Disneyho Encanto dokazuje, že špičková animace dokáže zachránit i stále se opakující zápletku

Rodina Madrigalů zažila před padesáti lety těžké časy. Do jejich rodné vsi vpadli neznámí útočníci, kteří drancovali a zabíjeli, a tak mladým manželům Almě a Pedrovi Madrigalovým, kterým se před nedávnem narodila trojčata, nezbývalo nic jiného než utéci a pokusit se najít si nový bezpečný domov. Pedro ale při útěku zahynul a Alma v té nejtěžší chvíli svého života zůstala sama. Stal se ale zázrak a do svíce, již Alma nesla, vstoupila magie.

Neuhasínající plamen této kouzelné svíčky pomohl Almě a dalším lidem, kteří se na útěku k ní a k Pedrovi připojili, vytvořit bezpečný domov plný kouzel. Její trojčata Pepa, Julieta a Bruno díky této kouzelné svíci získala magické schopnosti. Pepa umí ovládat počasí, Bruno vidí budoucnost (před lety záhadně zmizel a rodina o něm nemluví) a Julieta svým vařením vyléčí každého z jeho neduhů. Po nich získaly nadpřirozené schopnosti i jejich děti. Každý umí něco výjimečného – Pepina dcera Dolores má dokonalý sluch, její syn Camilo dokáže měnit svou podobu a nejmladší Antonio umí mluvit se zvířaty.

Julieta má tři dcery – neuvěřitelně silnou Luisu, nádhernou Isabelu, která ovládá květiny, a Mirabel, která ale jako jediná z rodiny žádný dar nedostala. Až doposud dary od svíce pomáhaly lidem ve vsi a jejich domovy vzkvétaly. Nyní ale magie začíná slábnout, kouzelný dům, ve kterém rodina žije, se začíná hroutit a Mirabel cítí, že její milovaná rodina je v ohrožení. Sama sice žádné schopnosti nemá, ale je hrdá, že je její součástí. A právě ona je tou osobou, která se rozhodne, že kouzlo rodiny zachrání...

A přesně o něm celý snímek pojednává, i proto se jmenuje Encanto (ve španělštině to znamená zázrak). Režírovali ho osvědčení režiséři Byron Howard (Zootropolis, Na vlásku) a Jared Bush (Zootropolis, Odvážná Vaiana). Příběh rodiny Madrigalových zavede publikum do Kolumbie, do její magické části kdesi uprostřed vysokého pohoří, kde lidé žijí svůj obyčejný klidný každodenní život, jehož prosperitu zajišťuje kouzlo rodiny. V jaké době se snímek odehrává, lze jen těžko určit, neboť v těchto částech Latinské Ameriky se její obyvatelé oblékají stále stejně a i vymoženosti moderní doby jako elektřina, televize nebo internet tu nejsou příliš častou záležitostí. Pokud bych ale měla hádat s ohledem na povahu příběhu, tipla bych si 19. století a dobu, kdy Latinskou Amerikou zmítaly nepokoje a občanské války. Encanto ale nic z toho neřeší, takže bych zůstala v nedefinovaném magickém světě plném zázraků, jako je tomu například u Ledového království nebo Na vlásku.

Což jsou přesně snímky, se kterými se Encanto nevyhne srovnání. I Encanto je muzikál protkaný originálním písněmi od Lin-Manuela Mirandy a hlavní hrdinkou je dívka, která hledá sama sebe a své místo ve světě. Elsa a Locika byly výjimečné svou magií, zatímco kolem nich nikdo žádnou neměl. U Mirabel je situace opačná, všichni magii mají, jen ona ne. Přesto neztrácí dobrou náladu a víru v to, že všechno bude dobré (jako Anna nebo zmíněná Locika). Mirabel je odvážná dívka, která je pro svou rodinu ochotná udělat mnoho, i když se k ní její nejbližší nechovají zrovna nejlépe. Musí najít Brunovu poslední věštbu, aby přišla na to, co rodinu ohrožuje a proč její magie slábne. Nemusí kvůli tomu sice opustit zdi svého domova, což ale neznamená, že nedojde na povedenou honičku ve stylu Prince z Persie, napětí, překvapení a dramatické finále, ve kterém nakonec svůj domov ztratí. A zvířecí pomocník? Žádný hlavní, živočichů všech druhů a velikostí je tu mnoho a jednu dobu to vypadá, že by mohl Mirabel dělat společnost jeden velmi zvědavý tukan, ale je to takový zbabělec, že raději uletí. Zvířecí společníky tak mají paradoxně opět spíše ostatní. Její bratranec Antonio má jaguára, svůj prostor dostane i flegmatická kapybara a Bruno by se neobešel bez svých myší. Mirabel se spoléhá pouze sama na sebe, případně na pomoc rodiny.

A právě rodina je ústředním bodem příběhu, protože sama fungující rodina je zázrakem. Mirabelina rodina je plná úžasných osobností, nad kterými vládne přísná babička. A aby se publikum v početném zástupu Madrigalových vyznalo, využil Disney jednoduchý trik – barevnou paletu. Každý Almin potomek má svou barvu – Julieta tyrkysovou, Pepa žlutou a Bruno zelenou – jejich rodina se obléká do podobných barev nebo jejich odstínů. A kostýmům byla věnována skutečně velká pozornost. Jsou vypracované ve stylu tradičního kolumbijského oblečení, ale detail je kladen i na látky, ze kterých jsou ušité, a na rozmanité výšivky.

Úžasný je dům, v němž rodina žije – pokud se vám v Harrym Potterovi líbily hýbající se schody, tady budete uchváceni. Casita (jak Mirabel s láskou svému domovu říká) je živým organismem, který komunikuje pomocí okenic, dlažby nebo nábytku, podlaha vám pomůže si obout boty, schody se mohou změnit na klouzačku a členové rodiny bydlí v nádherných magických pokojích (vyjma Mirabel, která má „obyčejný“ pokoj). Ty jsou dechberoucí, a jelikož je dům magický, jsou přesně tak ohromné, jak kdo potřebuje. Isabelin pokoj přetéká květinami všech druhů a barev, i nábytek je tu z květů, Antoniův pokoj je jednou velkou džunglí plnou jaguárů, kapybar, kolibříků, tukanů a dalších zvířecích obyvatel a Brunova věž je skalním chrámem plným schodů. A právě tento jedinečný svět s oživlým domem, roztomilými zvířátky (jak to jen Disney umí) a chytlavými skladbami v latinskoamerických rytmech je největším plusem celého filmu. Animace je opět dokonalá a nemá jediné smítko na kráse, skladby od Mirandy jsou poutavé a dodávají Encantu živelnost, i humoru je tu přesně akorát.

Poněkud horší už je to se samotným příběhem. Velmi pozitivně hodnotím to, že zápletka je ve finále velmi jednoduchá, není nijak překombinovaná a zcela jasně ví, co chce divákům sdělit. Navíc je poselství filmu velmi důležité. Horší už je to ale s jeho podáním. Je to totiž stále totéž, jen v jiném, barevnějším nebo třpytivějším obalu. Už od Mulan je tu osamělá bojovnice, která bojuje za svou rodinu i sebe sama (Locika, Anna, Vaiana, Raya) a která k tomu používá stále stejné taneční a pěvecké kousky (tady je Raya výraznou výjimkou) jako mávání rukou do stran, rozrážení dveří a svírání pěstí na dodání si odvahy... Těch podobností je tu skutečně mnoho, dokonce jsem našla i jednu s animákem Kung Fu Panda, když Mirabel šplhá v Brunově věži do schodů, na vrcholu vypadá úplně jako panďák během svého výstupu do chrámu. Dané prvky ale viditelně fungují a pokud je Disney pokaždé dokáže zasadit do nějakého nového atraktivního prostředí (Raya nás zavedla do Asií inspirované Kumatry, Anna s Elsou do Skandinávie, Vaiana do Oceánie atd.) se zajímavou zápletkou, mohlo by to fungovat i dál. Něco jiného ale je, zda o to skutečně stojíme (navíc nám ty kontinenty asi brzy dojdou).

I tak je ale Encanto skvělým snímkem, který celou dobu drží tempo a střídá hudbu, humor, akci a vážnější scény v tom správném poměru. Celých sto minut snímku tak uběhne jako voda. Disney zkrátka umí a jeho animace je na špičkové úrovni. Taktika cílit svými hrdinkami na různé kultury a národnosti je dobře promyšlená a já už jen čekám, kdy dojde i na nějakou tu pecku cílenou na chlapce nebo queer či nebinární osoby. Cesta je připravena, teď jen najít ten správný okamžik a hlavně příběh, který nenásilně a mile osloví co nejširší publikum.

Nesmím ale zapomenout ani na v úvodu zmíněný kraťas Daleko od stromu, který také pracuje s tématem rodiny. Hlavním hrdinou příběhu je malá mývalí slečna, která se od své matky učí, jak přežít v přírodě. Její matku kdysi napadl vlk a ona se teď snaží svou dceru naučit vše potřebné, aby se jí něco podobného nestalo. I za cenu toho, že ji připraví o veškerou zábavu a dobrodružství spojené s dětstvím a dospíváním. Když se pak z malé mývalí slečny stane matka vlastního mláděte, začne se historie opakovat… Nebo ne?

Daleko od stromu je šestiminutový 2D animovaný snímek, ve kterém nepadne jediné slovo, a přesto mu dokonale rozumíte, protože obsahuje vše, co zažívá každé dítě i rodič. Děti si myslí, že jim nedopřejme žádnou zábavu, my se je přitom snažíme jen udržet v bezpečí. Nemíjí se to ale nakonec účinkem? Zobrazení mývalové jsou roztomilí, vlk hrozivý a pobřeží Severní Ameriky, kde se příběh odehrává, je věrné svému předobrazu a umí být stejně nádherné, jako i nebezpečné.

Hodnocení: 80 %