Co děláme v temnotách: Svérázní upíři se i ve třetí sérii vyrovnávají s nesmrtelností po svém, ale přestává s nimi být legrace

Co děláme v temnotách je seriál z produkce HBO, který navazuje na stejnojmenný celovečerní snímek z roku 2014. Ten představil jednak čtveřici prastarých upírů, která se vyrovnává s věčným životem ve společné domácnosti, jednak novozélandského komika a filmaře Taiku Waititiho, jehož jméno je v posledních letech nepřehlédnutelné. Originální schéma dokumentu a zdařilé rozkročení mezi hororem a parodií slavilo úspěch. Proto se tvůrci vydali totožným směrem také v případě seriálu, který už posbíral několik cen Emmy a stal se populární značkou HBO.

Také v televizní sérii sledujeme čtveřici rozdílných upírů a její často komplikované soužití v jedné starobylé rezidenci, o niž se stará lidský sluha Guillermo (Harvey Guillén). Bývalý král a dobyvatel Nandor (Kayvan Novak), ležérní playboy Laszlo (Matt Berry), panovačná Nadja (Natasia Demetriou) i nudný energetický upír Colin Robinson (Mark Proksch) se vrací také ve třetí desetidílné řadě, která moc nevybočuje z nastaveného vypravěčského kurzu. Kdo si svérázné protagonisty oblíbil, tomu s nimi bude i nadále dobře. A to i přesto, že tvůrcům místy začíná docházet dech.

První dvě série měly spíše polonávazný charakter vyprávění, a byť se příběh odvíjel chronologicky a postavy se lineárně vyvíjely, každá epizoda měla vlastní uzavřený děj. To tvůrcům pochopitelně dovolovalo prozkoumávat nové možnosti, jak parodovat upíří existenci. Podívali jsme se například na koncil rady upírů, v níž nechyběli protagonisté původního filmu nebo „poloupír“ Wesley Snipes. Třetí řada stále nese tyto charakteristické znaky a v některých epizodách přichází s nečekanými zvraty, například když uprchne přísně střežený prapůvodní upír, jehož Nadja s Nandorem coby noví nejvyšší představitelé místní upírské rady opomenou pravidelně krmit. Zoufalí upíři se svého předka vydají chytat a obávají se přitom, že jeho případná smrt by měla lavinový efekt a způsobila by skon všech potomků.

Jinak je ale příběh překvapivě ucelenější a méně experimentální než dříve,

což je občas k dobru věci. Větší soustředění na postavy avizoval už konec druhé série, kdy Guillermo dal plně na odiv své skrývané geny Van Helsinga, tedy nejslavnějšího zabijáka upírů vůbec. Třetí série navazuje velmi plynule. Guillermo je držený v kleci, odkud ho čtveřice opatrných upírů nechce pustit a k jídlu mu nosí syrová kuřata. Neví, že oddaný sluha ze svého vězení pohodlně uniká a během jejich spánku uklízí celý dům. Nadějně rozběhnutá linie kolem Guillerma ovšem postupně slábne s tím, že je povýšen na Nandorova bodyguarda. A vše se vrací do starých kolejí.

Kromě zmíněné epizody s pátráním po prastarém upírovi, kdy se na scénu neočekávaně a vtipně vrací i Baron (Doug Jones), tvůrci moc originálních zápletek tentokráte nevymysleli. Jedou na jistotu, postavy pronášejí otřepané a charakteristické fráze, které už po dvou předchozích sériích nikoho příliš nepobaví, a občas se zdá, že už zkrátka nemají čím překvapit. Týká se to bohužel hlavně Colina Robinsona, jenž byl doposud překvapivým highlightem seriálu, ovšem v průběhu třetí řady už tvůrci jeho potenciál únavného a energii vysávajícího společníka evidentně vyčerpali.

Vtipy už nejsou tak úderné a zápletky tak promyšlené, ale přesto si scenáristé nakonec důvěru publika udrží. Jako by totiž sami věděli, co jim v průběhu třetí série už tolik nefunguje, a v závěrečných epizodách dění oživují sice nečekanými, ale dopředu připravovanými zvraty. Nandor podstupuje krizi středního věku (ačkoli je mu nejméně sedm set let) spojenou s jeho romantickými neúspěchy a odchází se stát normálním člověkem do šíleného kroužku cvičitelů jógy. Hledá nový smysl existence a tvůrci náhle oprašují svůj zdánlivě ztracený cit pro vtipné zamýšlení nad problematikou nekonečného života. A navrch velmi razantně řeší i stagnující vývoj Colina Robinsona tím, že tento charakter „restartují“ a nechávají jej obživnout v nové formě (působí to naštěstí zábavně a správně šíleně, nikoli trapně).

Závěrečná epizoda sice opět pozbývá úderný humor, na druhou stranu vytváří dostatečná očekávaní směrem ke čtvrté sérii. Schéma prostorově omezeného sitcomu, v němž jsou hrdinové nahráváni dokumentaristy, už poněkud vyčpívalo, takže rozdělení postav mimo jejich plány může být vynikajícím řešením. Co děláme v temnotách stále skýtá potenciál černohumorné a kreativní zábavy, která v televizi nemá obdobu. Doufejme, že štědřejší produkční zázemí a větší manévrovací prostor zcela nepřipraví seriál o jeho komorní kreativní duši – taková výstraha je při ohlédnutí za třetí sérií přeci jenom nejmarkantnější.

Hodnocení: 65%