Robin není myš má tu správnou vánoční atmosféru, i když v něm nejde o dárky pod stromečkem

Táta myšák žije se svými dětmi na opuštěném dvoře a do nedalekých lidských obydlí chodí krást jídlo. Jednoho dne při návratu z jedné takové loupeže najde s myšátky vajíčko, které si vezmou domů. Vyklube se z něj červenka Robin, která se stane novým členem jejich rodiny a začne s nimi chodit na lup. Nicméně Robin je ptáček, který neumí létat. Na loupežných výpravách je velmi neohrabaná a hlučná, což vede k tomu, že na ně majitelé domu vždy přijdou. Kvůli tomu jim domy, do kterých mohou chodit, ubývají, takže hrozí, že budou mít hlad.

Robin se ale nechce vzdát a rozhodne se dokázat, že má na to být správnou myší a že sežene baštu pro rodinu sama. Vydá se tak ne pro drobečky jako tradičně, ale přímo pro celý sendvič! V domě však mají kočku, s čímž Robin nepočítala. Schová se před ní ve stromě u pana Straky, který má zlomené křídlo, takže ani on nemůže létat. Od něj se Robin dozvídá o kouzelné hvězdě, která umí plnit všechna přání. Rozhodne se ji ukrást, aby zajistila jídlo pro svou rodinu. Teď už jen vymyslet, jak se dostat do domu a hvězdu z vrcholu stromečku ukořistit...

Snímek Robin není myš má třicet dvě minuty, které utečou jako voda. Režiséři Daniel Ojari a Michael Please (oceňovaný krátký snímek Marilyn Myller) vsadili na kombinaci muzikálu a napínavého příběhu, v němž se snoubí téma rodiny, významu vánočních svátků i hledání sebe sama. Jejich vyprávění přepíná mezi zpíváním, zlověstnými scénami s prohnanou kočkou, vtipnými kousky, které Robin a později i pan Straka vyvádí, a smutnými okamžiky, kdy se malá červenka bojí, že dělá rodině jen ostudu. Dokonce dojde i na výbuch kůlny! Snímek tak z publika během jediné půlhodiny vytáhne celou škálu emocí od lítosti a smíchu až po obavy a zlost vůči kočičímu nepříteli.

A co teprve, když dojde na vizuální stránku filmu! U Aardmanu jsme si již zvykli na jejich kouzla s modelínou; vidět snímek, který modelínu a látky používá pouze pro zobrazení prostředí, v němž se příběh odehrává, ale hlavní roli hrají loutky plstěné, je příjemná a hlavně úžasná změna. Každá myška má jinou hlavičku, barvu i velikost, mimika loutek je dokonalá, přičemž tvůrci si vystačí jen s pohyblivýma očima, obočím a zobáčkem. Přesto přesně víte, co Robin cítí, zda je šťastná, smutná nebo má strach. Stejně úchvatný je i padající plstěný sníh, který navodí tu správnou zimní atmosféru.

Snad jen postava kočky je trošku prvoplánová. Je to tradiční záludný kočičí padouch (podobného jsme již viděli ve filmech Lví král, Jako kočky a psi nebo Lady a Tramp) a její postava není na rozdíl od ostatních zvířátek tak hezká, ale scény s ní jsou skutečně napínavé. Když se vyděsí, tradiční úzké štěrbinky se rozjedou do velkých černých kol jako u Kocoura v botách (a chvíli to vypadá i roztomile). A příliš chytlavé nejsou ani písně, jde spíš o popěvky bez muzikálové pompy a okázalých gest, o to je ale vše civilnější a sympaticky obyčejnější a klidnější.

Nejvíc však na Robin není myš oceňuji, že se jedná o netradiční vánoční příběh bez všudypřítomného Santy Clause. Přesto vidíme Vánoce všude kolem – lidské domy jsou ozdobené světýlky, stoly jsou slavnostně prostřené, krade se hvězda ze špičky vánočního stromečku, ale zvířátka sama svátky vůbec neřeší, jejich jedinou starostí je najít jídlo a být v bezpečí a v teple. Poselstvím celého příběhu je to, že každý člen rodiny (i adoptovaný) má svou roli a každý umí být užitečný jinak. Rodinu totiž nedělá to, že jsou všichni stejní, ale vzájemná láska a podpora. A to musí pochopit nejen Robin, ale i její sourozenci a přátelé.

Robin není myš mi v mnohém připomíná letošní český snímek Myši patří do nebe, a to jak výpravou, která se nese ve stejném duchu včetně plstěných loutek, ale i hlavní hrdinkou, která sice je pravá myška, ale ani ona do rodiny zrovna nezapadá, proto hledá své místo ve světě. Jelikož Robin není myš je sympaticky krátký film, potěší hlavně mladší publikum, pastva pro oči to ale bude pro všechny bez rozdílu věku.

Hodnocení: 75 %