Recenze: Lupin - Nebezpečná hra vrcholí osudovým finále

Assane Diop je v obtížné situaci. Pellegriniho člověk mu unesl syna a on ho musí dostat zpátky, urovnat vztah s jeho matkou Claire (Ludivine Sagnier) a konečně dokonat svou pomstu na samotném Pellegrinim. Jeho úkol je ale o dost těžší nejen kvůli rodině, která se ocitla v nebezpečí, ale i kvůli tomu, že se k němu přiblížila policie a samotný Pellegrini. V téhle hře začíná jít o čas a dokonalé naplánování. A v tom je Assane nejlepší...

Po prvním díle druhé řady se sice zdálo, že seriál ztratil svou zábavnou a dynamickou notu, ale od druhého dílu se příběh naštěstí dostal do zajetých kolejí a seriálový Lupin se svými komplici rozehrál úžasnou hru, která vyvrcholila skvělým finále doprovázeným koncertem symfonického orchestru.

Díky prostřihům do roku 1995 se nám odkrývají další dílky skládačky z Assaneovy minulosti, z případu s otcem, ale i komplikovaného vztahu, který měl se svou partnerkou Claire. Vše začíná zapadat do sebe a divák nejen lépe chápe Assaneovy pohnutky k tomu, proč se stal zlodějem a podvodníkem, ale i plán, který si na Pellegriniho a jeho přisluhovače připravil. Pravda, najdou se v něm slabé momenty. Jako když se k Assaneovi do bytu dostanou zabijáci a dělají si tam, co chtějí, zatímco on si nevzrušeně kuchtí jídlo (přeci jen by člověk očekával, že bude mít svou skrýš lépe zabezpečenou), nebo způsob, jakým dostane z Pellegriniho přiznání. Ale až na těchto pár výjimek je příběh postavený chytře, chytlavě a má spád. Samozřejmě je třeba si připomenout, že seriálový příběh vychází z knižní předlohy, takže je mírně přitažený za vlasy, ale neděje se v něm nic vyloženě nereálného.

Od začátku je naprosto jasné, kdo je hlavním padouchem a kdo hrdinou celého příběhu. Assane si jen našel svůj vlastní způsob, jak se vypořádat s nespravedlností světa kolem sebe. Jeho cesta je trnitá, plná lží, podvodů a bolesti, ale žene ji touha po pomstě a po tom, aby jeho milovaní měli lepší život. Pellegrini je naopak naprosto bezcharakterní kreatura, která se neštítí unášet děti, okrást vlastní dceru a podplácet, kde se dá. Myslí si, že je víc než všichni ostatní a že mu všechno projde. Takového padoucha jako je Pellegrini nevidíte každý den a jeho představitel Hervé Pierre ho zahrál vskutku skvěle. Líbí se mi ale, že ačkoli vás jednotlivé události nenechají na pochybách, která strana je která, není postava Assanea Diopa vykreslená nijak romanticky. Je to chytrý muž se spoustou chyb a v průběhu seriálu o něm budete občas i pochybovat, stejně jako o jeho přátelích a pomocnících. Seriál si totiž nehraje jen s postavou Lupina a jeho několika případů, které šikovně spojil do jediného s cílem zničit Pellergriniho, ale i s diváky. Vše se nám odkrývá postupně a na přeskáčku, právě s tímto záměrem. Nemáte si být jistí ničím a nikým, chvíli je jazýček vah na straně padouchů, chvíli na straně Lupina. Samozřejmě tušíte, jak to všechno dopadne, ale i tak je o zábavu postaráno a nápad s finální honičkou v divadle za zvuků Beethovenovy Osudové nemá chybu. Na napětí přispívá i to, že zhruba pětačtyřiceti minutové díly končí vždy v nějakém napínavém okamžiku příběhu a vy se musíte dívat dál.

Už první pětidílná polovina seriálu mi přišla skvělá, ale ta druhá (se stejným počtem epizod) byla snad ještě lepší. Byla akčnější, promyšlenější, nechybělo jí drama, chytré triky, skvělý plán, ale ani tečka za jedním smutným příběhem. Tvůrci seriálu si samozřejmě nechali prostor pro to, aby se mohl jejich šarmantní hrdina v případě potřeby vrátit. Ale nemusí, a to se mi líbí.

Hodnocení: 85%