Recenze: Tiché místo i ve své druhé části nabízí mnoho adrenalinu i emocí. Téma už se ale zdá vyčerpané

Po událostech prvního dílu Evelyn (Emily Blunt) se svými třemi dětmi opouští rodinnou farmu, aby se pokusili nalézt jiné lidské přeživší, k nimž by se mohli připojit. Naleznou však pouze starého známého Emmeta (Cillian Murphy), jenž se před smrtelně nebezpečnými mimozemšťany orientujících se dle zvuku ukrývá v podzemí. Ten však už na veškeré naděje rezignoval. Hluchoněmá dcera Regan (Millicent Simmonds) se ale vzdávat nehodlá a chce sama na vlastní pěst uskutečnit nebezpečný plán, jak zasadit vetřelcům z vesmíru silný odvetný úder.

Když pomineme zhruba patnáctiminutový prolog, jenž poukazuje na úplný začátek mimozemské invaze, navazuje Tiché místo: Část II přímo na konec svého předchůdce. Film opět napsal i zrežíroval John Krasinski, jako herec se ale (z logických důvodů) tentokrát objevuje jen ve zmíněné úvodní části. Jeho pozici hlavní mužské postavy převzal charismatický Cillian Murphy. Jinak je ale snímek velmi podobný prvnímu dílu, zejména pak jeho druhé (akčnější a hororovější) polovině. Akorát má větší měřítko - oproti relativně komorní jedničce, jež si vystačila s jedním domem a jeho přilehlým okolím, se děj odehrává ve více Vzdálených lokacích (včetně např. odlehlého malého ostrovu).

Celkově je ale druhý díl kvalitativně slabší než jednička a není příliš těžké říci proč. První Tiché místo bylo příjemným překvapením, které potěšilo atraktivním námětem a sice jednoduchou, ale zato velmi funkční žánrovou i stylistickou koncepcí, která sázela především na precizní práci se zvukem (kvůli níž se skutečně vyplatilo ho vidět v kině). V první polovině jsme se seznámili s titulními postavami a specifickým způsobem života, ve druhé se rozjel nepřetržitý sled scén, v nichž hrdinové bojují se záhadnými vesmírnými tvory, připomínajícími cosi mezi Vetřelcem a komiksovým padouchem Venomem, o holé přežití. Zde už přirozeně seznamovací expozice není třeba, což má za následek, že příběh je výpravnější, svižnější a akčnější. Hlavní problém pak spočívá v tom, že ačkoliv jednotlivé scény působí ve většině případů dobře (některé možná i výborně), jako celek je ale toto přímé pokračování poměrně banální a vlastně i docela zbytečné.

Zjednodušeně by se dalo říci, že se zde střídají v podstatě jen dva základní typy scén. Napínavé a adrenalinové, v nichž se postavy snaží přežít střetnutí s krvelačnými zrůdami, a pomalé a tklivé, při nichž se má divák dojímat nad protagonisty a jejich silně nezáviděníhodnými tragickými osudy. Oboje zvládá podat s požadovaným efektem, velmi dobrý je znovu zejména v práci se zvukem a zvukovými efekty (přecházení z klasické zvukové stopy do naprostého ticha je v pár momentech samo o sobě hodně působivé) a s lekačkami, jichž je zde mnoho a v mém případě se možná žádná neminula účinkem. Minimálně za to musím Krasinskiho chtě nechtě obdivovat, protože horory a thrillery stojící primárně na lekačkách v posledních letech začínám už skoro nenávidět.

O to více mě pak ale mrzí, že zatímco v pozici režiséra Krasinski opět odvedl velmi solidní žánrovou práci, jako scenárista se tentokrát moc nevytáhl. Svůj svět a příběh v něm se odvíjejí totiž rozšířil jen minimálně. Představena je jedna nová zásadní postava (Emmet), ale bohužel je tak učiněno velmi povrchně. Murphy rezignovaného drsňáka sice zvládá uhrát se ctí (víc té roli herecky asi ani dát nemohl), Krasinski jakožto hlavní autor snímku si ale s jeho charakterem určitě mohl dát o trochu více práce.

Ve filmu se sice nových lidských postav objeví daleko více, alespoň miniaturní prostor k představení už pak ale dostane jen muž v podání Djimona Hounsoua. Ten rovněž dokáže svým charismatem zapůsobit i během krátké chvíle, obsazení herce jeho formátu ale vlastně moc nerozumím. Jeho skromný a nikterak komplikovaný part by snadno odehrál i mnohem méně zkušený (a hlavně levnější) herec.

Z původních postav se Krasinski tentokrát nejvíce věnoval dceři Regan, z níž se zde stala kvůli jejímu odhodlání něco zásadního změnit téměř hlavní hrdinka.

Dále se dozvíme jednu novou zásadní informaci o monstrech a také dalšího "potvrzení", že někteří lidé se v postapokalyptickém světě ke svým bližním nechovají zrovna hezky. Je ale škoda, že takto vděčný motiv, jenž skýtá obrovský potenciál (viz série Šílený Max, Cesta apod.), nebyl využit více a je velmi rychle opuštěn.

Tiché místo: Část II je ve výsledku než plnohodnotným sequelem spíše opakováním, popřípadě variací toho, co už jsme jednou viděli. Ostatně ani úplný závěr nezachází o moc dál než stylově otevřený konec jedničky.

Není vůbec divu, že se Tiché místo dočkalo pokračování, přestože o něj Krasinski údajně vůbec nestál. Při rozpočtu necelých 20 milionů dolarů celosvětově vydělalo přes 340 milionů dolarů a takový hit se dalšího dílu dočkat prostě musí - a pokud možno co nejrychleji. Nic z toho však tvůrce neomlouvá, že scenáristicky jejich dílo působí dost prázdně a odbytě. Fanoušky prvního dílu od jeho zhlédnutí určitě neodrazuju, naopak důrazně doporučuju zajít si na něj do kina. I tentokrát jde totiž o skvělý zvukový zážitek, jenž ani sebelepší domácí kino (pravděpodobně) nezprostředkuje. Upřímně ale doufám, že na trojku už nedojde.

Hodnocení: 65 %