Recenze: K zemi hleď! je zábavnou agitací slavného DiCapria, v níž to lidstvo pořádně schytává

Leonardo DiCaprio, Jennifer Lawrence, Mark Rylance, Meryl Streep, Cate Blanchett, Jonah Hill či Timothée Chalamet. To je sedmička zřejmě nejvýraznějších hereckých osobností, které si pro svou komedii K zemi hleď! vybral režisér a scenárista Adam McKay (Sázka na nejistotu, Vice). Zmíněných sedm jmen má dohromady na kontě osm Oscarů (a nespočet dalších nominací), což nejlépe vypovídá o tom, v jakého filmového giganta produkující Netflix vyrostl. K zemi hleď! přitom mohou diváci považovat za vskutku hvězdný test kvality původního obsahu, s níž streamovací služba u své filmové tvorby spíše zápolí – snímky Irčan či Roma se bezesporu povedly, ale sledované hity jako Red Notice, Armáda mrtvých nebo Vyproštění svou kvalitou nijak neoslnily.

Příběh McKayovy novinky sleduje profesora astronomie Randalla Mindyho (Leonardo DiCaprio) a jeho studentku Kate Dibiasky (Jennifer Lawrence), kteří s hrůzou zjišťují, že za šest měsíců narazí do Země ničivá kometa. Takřka desetikilometrové vesmírné těleso má po dopadu vyhubit život na celé planetě a dvojice odhodlaných zvěstovatelů zkázy musí přesvědčit snobskou prezidentku USA (Meryl Streep) i celou společnost, že je třeba rychle jednat. V době napjatých mezinárodních vztahů, bulvární medializace a miliardářských podnikatelů, kteří v rukou třímají budoucnost lidstva, se to ovšem jeví jako nemožná mise.

Už ze stručného nástinu děje lze snadno odhadnout, s jakým záměrem tvůrci k projektu přistupovali. Lidstvo se k planetě dlouhodobě nechová hezky a odborníci či nejrůznější aktivisté stále hlasitěji bijí na poplach, neboť možný konec naší civilizace nemusí být zase tak v nedohlednu, jak si řada bláhových lidí myslí. A právě vidina blížícího se konce je ústředním motivem, kolem něhož McKay vystavuje svůj ironický komentář směrem k duševně zbídačené společnosti.

Mindy a Dibiasky, podporovaní vysoce postaveným činitelem NASA (Rob Morgan), míří vzápětí po objevení komety do Bílého domu. Namísto okamžitého krizového jednání ovšem zůstávají trčet v čekárně vedle oválné pracovny, kde prezidentka s hrstkou nejbližších raději projednává sexuální skandál kandidáta na soudce Nejvyššího soudu. Apatickým přístupem vládní elity k prezentované hrozbě, opíraným o možnou ztrátu popularity před blížícími se volbami, začíná McKay vybarvovat extrémně nelichotivý obrázek lidstva, které si podle všeho ani nezaslouží být zachráněno.

Dvojice vědců ze zoufalosti vystupuje ve sledované ranní talkshow, kde se

ale dostává na řadu až po rozhovoru s popovou hvězdičkou (Ariana Grande), kterou přes video požádá o ruku její přítel, s nímž se přitom čerstvě rozešla. Toto divadýlko známých mediálních tváří, které k sobě potřebují neustále přitahovat pozornost, je v podstatě všeříkající – lidé baží po podobných bulvárních senzacích, avšak ignorují seriózní varovné signály od oborových kapacit, jejichž obličeje nevídají na billboardech či filmových plakátech.

V tomto ohledu je zajímavé obsazení Leonarda DiCapria, tedy nejzářivější hollywoodské hvězdy posledních let. Držitel Oscara za Revenanta je známý jako bojovník za životní prostředí a svou účast ve filmu podmínil tím, že bude moci zasahovat do scénáře a upravovat jej. Jakožto vyhlášený lamač dívčích srdcí ztvárňuje ustrašeného nerda s neposedným účesem, který se diametrálně liší od všech postav, do nichž se dosud převtělil. A jakožto vynikající herec opět podává znamenitý výkon a jeho transformaci mu stoprocentně věříme. Přesto se ale trochu utápí v jistém tematizování své vlastní osobnosti, kterou si McKay bohužel neodpouští – Mindy se před televizním vystoupením potí, bolí ho na prsou a na záchodě se musí uklidňovat hlubokým dýcháním a opakováním fráze „teď jsi tady“, ale přesto se záhy stává internetovým idolem, „nejpohlednějším vědcem“ a také milencem atraktivní moderátorky talkshow v podání Cate Blanchett.

Nepravděpodobnost tohoto vztahu se nedaří zakrýt ani tím, že jde o satiru s vědomě nadsazeným příběhem. S příběhem, který převážně triumfuje shazováním dnešní instagramové a twitterové éry, ovšem selhává v práci s postavami, které zkrátka nejeví jediné známky uvěřitelnosti.Záměr většinu aktérů okamžitě zaškatulkovat je zřejmý a býval by fungoval velmi dobře. To by si ale McKay musel dávat lepší pozor na to, aby komediální timing trvale dominoval a maskoval slabiny, které skýtají dramatické a realisticky motivované roviny příběhu. Mindyho tak jeho žena načapá s milenkou uprostřed filmu, kdy podle klasických hollywoodských norem přijde zásadní dějový zvrat či odhalení. Tato linie je přitom nevyužitá a zhrzená manželka už dále nehraje žádnou významnější roli.

Pokud bychom lpěli na synchronizaci různých žánrů, stylistických postupů či nálad, měl by to na efekt hrající McKay spočítané. K zemi hleď! ostatně využívá katastrofický námět dvojím způsobem, což vždy nejde hladce dohromady. Zaprvé můžeme snímek chápat jako přímou parodii seriózně se tvářící popkornovky ve stylu Drtivého dopadu, v níž lidé blížící se asteroidy s větším či menším úspěchem zneškodňují, respektive vychylují z kolizního kurzu. To se projevuje například v dramatických montážích, kdy lidé po celém světě sledují počátky záchranných akcí, což McKay prostřihává vteřinovými výjevy z živočišné říše. Stárnoucí kosmonaut v podání Rona Perlmana, jehož prezidentka po odsouhlasení záchranného plánu vybere jako lidového hrdinu, před odletem pro změnu doufá, že si vyslouží smáznutí pokut za řízení pod vlivem. A konečně, o událostech obklopujících možný dopad komety okamžitě vzniká hollywoodský trhák s názvem Totální devastace, čímž se McKay Hollywoodu hlasitě vysmívá.

Vidina konce světa, na níž katastrofické příběhy často stojí, se zde ale primárně využívá jako budíček, upozorňující na reálný kurz vstříc záhubě. Ta nemusí být zaviněna ani pádem komety, ani globálním oteplováním nebo vyhlazováním života v oceánech, nýbrž jen a pouze selháním lidstva jakožto směrodatné přírodní síly. K zemi hleď! znázorňuje opravdu trefně neschopnost mezinárodní komunikace, vedoucí k samostatným akcím Ruska a Číny, a samolibou vládnoucí vrstvu v čele nikoli s prezidentkou, nýbrž s technologickým magnátem Peterem Isherwellem, financujícím její kampaň (Mark Rylance). Místo aby byla kometa rozmetána jadernými náložemi, Isherwell v ní spatřuje příležitost k ekonomickému rozvoji. Obsahuje totiž vzácný druh horniny a energetických zdrojů v hodnotě až 140 bilionů amerických dolarů.

Po vzteklých veřejných výstupech končí Mindy i Dibiasky s pytlem přes hlavu a v nemilosti FBI, přičemž lidé na internetu řeší pouze doktorův vzhled či meme spojené s rozzuřeným výrazem studentky a jejím opakovaným varováním: „Všichni zemřeme!“ Neschopnost zacílit na opravdu závažný problém a přijít s tím nejsnadnějším řešením, které by nutně neskýtalo také finanční profit či příští volební podporu, odráží McKayova satira poměrně věrně, i když nemá po ruce tolik skutečně atraktivního materiálu.

Pokud vyškrtneme všechny skvělé herce, kteří si účast v takto naléhavém a současně odlehčeném díle užívají, zůstane nám přibližně 140 minutagitační metafory, která se do černého strefuje jen střídavě. Lidští hrdinové jsou zde pouze scenáristickými figurami, jejichž přesah začíná i končí u záměrného škatulkování. Meryl Streep, možná nejikoničtější herečka posledních padesáti let, ztvárňuje prezidentku USA v ambiciózním velkofilmu, avšak hloupost její postavy už hraničí spíše s Bláznivou střelou a potenciální castingová revoluce ústí do místy úsměvné parodie. S neexistujícím vývojem aktérů, z nichž mnozí naštěstí trousí dostatečně zábavné poznámky (Jonah Hill jako xenofobní syn prezidentky), tak můžeme sledovat spíše epizodický sled scén s evidentním satirickým zaměřením. Někdy je efekt skvělý, jindy dostačující a v závěrečném aktu, prolínajícím všudypřítomnou nadnesenost s mrazivými následky předešlého vývoje, už spíše setrvačný. Ryze komediální konec sice přinese nejlepší hlášku filmu, ale už tak absentující žánrový balanc rozhází nadobro.

Ke zhlédnutí hvězdně obsazeného K zemi hleď! by vás měl každopádně motivovat dostatek pádných důvodů. Nevyrovnané režijní uchopení, které chce za každou cenu působit cool a často mu uniká gradace sdělení, či scénář obrušující několik základních společenských problémů dobrou reklamu nedělají. Tu ale vynahrazují všichni báječní herci v čele s DiCapriem, jenž si i v takto nerdovské poloze opět poradil na výbornou, a originálně pojatým námětem, jehož dynamicky servírované, pravdivé a kousavé postřehy přeci jen vítězí nad neuceleností McKayovy vize.

Je fajn jednou začas vidět snímek s enormně důležitým poselstvím, který disponuje štědrou produkční záštitou a vedle vtipných dialogů v něm nechybí ani epické záběry na padající komety, startující raketoplány či ohromné exploze. Adam Mckay si zase jednou vyhrál, a byť se příliš schovává za slupku významného aktuálního námětu a skřípe mu rovnováha mezi čistě žánrovým a realistickým vyprávěním, výsledek je minimálně hodný pozornosti. Nutkání k dalším projekcím ale osobně nenalézám a nevěřím, že se na tom něco změní.

Hodnocení: 70%