Recenze: Armáda lupičů krkolomně navazuje na horor se zombíky a potěší jen zasazením do pražských ulic

Je to teprve půl roku, co Zack Snyder doručil na Netflix očekávanou akční řežbu se zombie s názvem Armáda mrtvých. Režisér Ligy spravedlnosti a Muže z oceli stvořil jako tradičně dynamicky sestříhanou podívanou naplněnou všemožnými tvůrčími manýry, které potěšily v jednotlivostech, ale dohromady vytvářely přeplácaný a předlouhý koktejl. Už před jejím uvedením byl ovšem oznámen prequel, který pod názvem Armáda lupičů dorazil na streamovací službu koncem října. Tvůrci pod vedením režiséra a herce v jedné osobě Matthiase Schweighöfera tentokráte navazují čistě na tradici heist filmů a vypráví o partě mazaných lupičů, která si vybírá trezory od pověstného německého konstruktéra Wagnera. Největší nadějí jejich mise je přitom nesmělý úředník Ludwig Dieter (Schweighöfer), jenž celý život studoval Wagnerovu práci a o jeho sejfech ví první i poslední.

Nejvíce patrným pojítkem s prvním dílem je právě protagonista filmu Dieter, jenž byl v Armádě mrtvých výraznou vedlejší postavou. Zde zpočátku sledujeme jeho obyčejný život před událostmi, které jej z rodného Německa nakonec zavedly až do Las Vegas, ochromeného děsivou nákazou. Je znuděným bankovním úředníkem, jenž na YouTube nahrává videa o Wagnerovi a jeho dlouho pohřešovaných trezorech. Díky nim je pozván na utajovaný 'konkurz lupičů', kde konkurenty hladce předčí v otevírání uzamčených sejfů a je naverbován tajemnou Gwendoline (Nathalie Emmanuel ze Hry o trůny), aby se účastnil série tří velkolepých loupeží.

Tři Wagnerovy trezory - jeden v Paříži, druhý v Praze a třetí ve švýcarském kasinu. To je v podstatě celé schéma filmu, vystavěného ve formě ctitele a zároveň odlehčené verze klasických 'heist' příběhů. Zloději pravda nejsou perfektně oblečenými a zajištěnými gentlemany ve stylu Dannyho parťáků, nýbrž zákonem stíhanými odpadlíky bez budoucnosti. Kromě Dietera a Gwendoline je tvoří ještě řidič Rolph (Guz Khan), hackerka Korina (Ruby O. Fee) a frajírek Brad Cage (Stuart Martin), považující sám sebe za dokonalé spojení Brada Pitta a Nicolase Cage.

K první krádeži v Paříži dochází velmi rychle a bylo by bláhové očekávat

precizně vysoustružený plán, jaký zosnovali právě Dannyho parťáci či hrdinové filmů jako Spojenec nebo Zabíjení. Vše se naplánuje až při cestě autem na místo činu a zapomenout můžeme rovněž na napětí plynoucí z vědomí, co všechno a jak se může pokazit. Sledující jsou totiž předem obeznámeni s riziky jen hodně stručně a samozřejmě s využitím časových skoků, kdy se průběh loupeže zhmotňuje před diváky ještě před provedením a během jeho vysvětlování.

Protagonisté proniknou ke střeženým trezorům vždy nepřirozeně hladce a dá se říci, že tím tvůrci dost znevažují žánr, jaký se přitom snaží obývat. Heist filmy většinou staví na promyšleném rozložení detailně naaranžovaného systému, který funguje ryze racionálně a s mechanickou přesností. V Armádě lupičů ale protagonisté narušují naprosto chaotický a navenek neorganizovaný řád, přičemž jim jde po krku francouzský policista, jenž je chvíli za drsňáka, ale následně připomene zmateného komisaře Clouseaua. Poslední loupež ve Švýcarsku se už ani nesnaží tento handicap nějak zakrývat a údajně nejstřeženější sejf padá do rukou Gwendoline a Dietera dříve, než se sledující vůbec zorientuje - a stačil k tomu jeden falešný telefonát osobě, která měla transport trezoru na starosti.

Být 'heist' tak snímek trochu zvládá jen svou formou, která ale také nemá jednotnou vizi a působí odflákle. Na jednu stranu se odkazuje k žánrovkám prostřednictvím zmiňovaných hrátek s časem nebo způsobem snímání a inscenování samotných loupeží. Během nich navádí Korina z přistavené dodávky plné elektronických serepetiček věčně nervózního Dietera, jemuž odemyká bezpečnostní systémy - něco podobného jsme už mnohokrát viděli například v sérii Mission: Impossible. Otevírání trezorů za doprovodu operetní hudby je pak plné stylových montáží a detailů na rozpohybovaný mechanismus zámku, což vypadá hezky, i když se to celé třikrát opakuje bez nápadité variace. Nejlépe určitě funguje pražská sekvence, v níž uslyšíme češtinu včetně několika osvědčených nadávek a která má plnohodnotný vnitřní vývoj i vyvrcholení - loupež je v ohrožení a nastává dynamičtější akce a přestřelka, načež musí zrazený Dieter unikat ulicemi před policií.

Na druhou stranu se ale v tom nejhorším navazuje na Armádu mrtvých a její manýristický a proměnlivý ráz výpravy. Heist filmy se tu mají zároveň parodovat a hlavní hrdina je čirou komediální postavou, která v soukromí vyniká neohrabaností a zbabělostí. Jenže nějakých podvratných nápadů a úderných vtipů je v příběhu poskrovnu a režírující Schweighöfer prostřídává odlehčenou akční komedii (která není moc vtipná, ale aspoň si udržuje slušné tempo) s prvoplánovou romantickou linií mezi Dieterem a Gwendoline, detektivkou o pomstě (zmiňovaný policista, jehož dříve Brad postřelil) a heist filmem, který musí nějak splynout s akčním hororem se zombíky. Napojení na předchůdce je opravdu krkolomné a obstarávají ho dvě televizní relace ze zamořeného Vegas a dvě snové sekvence, v němž jdou zombie Dieterovi po krku. Pokud si někdo Armádu lupičů pustí bez znalosti kontextu, tak se musí nad těmito vsuvkami plácat do čela.

Nemohu říci, že bych se k zbláznění nudil. Délka přes dvě hodiny, která se pro celovečerní filmy Netflixu stala očividně povinností, tentokráte úplně neškodí díky rychlému spádu a třem navazujícím loupežím. První z nich zapomeneme do deseti minut, druhá je uspokojivá a místy zábavná a třetí scenáristicky odbytá, ovšem alespoň má lepší gradaci a odehrává se pro změnu v jedoucím transportéru. Do toho jsou vložené ty nejvíce šablonovité vztahy mezi hrdiny, kdy podlost a následnou zradu Brada spatříme hned v jeho první scéně a vztah Dietera a Gwendoline, který měl být srdcem snímku, není vůbec přesvědčivý ani nápaditě rozváděný. Samotná postava Dietera je přitom sympatická a cekem dobře napsaná, jenže neschopnost tvůrců něco vytěžit z jejího bázlivého respektu k drsné a přitom krásné Gwendoline a vymyslet nosný vtip vše pohřbívá.

A totéž platí pro celou Armádu lupičů, kterou lze označit za jeden z nejzbytečnějších hollywoodských projektů posledních let. Námět jedničky, spojující heist dobrodružství s akčním hororem v postapokalyptickém prostředí, byl alespoň odvážný a originální. Prequel ale možnosti tohoto světa zcela zašlapává do země a přichází s rutinní zápletkou, v níž nefunguje humor a vše ostatní slouží jen nepotřebnému napojení na předchůdce, oproti němuž navíc vyznívá jako chudý příbuzný s pár dražšími atrakcemi. Diváky jistě potěší tváře Nathalie Emmanuel a Ruby O. Fee a divačky najdou zalíbení v roztržitém vykradači sejfů. Fanoušci nápaditých akčních scén či bizarního spojování protichůdných motivů do ztřeštěné parodie ovšem zapláčou, protože nic z toho zde nefunguje tak, jak bylo zamýšleno.

Hodnocení: 40 %