Vánoční hrad je plný skotského folklóru. Z přízvuku hlavní postavy se posadíte na zadek

Novou romantickou komedii s názvem Vánoční hrad režírovala tvůrkyně hororu Hřbitov domácích zvířátek Mary Lambert. Jedná se o její první počin v tomto žánru a ze snímku je to trochu cítit. Jestli totiž čekáte typickou americkou vánoční podívanou, jste na omylu.

Příběh si nepohrává s žádnými novými či neobvyklými prvky. Odehrává se v současnosti a hlavní postavou je fiktivní úspěšná spisovatelka Sophie Brown (Brooke Shields), která se proslavila svou romantickou knižní sérií. Vše klapalo perfektně, dokud nebyla publikována její poslední, jedenáctá kniha. Ve svém příběhu se totiž rozhodla zavraždit hlavní postavu, dokonalého pana Winstona, a fanynky ji kvůli tomu začaly nenávidět. Sophie se stala terčem šikany jak ze strany čtenářů a čtenářek, tak i médií.

Rozhodla se proto vyrazit na dovolenou do Skotska, aby si od všeho trochu odpočinula. I tady ji jako spisovatelku poznávají, ale setkává se spíše s kladnými ohlasy. Sophie postupně zjišťuje, že jsou na světě lidé, kterým stejně jako jí přišel Winston až příliš dokonalý a nepříjemný, takže jeho smrt jedině uvítali. Najde si tedy několik nových přátel. Film postupně odhaluje jejich minulost, rozplétá vzájemné vztahy a seznamuje publikum s historií zámku stojícího kousek za vesničkou.

Není náhodou, že si Sophie vybrala právě tuto vesnici. Pojí ji s ní totiž rodinná historie. Sophiin otec zde vyrůstal a jeho rodina pracovala pro hraběte, jemuž zámek patřil. Když se spisovatelka dozví, že je objekt na prodej, neváhá a okamžitě projeví zájem. S prodejem ale striktně nesouhlasí Myles (Cary Elwes), poslední žijící člen urozené rodiny, jíž přes několik staletí zámek patřil. Ze Sophie chce pouze vylákat nevratnou zálohu a jeho plánem je natolik jí znechutit pobyt, aby do několika dní utekla. Mylesovi by tak zůstal zámek i peníze, které by mu vystačily na údržbu sídla na několik měsíců dopředu.

Nebyl by to ale romantický film, kdybychom se nedočkali nějaké lásky. Mezi Sophií a Mylesem to zajiskřilo, jen co se poprvé spatřili. Sophie je silná, ambiciózní a trpělivá svobodná žena, zvyklá bojovat v životě sama za sebe, rozhodně nečeká na prince z pohádky. Vlastně nového partnera po nedávném rozvodu ani nehledá. Proto má Myles co dělat, aby jeho plán vyšel. I když jí dá starý nevytápěný pokoj nebo jí po ránu nedopřeje šálek horké kávy, Sophie se nevzdává. Oba toho vlastně mají společného opravdu hodně, hlavně trpělivost.

Myles je oproti Sophii velmi nespolečenský a neempatický. Nezdá se, že by dobře vycházel s lidmi z vesnice, natož aby si našel mnoho přátel. Přesto jej ale vesničané respektují, vědí totiž, že má čisté srdce. Mezi oběma charaktery postupně gradují veškeré emoce, které k sobě chovají. Nejprve jsou jeden druhým očarovaní, pak se nenávidí, až se do sebe nakonec zamilují. Přesto se nejedné o typické vánoční zamilované vyprávění. Příběh je podávaný mnohem realističtěji, takže to vypadá, že by se něco takového klidně mohlo stát i vám. Oba museli v životě zdolat různé překážky, což je dlouhodobě poznamenalo. Při společném trávení času ale postupně přicházejí na to, že je někdy nečekaná změna to nejlepší, co může člověka potkat.

I když se jedná o vánoční film, motivy těchto svátků se v něm neobjevují nějak násilně. Své plus má snímek také v tom, že tvůrci zvolili prostředí Skotska. Kromě toho, že se odehrává v tradiční vesnici s typickým kamenným hradem, zdejší obyvatelé nosí i tradiční oděvy, tedy například pánské kilty. Kouzlo má ale i folklórní hudba a tance, které atmosféře filmu dominují. Co mě však bavilo ze všeho nejvíc, byl skotský přízvuk. Ten je ve světě proslulý jako ta angličtina, které vyjma skotských obyvatel nikdo nerozumí.

Pokud budete stejně jako já sledovat Vánoční hrad v originálním znění, tak si to jedině potvrdíte. Doporučuji zapnout si české nebo alespoň anglické titulky. Je zřejmé, že si z toho tvůrci dělali trochu legraci. Sophie se totiž ihned po příletu do Edinburghu setká s taxikářem, který na ni začne mluvit svým typickým nářečím, zatímco ona na něj jen hledí s otevřenými ústy a následně na otázku reaguje zcela nesouvislou větou. Od té doby se už přízvuku při sledování ani na chvíli nezbavíte.

Velkým plusem snímku je i casting. Sophie působí jako „normální“ žena po padesátce, která si mnohem více potrpí na pohodlí než na krásu. A vlastně velmi podobně je na tom i Myles. „Nedokonalé“ jsou i jejich povahy, tvůrci se ani zdaleka nesnaží je nějak idealizovat. Jsou výbušní, trochu sobečtí, mají své světlé i temné stránky. Oba tak působí mnohem přirozeněji než jiné hlavní postavy v romantických netflixovských filmech, mám na mysli například Princeznu z cukrárny. Tam jsou všichni krásní, upravení a jejich povahy nemají jedinou chybičku. Tedy kromě záporných, samozřejmě.

Příběh Vánočního hradu působí uzavřeně, má hlavu a patu, postavy vykazují určitou psychologickou hloubku a prodělají potřebný vývoj. Jeho stopáž činí 99 minut a myslím, že se rozhodně nebudete nudit. Zároveň ale nepřináší nic moc nového. Rozhodně od tohoto snímku nečekejte nějaké velké poselství. Jedná se zkrátka o večerní romantickou podívanou, jež je vhodná primárně pro fanynky a fanoušky tohoto žánru. Rozhodně je to jeden z těch filmů, které vás vánočně naladí. Svůj účel tedy splní.

Hodnocení: 70 %