Recenze: Reminiscence - V zatopeném světě budoucnosti pátrá Hugh Jackman po lásce svého života.

Reminiscence je odvážnou celovečerní prvotinou režisérky a scenáristky Lisy Joy, která dosud úspěšně šéfovala sci-fi seriálu Westworld. Hugh Jackman (Logan: Wolverine) zde ztvárňuje Nicka Bannistera, jenž v dystopické budoucnosti provozuje podnikání, o němž může lidstvo momentálně jen snít - prostřednictvím speciální techniky 'Reminiscence' totiž dokáže přenést lidskou mysl zpět do minulosti, a jeho klienti tak mohou znovu prožívat nejšťastnější chvíle svého života. Minulost je ovšem v neutěšené současnosti silně návykovou drogou a poznává to také Nick, jemuž ze života náhle zmizí jeho osudová láska, kabaretní zpěvačka Mae (Rebecca Ferguson). Pátrání po záhadné ženě se mění v posedlost a Nick při něm odhaluje rozsáhlé spiknutí, které míří hluboko do minulosti a až k nejmocnější společenské vrstvě.

Od začátku je přitom patrné, že ambicemi se nešetřilo. Snímek startuje dlouhým panoramatickým záběrem na zatopené město budoucnosti, které na velkém plátně vypadá moc hezky a utváří zajímavou futuristickou kulisu. Doprovodný komentář hlavního hrdiny navíc informuje o dřívější hrozivé válce a divák si rázem připadá jako u prequelu Vodního světa. Oslnivý úvod však záhy ústí do detektivního melodramatu a větší část příběhu se odehrává v interiérech. A při pohledu na výši rozpočtu, která se zastavila na 'pouhých' 68 milionech dolarů, se není čemu divit - výpravné spektákly dnes běžně stojí třikrát tolik a Lise Joy nezbývá nic jiného, než vrhat veškeré úsilí do charismatu Hugha Jackmana a do spletité mysteriózní zápletky.

Ale zatímco první funguje bez problému a Jackman pozici lídra stále s přehledem ustojí, vyprávění hapruje a postrádá pevný dramatický oblouk. A to i přesto, že vše stojí na romantické linii, která si svými ambicemi v ničem nezadá s Romeem a Julií. Mae v podání tradičně skvělé Rebeccy Ferguson vstoupí do Nickova života jako uragán, který přivane milostné vášně jako z děl velkých básníků - a Lisa Joy jen zdůrazňuje jejich vzájemné vzplanutí silným zadním nasvícením, které vhání do interiérů odlesky minulého a normálního života. Lidstvo má totiž ve filmu obrácený denní řád a probouzí se při západu slunce, což je zajímavý a neobvyklý motiv, který však zůstává absolutně nerozveden a tak nějak na pozadí - stejně jako mnoho dalších věcí v příběhu se prostě děje a divák ho musí vstřebávat po svém.

Po krátkém románku se ovšem dozvídáme, že Mae bez vysvětlení zmizela, a

Nick sám tráví spoustu času v Reminiscenci a v oživovaných vzpomínkách se snaží najít odpověď. Minulost jeho životní lásky je však evidentně spjata se zločinem a drogami, a Nick si uvědomuje, že její život může zachránit pouze on. Honba za láskou jako řídící motiv vyprávění ale dostává trhliny při souběžném odkrývání mocenských machinací, jichž se Mae musela účastnit a které vedou až do trezoru, v němž Nick skladuje vzpomínky svých klientů. Ačkoli protagonista stále pátrá primárně po Mae, jeho pozornost se stáčí k bohatému rodinnému klanu, který chce sprovodit ze světa ponižující tajemství. A ačkoli obě roviny spojuje právě Mae, vzájemně se spíše rozrušují a ani jedna nerezonuje tak, jak si Lisa Joy představovala.

Vztah Nicka a Mae je totiž založen na sérii vzpomínek, které se v průběhu filmu do zblbnutí opakují podobně jako monology či dialogy, jež je doprovází. Rebecca Ferguson má v součtu hrozně málo prostoru, což lze napsat o takřka všech vedlejších postavách, s nimiž přitom měla ambiciózní filmařka velké plány. V podstatě do prázdna tak ústí komplikovaný vztah mezi Nickem a jeho loajální asistentkou Watts (Thandiwe Newton), který měl přitom tvarovat milostný trojúhelník. Namísto toho je Watts využívána spíše k tomu, aby Nicka ve vhodné chvíli navedla správným směrem, popřípadě aby mu zachránila život - sama například zlikviduje drogový kartel, do nějž se Nick při hledání Mae neúspěšně infiltruje a ocitá se s hlavou v akváriu.

A podobně nenaplněným dojmem vyznívá také zápletka kolem bohaté rodiny a nemanželského dítěte, neboť v necelých dvou hodinách nenachází Lisa Joy dostatek prostoru, aby všechny motivy nějak zajímavě rozvedla. Vést pozornost zároveň do minulosti, což je principem Reminiscence, i do budoucnosti, kam Nick své pátrání směřuje, je samozřejmě klasický postup detektivek. Zde ale příliš času zabírají melodramatická gesta a přesvědčování diváka o tom, že sleduje filozofické a nadčasové sci-fi dílo. A jakkoli se některé básnické dialogy opravdu hezky poslouchají a díky oběma hlavním hercům jakž takž funguje i chemie mezi protagonisty, namísto opulentní romance dostáváme spíše sladký mudrlantský guláš s jalovým poselstvím.

Už v úvodu je ve filmu řečeno, že posedlost minulostí může vést k naprostému negování současných prožitků, ovšem ve jménu lásky se toto sdělení nakonec zcela obrací a dá se říci, že se hrdinové nijak neposunou ani nepoučí. A nijak zasažen nebude ani divák, který se snaží usledovat dvě hodiny často náhodného získávání stop a přeskakování mezi časovými liniemi, přičemž odměna za vynaloženou pozornost končí u místy hezkého vizuálu a vášnivého polibku ve vzpomínkovém aparátu, který vykrádá romantickou scénu z Blade Runner 2049. A do toho se občas vyskytne skromná akční scéna, protože hlavní hrdina je bývalý mariňák a má k boji jisté dispozice.

Reminiscence je jistě odvážným projektem s poměrně originální vizí, která však doplácí na několik nežádoucích faktorů. Relativně střízlivý rozpočet nedovoluje zcela proniknout do působivého světa, rozkročeného mezi realitou a postapokalyptickou kulisou, a protlačování sentimentální romance na úkor všeho ostatního přestává být zábavné už po dvaceti minutách. Lisa Joy má spoustu dobrých nápadů a některé scény s výrazným nasvícením vypadají nádherně, ale většinou se nedaří zamaskovat dojem přeplácanosti a uchvátanosti. Tenhle příběh a tento svět by si určitě lépe vedly jako součást rozsáhlejší televizní série, kde by nebylo tak málo času na představování prostředí, vzpomínkového stroje, protagonistů i vedlejších postav, z nichž nakonec zanechá silnější dojem pouze zkorumpovaný polda v podání Cliffa Curtise. V celovečerním filmu někdy méně znamená více a tohle je přímo ukázkový případ.

Hodnocení: 55%