Recenze: Rusové zfilmovali vlastní verzi černobylské tragédie, v níž překvapivě chybí američtí špióni.

Havárie v jaderné elektrárně Černobyl poblíž sovětského města Pripjať, k níž došlo 26. dubna 1986, je vedle vývoje a následného užití atomových bomb dosud nejtragičtější kaňkou v dějinách jaderného inženýrství. Radioaktivní mrak, který se po výbuchu reaktoru začal nekontrolovaně šířit nad územím dnešní Ukrajiny, si vyžádal mnoho lidských životů a přinesl nepředstavitelné utrpení těm, kteří byli jeho působení dlouhodobě vystaveni. Tyto fakticky doložené události, jejichž stopy budou v bezprostředním okolí nehody rozpoznatelné už navždy, jsou však podpořeny důkazy o selhání lidského faktoru a snaze sovětské vlády o potlačení hysterie i za cenu šíření dezinformací. Takový pohled alespoň nabídl nedávný britský seriál od HBO, který vznikal se záměrem odtajnit skutečné viníky a komplexně znázornit následky, ale také příčiny hrozivého neštěstí.

A to se Rusům údajně vůbec nelíbilo a nyní se na Netflixu objevuje jejich filmová verze. Černobylu se chopil šestatřicetiletý herec a začínající režisér Danila Kozlovskiy, jenž rovněž ztvárňuje hlavní roli zkušeného hasiče, který sehraje významnou úlohu při bezprostřední záchranné akci. Celý film je navázán právě na jeho hledisko 'neutrálního pracujícího člověka', a pokud od něj budete očekávat nové informační perspektivy či alespoň spiklenecké teorie, budete hořce zklamáni.

Lze přitom polemizovat s tím, že právě vyhraněná ideologie byla tou zásadní ingrediencí, která navedla seriálový Černobyl na stezku diváckého úspěchu. Pětidílná série pochopitelně disponovala skvělým mezinárodním obsazením, řemeslně precizní režií i zvládnutým dramatickým obloukem, ovšem dojem bezpochyby zanechala hlavně kritikou lidského faktoru a jeho cíleným zdůrazňováním. Ruský Černobyl na něco podobného zcela rezignuje a navzdory všem očekáváním se vydává cestou nejmenšího odporu, přičemž jeho schéma místy připomíná osobní peripetie Forresta Gumpa.

Toto nadnesené přirovnání vychází z nevděčné pozice protagonisty, hasiče Alexeye Karpushina, jenž v průběhu filmu prochází všemožnými dílčími událostmi nahodile a často i pasivně, stejně jako Forrest nevědomky probíhal milníky novodobé americké historie. Karpushin nejprve navazuje kontakt se svou dávnou láskou, kadeřnicí Olgou (Oksana Akinshina), a jejím synkem, načež si zařizuje pracovní přesun do Kyjeva. Těsně před jeho odjezdem však dochází k explozi v černobylské elektrárně a Alexey se dobrovolně připojuje k přijíždějícím hasičským silám. Na místě neštěstí stihne zachránit několik ošklivě popálených a zvracejících kolegů a sám řídí sanitku do nejbližší nemocnice. Tam už si ho vyhlédnou nadřízení a coby znalce složité černobylské konstrukce, v níž už dle svých slov zažehnával spoustu problémů, jej dotlačí k účasti na nebezpečné záchranné misi s cílem odčerpat vodu zespodu roztaveného reaktoru.

Příběh tak zdůrazňuje schéma zrodu hrdiny z řad obyčejného lidu, čímž

souzní s ideologií sovětské propagandy a navazuje na umělecké tradice, zakořeněné už přijetím socialistického realismu ve třicátých letech minulého století. Ovšem nečiní tak násilně a s důrazem na vyzdvihování stranických idejí a zásad. Tragické události, doprovázené řadou kontroverzních podnětů a různých interpretací, totiž sleduje s názorovou nezúčastněností a za účelem univerzálního převyprávění, které nikoho neurazí. A tedy ani nenadchne.

Film je tedy hezky natočený a soustavně si udržuje odstup od okolností havárie, čímž nechává vyniknout příběh hrdinného jednotlivce. Nejlépe je to patrné při znázornění samotného výbuchu, který vidíme společně se třemi dětmi, přičemž jedno z nich vše natáčí na videokameru. Tvůrci nám tím snad dávají najevo, že pouze tyto reálné dobové záznamy z místa nehody jsou při zpětném posuzování adekvátní a že detailnější ukazování prstem na viníky už není podstatné. "Lidé", odpovídá Alexey svému kolegovi při závěrečné misi na otázku, kdo za to vlastně nese zodpovědnost. A když se jej neodbytný soudruh ptá, jaké lidi na mysli, odvětí jen 'Záleží na tom?'.

Ruský Černobyl nevznikl proto, aby podával nové odpovědi na důležité otázky, a tím pádem je nevyhnutelné, že v součtu nenabízí vůbec nic nového a zajímavého. Jméno elektrárny i přilehlého města poprvé zazní až kolem šedesáté minuty, kdy už probíhá plošná evakuace. Výbuch přitom nastává bez předchozího varování po úvodní půlhodině, věnované vztahu Alexeye a Olgy a jejich komplikovaným snům o nejisté budoucnosti. Tím chtěl autor zřejmě znázornit bezprecedentní a šokující dopad, který měla černobylská havárie na životy okolních rezidentů a především nic netušících hasičů. A skutečně, scény u trosek reaktoru jsou působivé a celkem naturalistické, přičemž místy se s přispěním zádumčivé muziky celkem daří oživit dusnou atmosféru seriálu. Tvůrcům navíc stačí, že divák si je nebezpečí i účinků radiace již dobře vědom, a nemusí se pouštět do vyčerpávajícího vysvětlování, jemuž se jinak skvělá série nevyhýbala.

Intenzivních scén s uvěřitelným dobovým nádechem však moc není a cesta protagonisty napříč důležitými lokacemi a událostmi už krátce po vypuknutí chaosu vyznívá tendenčně. Jeho rozhodnutí zúčastnit se sebevražedného úkolu, který vychází ze skutečných událostí, je pravda silně motivováno jeho vztahem k Olze a jejímu synovi - ten byl totiž při výbuchu silně ozářen a Alexey jej touží místo sebe poslat na ozdravnou kúru do Švýcarska, která mu byla přislíbena za účast na nebezpečné misi. Samotné bloudění zatopenými sutinami i spletitými šachtami elektrárny však moc atraktivní není a vyvrcholení se paradoxně podobá hollywoodským katastrofickým příběhům, plným záchran na poslední chvíli. Byť v tomto případě lze filmu připsat k dobru, že oběť lidového hrdiny neschoval za akční heroismus a zachoval si svou tvář.

Černobyl je v součtu spíše nadbytečným připomenutím proslulé tragédie, kterým Rusové zřejmě chtěli vyjádřit omluvu a soustrast pozůstalým, jejichž milovaní tehdy zbytečně a vinou selhání zodpovědných osob přišli o život. Tvůrci se však brání upřímnosti a vše zabalují do spíše náznakového vyprávění se smyšleným hrdinou, jenž má reprezentovat nutnou oběť stovek záchranných sil. Proč se místo toho nedrželi skutečných podkladů i osob, které byly tehdy opravdu vyslány 'na smrt', to už je podle všeho záležitostí přesahující politické ideologie a národní hrdosti. Tato verze Černobylu hrdost neuráží a nemůže naštvat ani sebevíc 'prozápadního' diváka, ovšem její výpověď je manipulativní a kulhá na obě nohy. A to i přesto, že nejde o nijak odfláklý nebo ošklivě vypadající snímek. Jen je zbytečný a často také nudný.

Hodnocení: 55%