeová), což je roztomilé a vtipné, když herec přiznává, že opakovaně hořekoval nad značným věkovým rozdílem.

Vyznání lásky, pokory a vděku jsou ostatně tím nejvýraznějším, co Návrat do Bradavic nabízí. Pro mnoho a mnoho fanoušků to bude dostačující až magické, neboť setkání milovaných tváří v nebelvírské společenské místnosti brnká na strunu nostalgie velmi účelně. I v tomto ohledu ale existují mezery, jelikož kromě Rowlingové se nedočkáme také několika významných hereckých tváří. Chybí Michael Gambon, jehož vyjádření na adresu zesnulého Richarda Harrise, ztvárňujícího Brumbála v prvních dvou dílech, a jeho přístupu k přeobsazené roli bychom moc rádi slyšeli. Nedostaví se ani Maggie Smith (Minerva McGonagallová), tedy nejstarší herečka, která kdy v libovolném filmu svedla akční souboj (byť šlo „jen“ o ten kouzelnický proti Severusi Snapeovi). A nedostane se ani na Davida Thewlise, Brendana Gleesona či Emmu Thompson, které bych přitom v takto propagovaném a retrospektivním dokumentu automaticky očekával.

Formát pořadu jejich absence nenarušuje, ale bez nich to při bradavickém návratu zkrátka není ono. Současně však pochybuji, že by to s nimi bylo zásadně lepší. Pořád bychom sledovali velmi příjemné a sladké setkání, v němž herci říkají víceméně to, co fandové chtějí slyšet. Jak byl Harry Potter výjimečný, jak jim změnil životy a jak jeho odkaz bude žít navždy. A také jak je dobrý nápad usednout hned večer k televizi a započnout další maraton o osmi filmech, k čemuž tahle nostalgická přehlídka známých záběrů i dodatečných vyjádření svádí ze všeho nejvíce. Sám takové nutkání mám, tudíž HBO vlastně splnilo svůj záměr a může si odškrtnout další neobjevný a uslzený, ale stoprocentně účinný produkt pro fanoušky.