Recenze: Rozhněvaný muž - v novém filmu Guye Ritchieho zabíjí Jason Statham i pohledem

V Rozhněvaném muži se seznámíme s tajemným H (Jason Statham). H toho moc nenamluví a nezdá se, že by měl lidi extra v lásce. Takže je otázkou, proč někdo takový nastoupí jako řidič do bezpečnostní firmy, kde musí zapadnout do kolektivu a k tomu ochraňovat majetek druhých. H má přirozeně vlastní agendu, která ovlivní životy všech, které ve firmě potká.

Ritchie i ve svém nejnovějším počinu, jak je jeho dobrým zvykem, hraje s úhlem pohledu, prolíná časové roviny a postupně sestavuje celý obrázek ze střípků jednotlivých událostí. Zatímco však ve svých předchozích gangsterkách Ritchie v epizodách budoval mikropříběhy s nějakou vtipnou pointou, v Rozhněvaném muži vše slouží motivaci, která H popohání. Pro Ritchieho jde o ústupek z pozice "být za každou cenu cool" a musí se mu nechat, že si naprosto syrovou revenge story dává s ohromnou sebejistotou, která dokazuje, že na to, aby natočil dobrý film, nemusí nutně vytahovat absurdní situace jak králíky z klobouku. Ano, i tentokrát natočil gangsterku, blíže se ale vypravěčskou formou přiblížil odkazu svého času nedostižného Michaela Manna (chlapácké kousky jako Nelítostný souboj a Collateral).

Ritchie má navíc řemeslo všeobecně v paži, takže Rozhněvaný muž utíká a nejednou opravdu skvěle využije chytrý střih pro nějaký ten drsnější vtípek. Samotný příběh, kolem kterého se doslova vše točí, ale hravé struktuře neslouží, respektive slouží ji málo. Co se stalo během úvodní akce, to je od určitého momentu nad slunce jasnější. A stejně se k "bodu zlomu" Ritchie v rámci flashbacků pravidelně vrací, vždy s jakoby doplňujícím úhlem, kdy už ale jen říká dávno (ač nepřímo) vyřčené. Snímek se tak tajemně tváří tam, kde už žádné tajemství dávno není a komplikovaně vypráví o něčem, co nejenže není složité, ale ani to neskrývá žádnou dodatečnou informaci.

Ale neberte to přímo jako negativum. Jednoduchost má své kouzlo, dvakrát tolik, pokud se jako vypravěč soustředíte na jediný konkrétní cíl. Jen je dobré dopředu počítat s tím, že tu žádné velké překvapení za rohem nečekají.

Co potěší je pohled na druhou stranu barikády. Aniž bych chtěl prozradit příliš, příběh o pomstě samozřejmě znamená mejdan o dvou skupinách a Ritchie "své druhé" po vzoru Manna nenechává ve stínu, ale věnuje jim plnohodnotnou profilaci, ukazuje jejich soukromí, návyky, obavy, zkrátka z nich dělá opravdové živoucí charaktery s jasně čitelnými motivacemi.

V kontrastu toho nicméně zamrzí, jak jsou podvyživené postavy (až na drobné výjimky), s nimiž H ve firmě začne dělat. Ritchie si neodpustí barvitou expozici, ale pak jim věnuje minimum prostoru. To samé platí pro pravou ruku H, jednu z nejzajímavějších postav, která bez důvodu po druhé třetině zmizí ze scény a už se nedostaví zpět (ani ve finále, kde by na to prostor byl).

Rozhněvaný muž působí jako ozvěna staré školy, kdy Clint Eastwood bez zbytečných řečí kosil padouchy ve velkém. Statham dokáže málomluvného hrdina prodat s téměř stejnou jistotou (minimálně v tomhle konceptu) a film si jednoznačně zaslouží své diváky. Je to jedna z nejlepších stathamovek? Určitě. Jeden z nejlepších Ritchieho filmů? Tady už bych byl o něco střízlivější. Na to je přeci jen celá zápletka až příliš jednoduchá, nemluvě o poněkud připitomělém finále, které dlouhou dobu vypadá fantasticky syrově a bez zbytečného balastu, aby se pak zlomilo na 'cool akci pro GTA generaci'".

Ritchie si každopádně zaslouží ocenit za to, že to v rámci "svého" žánru zkusil trochu jinak. A nejspíš i proto se v mých očích Rozhněvaný muž malinko drolí, protože když do relativně přímé revenge gangsterky člověk lípne například scénu, v níž hrdina bez zadýchání postřílí do hlavy šestici gangsterů, aniž by následně tohle "božství" už kdykoli zužitkoval (finále ho paradoxně naopak popře), prostě to jako celek úplně neladí dohromady.

Hodnocení: 70 %