Novinka Sweet Girl Jasona Momoy se pokouší překvapit, ale moc jí to nevyšlo

Ray Cooper je obyčejný otec od rodiny, který tvrdě pracuje, aby splatil dluhy za léčbu manželčiny rakoviny. Nyní Rayovi a jeho dceři Rachel svitla naděje, jelikož by manželka měla dostat cenově dostupný lék, který by ji mohl vyléčit. Všichni už jen čekají na to, až ho farmaceutická firma uvede do prodeje. Jenže těsně před tím, než se tak stane tuto firmu koupí lékárenský gigant Bioprime který vydání levného léku stopne a Rayova žena zemře. Zmučený a zoufalý muž se snaží sám vychovávat Rachel, splatit své dluhy a dovolat se spravedlnosti, ale nikdo ho nechce poslouchat a ani Rachel už toho má dost. Matku jí nikdo nevrátí a je čas jít dál.

Jenže pak se objeví novinář, který tvrdí, že má důkazy, které by mohly Bioprime zničit. Vzájemné setkání s Rayem přeruší zabiják, který novináře odstraní přímo před Rayovými i Rachelinýma očima a mrtvol kolem otce a dcery začíná postupně přibývat. Dvojice se každým dnem přibližuje nejen pravdě o tom, kdo ve skutečnosti stál za smrtí jejich milované matky a manželky, ale i ceně, kterou za ni budou muset zaplatit.

Hodnotit Sweet Girl, aniž by člověk vyzradil nejdůležitější a nejzásadnější zvrat celého filmu je poměrně oříšek, zvláště, když onen zvrat je jeho slušným plusem i ohromným minusem v jednom. Jason Momoa je pořádný kus chlapa, který si většinou zakládá na drsném vzhledu, takže mu rozdávání ran kolem sebe bez problémů věříte, navíc se jeho hrdina živí jako zápasník, rvát se tedy rozhodně umí. Tentokrát ale převedl i poměrně slušný herecký okamžik v podobě smutkem zničeného a zoufalého muže, který se až do posledních momentů snaží být silný a neukazovat své emoce na veřejnosti.

Parťačkou je mu Isabela Merced v roli jeho dcery Rachel. Tuto mladou sympatickou herečku mohli diváci spatřit zatím například v rodinných komediích Dora a ztracené město a Najednou jsme rodina, ve Sweet Girl se ale předvedla v mnohem drsnější a hlubší rovině. Její Rachel je po tátovi fyzicky silná, ale vnitřně bojuje sama se sebou, se svými pocity, názory i svědomím. Je jí pouhých osmnáct let, zhroutil se jí celý svět, i tak se snaží držet hlavu zdviženou a pomstít se všem, kteří jí i její rodině tolik ublížili.

Jak ale vyčíslit cenu lidského života a jeho zdraví? Prezident společnosti Bioprime ve snímku položí Rayovi zásadní otázku: "Kolik jsme ochotní obětovat za víc času s milovanou osobou?" On podle vlastních slov nikoho nezabíjí, to nemoci, které u lidí propuknou, on prodává jen čas navíc, který s nimi můžeme strávit. Sweet Girl tak ukazuje krutou tvář obchodu s lidským zdravím. Jeho myšlenka je velmi silná, a i poměrně palčivá. Jenže zaniká v ne příliš povedeném scénáři, který neví, zda chce moralizovat a na příběhu hlavních hrdinů ukazovat, kam až nás naše zoufalství a láska k bližním může dovést, nebo vsadit na akci a domněle originální myšlenku.

Na druhou stranu je ale třeba dodat, že tvůrci celou dobu dávali do snímku jasná vodítka. Pozorného diváka tak podněcovali od samého začátku a k šokujícímu odhalení vůbec nemusí dojít. Mnoho věcí, ale začne konečně dávat smysl, což poměrně oceňuji. Proto dám i vyšší hodnocení, než jsem původně chtěla. Těch jemných detailů je tam řada a vám pak později dojde, proč se něco stalo zrovna tímto způsobem.

Trpí ale dynamika snímku, je taková rozhozená. Mezi jednotlivými akčními scénami, kterých ve snímku paradoxně zase tolik není, se hodně mluví, čímž se tempo téměř dvouhodinového snímku zpomaluje. Jenže právě s ohledem na onu velmi intenzivní emoční linku snímku mají zmíněné rozhovory svůj velmi dobrý důvod. Dusivou a depresivní atmosféru filmu navíc povedeně dokresluje i použitá instrumentální hudba, která se mírně nese v duchu Richarda Wagnera, Richarda Strausse nebo Carla Orffa.

Kdo tedy čeká akcí nabitý thriller s dvoumetrovým chlapákem, který kolem sebe bude mlátit pěstmi a lámat nepřátele jako sirku, bude zklamán. Snímek má řadu dobrých momentů, akční scény mají tempo, ale nejsou tak vyšperkované, jak by si asi fanoušci akčního žánru přáli. Ale přesně odpovídají tomu, co se děje v pozadí. Hlavní hrdina se umí prát a rozdávat rány, ale není to cvičený zabiják, ve velké míře tedy rány také dostává a akce je většinou jeden na jednoho na férovku. I díky tomu jde spíše o zápasy ve stylu pouliční rvačky nebo nutné sebeobrany než lahůdky ve stylu Johna Wicka. Kamera je roztřesená a nejčastější zbraní jsou pěsti, nože a vše, co má hrdina právě po ruce (hasičák, dveře, igelitový pytlík…).

Dovedu si tedy představit, že mnoho vyznavačů akčního žánru tento snímek označí za "blbost" nebo "slátaninu." A ani já jím nebyla nijak uchvácena, ale líbí se mi ta drobná propracovanost a logika věci, bohužel tu ale o ní nemohu s ohledem na spoilery mluvit. Scenáristé Gregg Hurwitz a Philip Eisner neodvedli špatnou práci. Je vidět že si se snímkem hráli a mysleli na mnoho drobností, ale nedotáhli ho. Když si vezmu vše do detailů, příběh sice zapadá, a i jednotlivé vraždy sedí, ale pokud ho přetočím tím správným úhlem pohledu, je mi jasné, že je to neuvěřitelné a nesmyslné, že by se to hrdinům filmu nikdy takto nepodařilo.

A i vyvrcholení snímku vyšumí do ztracena a nevím, co jsem si z něj měla vzít. Potrestal ty padouchy někdo, jak to bylo dál s Rachel? Jak se k tomu postavila FBI? A co důkazy novináře Bennetta? Byl to investigativní novinář, věděl, jak chránit sebe, své zdroje i důkazy, kam tedy zmizeli? Cesta k setkání s Rayem byla důsledná a promyšlená jako z filmů s Jasonem Bournem, ale byl tak hloupý, že získané důkazy nikam nepředal, nikde je nezabezpečil? A takových otázek se tu samozřejmě objevuje více. Zkrátka Sweet Girl má mnoho much, které by potřebovaly vychytat. Líbí se mi ale, že se scenáristé snažili akční žánr poněkud oživit a přivedli na plátno tradičně netradičního hrdinu, kterého pohání čisté zoufalství.

Hodnocení: 60 %