Recenze: Deníček moderního fotra - ten báječný prcek, co vám vstoupil do života, za tu námahu a nespavost jednoznačně stojí

Dominik Landsman, jehož Deníček moderního fotra inspiroval stejnojmenný film Jana Haluzy, byl otcem na rodičovské. K rozhodnutí dospěl proto, že neměl práci a s partnerkou se domluvili na tom, že bude vydělávat ona. Navíc měl spisovatelské ambice a domníval se, že na rodičovské napíše knihu levou zadní. Jenže chyba lávky...

Komedie Deníček moderního fotra volně vychází z Landsmanových zážitků a "Deníčku", scénář k filmu psal nicméně režisér Haluza, toho času čerstvý otec, někdejší absolvent olomoucké filmové vědy a kultovní autor řady amatérských filmů. Do hlavních rolí obsadil Jiřího Mádla a Terezu Rambu, která během natáčení využila zkušeností čerstvé matky. S Mádlem se režisér Haluza sešel již na projektu Prvního akčního hrdiny (2019) a svým způsobem na pro český film netradiční žánr navázal i v "deníčkové" komedii.

Ta kromě svižného tempa, rychlých střihů, řady šikovně inscenovaných obrazů a skvěle sednoucí hudby Ondřeje Brouska využívá též místy vtipného, trefného i cynického komentáře Jiřího Mádla, otce malého Čeňka. Režisér Haluza se s vyprávěním nikterak nepáře, děje na sebe bleskově navazují (některé až příliš) a na nějaký přílišný odpočinek nezbývá čas. Přiznám se, že první pomyslnou dvacetiminutovkou jsem se musel tak trochu protrpět (stalo se mi to už v případě Prvoka), neboť některé střihy v ději na mě byly rychlé až moc - například seznámení Dominika (Jiří Mádl) s Natašou (Tereza Ramba), následný střih a informace o tom, že je Nataša "v tom" a co s tím budou dělat (postelová scéna byla v tomto případě vynechána). Dohoda je následující - Dominik zůstane s Čeňkem prvních 12 měsíců jeho života doma a potom se "zdekuje", Nataša dá dítě do jeslí a vrátí se do práce...

Filmový "Deníček" je stylizovaný až vypjatý podobně jako Landsmanův blog a řada jeho mediálních vyjádření. V jednom například prohlásil, že během rodičovské bylo "hlavní, aby přežilo dítě i já" (zdroj: Rozhlas.cz). A v podobném duchu se nese i tón 101 minut dlouhého filmu. Nechybí mu nicméně hlubší emoce, které do děje vnáší především Tereza Ramba ve chvílích, kdy jí coby zaměstnané matce syn Čeněk chybí, nebo v momentě, kdy se Jiří Mádl se svým synem v roce jeho věku "musí rozloučit". Ani netradiční výměna rolí není ve filmu jen kvůli humoru, ale dokáže poměrně trefně poukázat na to, jak to ženy mají doma s dítětem těžké, a poukáže též na otce jakožto na toho, který přináší domů zdroje, ačkoliv to v současnosti neplatí tak, jako kupříkladu před několika dekádami.

Jednotlivé situace z života s kojencem/batoletem jsou odpozorovány na jedničku a zcela jistě si téměř každý rodič vzpomene, jak podobné chvíle sám řešil a vnímal (uspávání a následné tiché našlapování po špičkách, krmení, minové pole v podobě hraček na podlaze). Oproti předchozím tématickým filmům jako například S tebou mě baví svět (1983) nebo Kdopak to mluví (1989) je však "Deníček" o poznání angažovanější a snaží se vyvarovat řadě klišé v rámci rodičovských úloh a stereotypů. Jde tak říkajíc s dobou, ačkoliv řadu filmařských technik-přístupů Haluza odkoukal právě od nyní klasických režisérů 70. a 80. let.

Řada mých kolegů-filmových novinářů a novinářek způsob práce Jana Haluzy přirovnává k režii ikonického Stevena Spielberga. Přiznám se, že jsem to během sledování tak nevnímal, ale mnohem silněji na mě působil ten nenásilný apel na diváky-rodiče-partnery, že ten báječný prcek, co jim vstoupil do života, za tu námahu a nespavost stojí, dokáže utužit vztahy a nabýt dospělé pořádnou dávkou energie. Za to Haluzovi a spol. jednoznačně veliký dík.

Hodnocení: 65 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE