Divoká zvířata lákají na roztomilá mláďata, chybí jim ale přidaná hodnota
Velké kočky, psi, vačnatci a chobotnice. Vítejte v jejich světě. Divoká zvířata vám ve čtyřech epizodách představí tyto druhy v jejich přirozeném prostředí s ohledem na boj o potravu, výchovu mláďat, obranu svého území, skupiny a přežití. Jak moc se dokážou přizpůsobit svému habitu, jaké rysy mají se svými příbuznými společné a v čem se naopak liší? Jedni zvládnou přežít na nejvyprahlejších částech kontinentů, zatímco jiní se naučili využívat lidí jako svých sousedů a naučili se žít v džungli z betonu. Jedno mají ale všichni společné – lidského nepřítele, který svou činností ohrožuje nejen je samotné a jejich domovy, ale i celou planetu.
Problémem však je, že neposkytují nic, co bychom už tolikrát neviděli v jiných pořadech. Jejich záběry jsou technicky povedené, barvy v tom správném zlatavém světle syté a jasné, noční záběry s využitím nočního vidění zajímavé, ale něco tomu chybí. Něco nového, šokujícího nebo poutavějšího. A ačkoli i hudba je od ověřeného skladatele Jashy Klebeho (Rivalové, Muž z oceli nebo Sherlock Holmes: Hra stínů), nijak vás neosloví, nezaujme. Po pravdě si jí nejspíše ani nevšimnete, je totiž nenápadná a nijak neruší, a jelikož většinu záběrů doprovází neustálý komentář, ani po ní nepátráte.
Komentářů se v originálním znění ujaly velké hvězdy jako Bryan Cranston, Rashida Jones, Rebel Wilson nebo Pedro Pascal, což s ohledem na český dabing, ve kterém je pořad na Netflixu dostupný, asi neoceníte. Ale právě ani samotný komentář není ničím výjimečný a jednotlivé pasáže se často opakují. Hodnotím však snahu tvůrců, kteří se pokusili vydat spíše pozitivní cestou. Komentáře zní optimisticky, odlehčeně a uvolněně. Jenže ani ony nemají tu jiskru a kouzlo, jež by vás přikovalo k obrazovce.
Je ale důležité zamyslet se nad tím, proč ode mne mají Divoká zvířata poměrně vysoké hodnocení. Jak jsem zmínila na začátku, nelze jim nic vytknout po technické ani vizuální stránce. Rozdělení čtyř pětačtyřicetiminutových epizod pořadu mezi jednotlivá zvířata je povedené. Dává totiž možnost úžasného srovnání mezi jednotlivými příbuznými druhy s ohledem na jejich vlastnosti, chování, velikost i přizpůsobení se jednotlivým podmínkám, ve kterých žijí, se zachováním společných rysů pro celou rasu. První díl se věnuje velkým kočkám, druhý psům, třetí vačnatcům a poslední chobotnicím. Nezajímavější mi přitom přišly právě poslední dvě epizody – vačnatci a chobotnice, neboť o nich přeci jen tolik dokumentů natočeno nebylo.
Vše je navíc vysvětlováno v souladu s jednotlivými záběry, takže bych Divoká zvířata zcela určitě doporučila jako výukový materiál do škol. Děti se v nich dozví ty nejzajímavější informace o jednotlivých zvířatech v rámci jedné rodiny a o jejich přirozených prostředích, jakými jsou Himaláje, Afrika, Jižní Amerika nebo Evropa. Tvůrci cestovali po celém světě a u každého zvířete nechybí přesné místo, kde daný druh žije, kdo je jeho predátorem či kořistí. Samozřejmě nechybí ani výzva na záchranu planety a ohrožených zvířecích druhů, je ale pouze zmíněna, není vnucována. Podle poselství série by úplně stačilo, kdyby lidé dali přírodě prostor a přestali se roztahovat, ona už si poradí sama.
Divoká zvířata tak určitě stojí za zhlédnutí, je to pěkný dokument plný roztomilých mláďat a jejich statečných rodičů. Problémem ale je, že pokud se pohybujete v oboru s BBC jako konkurentem, je laťka příliš vysoko. Pro děti bude pořad dostačující a dozví se v něm spoustu informací, které jsou náležitě doplněny souvisejícím obsahem, komentář tak většinou přesně popisuje dění na obrazovce, dospělé to ale bude nejspíše nudit. V porovnání s Davidem Attenboroughem a dokumentárním týmem kolem něj, který divákům přinesl takové dokumenty jako Zázračná planeta II, Sedm světů nebo Modrá planeta jsou Divoká zvířata slabým odvarem.