Retro recenze: Tiché místo - "prima" horor beze slov, který ocenil sám Stephen King!

Což je postapokalyptický horor o rodině Abbottových, která musí žít v naprostém tichu, aby unikla jinak téměř jisté smrti. Svět totiž ovládly příšery, které velmi dobře slyší a loví zásadně podle zvuku. Respektive útočí na to, co vydá nejhlasitější zvuk v libovolném prostředí. A podle stavu světa, ve kterém tahle pětičlenná rodina žije, to vypadá, že příšery vítězí, zatímco lidé mají s žitím bez hlesu značný problém.

Zdánlivě jednoduchá premisa dala tvůrcům možnost vytvořit zajímavý svět, kdy divák sleduje, jak by se asi jeho chování i okolí muselo přizpůsobit, kdyby od zítřka nesměl vydávat žádné zvuky nad řekněme 40 decibelů. Při psaní tohoto článku jsem si schválně zapla měřič hluku a jen moje ťukání prstů po klávesnici je průměrně decibelů 50. A i když přestanu agresivně ťukat prsty do počítače, tak ten pták, co řve za zavřeným oknem, způsobuje vychýlení ručičky měřidla nad 30. Natož ta vrtačka, co se právě rozjela u sousedů. Prostě všichni bychom už byli mrtví, a to tu ani nikdo nemluví.

Co všechno byste tedy museli dělat jinak, pokud byste v takovém světě chtěli přežít? Krasinskiho rodinu tvoří jeho žena Elaine (Emily Blunt, skutečná manželka režiséra) a 3 děti, z nichž jedno je hluché. Úlitba liberální diverzifikaci, ptáte se? Nikoliv. To, že je jedním z aktérů právě neslyšící dítě, má ve filmu své místo. A tím nemyslím, jak konkrétně s handicapem pracuje scénář, ale to, jak s ním pracuje sám režisér.

Film Tiché místo je totiž skoro celý tichý. Nejen němý (tedy herci při něm nemluví nahlas, pouze znakují), ale opravdu tichý. Z traileruto není možná dopředu úplně poznat, že budete téměř celou hodinu a půl koukat na plátno v prostředí, kdy nejhlasitějším zvukem bude to, jak se ten chlápek o 4 řady za vámi fakt snaží potichu chroupat popcorn. Krasinski ale zvuky nestáhl zcela, jen velmi omezil efekty a málokdy ve filmu používá hudbu od Marca Beltramiho (zdálo se mi, že vykrádá Jóhannssona, RIP). Výsledkem je nesmírně nezvyklý snímek, který pracuje s takovým minimem zvuku, že když si pak neslyšící dcera Regan (skvěle hrající Millicent Simmonds) sundá z ucha mikrofon od kochleárního implantátu a propadne se do naprostého ticha, propadnou se do něj i diváci. A to ticho je svým způsobem v rámci snímku v podstatě smyslově … ohlušující.

Velmi rychle se totiž naštelujete na to, jak je film jiný a tak vnímáte i ty nejdrobnější běžné zvuky jako kapání vody nebo zvuk pohlazení, chůzi po písku nebo žvýkání jako vysoce funkční kulisu, na které zvukoví inženýři ze studia E Squared (kteří stojí třeba za Godzillou nebo Transformers, jak ironické) dlouho pracovali a pro každou postavu vytvořili unikátní zvukovou "kapsuli" obsahující nahrávky různých jich se týkajících zvuků, aby diváci měli možnost se co nejvíc naladit na to, jak tenhle svět vnímá rodina, která se v něm snaží přežít. Včetně toho, jak třeba zní, když se k vám blíží monstrum a jak se oni sami dorozumívají a orientují. Pokud vám bude film trochu připomínat Vetřelce (1979), není to jen tím, že některé zvuky a částečně i vizuál se jím inspirovaly. Sám režisér uvádí, že to byli právě Vetřelci (Čelisti nebo Čarodějnice), na které u tvorby myslel, protože je považuje za skvělé horory pro to, jak jsou na přežití hlavních postav diváci emočně zainvestovaní. Jako fanoušek vetřelců můžu říct, že filmu Tiché místo se asociačně, atmosféricky a jednoduchostí na původní vetřelce povedlo navázat lépe než třeba Ridleymu Scottovi ve snímku Vetřelec: Covenant (2017). #ripleyforever

Postupně budete v kině sledovat, jak rodina Abbottových dělá převážně běžné věci - chodí, spí, jí, stará se o děti, hraje si, dorozumívá se a tak. Akorát se snaží to všechno dělat potichu, aby přežila. Všímejte si detailů jako jsou třeba barvou označené parkety, nebo to, z čeho se servíruje, vše to dohromady dává najevo, že se tvůrci nad tím, jak by takové tiché místo muselo vypadat, opravdu zamýšleli. A sledovat méně či více úspěšné snahy rodiny Abbottových o přežití je opravdu napínavé.

Co se mi na filmu nelíbilo? Můžou vás napadat otázky jako: no tak se na příšery hodí atomovka nebo vezme kulomet, co pak? Nebo: proč nežijí všichni v podzemí nebo v nějakém odhlučněném mega krytu? Případně: to armáda nevymyslela, jak s těma potvorama zatočit, co třeba likvidace pomocí bezpilotních dronů? A některé odpovědi na ty otázky by možná ukázaly jistá slabá místa ve scénáři, KDYBYCHOM o tom, jak ta apokalypsa celá začala, co přesně jsou ta monstra zač, jaké mají kvality a jaká slabá místa, věděli víc. To ale nevíme. Tudíž je možné, že mají neprůstřelnou kůži a místo krve kyselinu. Nebo že atomovku někdo shodil, ale nepomohlo to. Nebo že armáda nestačila vystřílet něco, co na ní současně útočilo, drony je nejsou schopni zaměřit a kryt se nedá postavit bezhlučně. Dokud nám někdo o původu příšer a průběhu jejich útoku na naší planetu neřekne víc, nemůžeme mu ukázat, kde všude jsou nedostatky. V tom můžete vidět buď slabinu, nebo vychytralost filmu, ale díky tomu, jak sympatické jsou ty postavy, a jak zajímavý je jejich svět, mi to nevadilo. Jeden emočně vypjatý moment

(Spoiler: Otec signalizující dcerce jak moc jí miluje)

by někomu mohl přijít jako patetický, mně tam ale seděl.

Co se mi na filmu líbilo? Ústřední kvalitou filmu jsou výtečně obsazené role. Krasinski a Emily Blunt nikoho svým herectvím asi nepřekvapí, ale ty děti se opravdu povedlo skvěle obsadit. Ne že bych se chtěla vytahovat, ale chci a budu: na zářnou budoucnost toho malého kluka (Noah Jupe) jsem upozorňovala již minulý rok ve své recenzi na nepříliš dobrý film (Ne)obyčejný kluk (2017). Velmi se mi líbila scéna s jímkou na obilí (nebo co to bylo), stejně jako scéna s Emily ve vaně, která se prý natočila na jeden zátah. A oceňuji i základní myšlenku filmu a metaforu, kterou se jím Krasinski snažil vytvořit k tomu, co všechno byste byli ochotni udělat pro záchranu svých dětí. Sám měl během natáčení filmu doma novorozeně a uvědomoval si, jak silný je rodičovský pud snad o to víc. Celým filmem tahle linka prochází a až na jednu větu nepůsobí násilně. Ocenila jsem i zvukový experiment, byť to v kině plném lidí bylo ze začátku trochu nepohodlné, sledovat takhle tichý film. Líbilo se mi, že obsadili opravdovou neslyšící herečku a mluvili opravdovou, byť pro každou postavu adaptovanou, znakovou řečí. Hodně se mi líbila zoufalá scéna v lese.

Pro koho film je? Pro fanoušky hororů. Pro lidi, co se jim líbili Vetřelci, Čarodějnice nebo Neutečeš (2014). Pro obdivovatele atmosféry běžně se nacházející ve filmech podle předlohy od Stephena Kinga, který se sám na Twitteru vyznal z obdivu vůči filmu Tiché místo. Pro lidi, kteří se rádi bojí. Pro fanoušky Emily Blunt a Johna Krasinskiho. Ale i pro lidi, kteří si chtějí v kině odpočinout od toho tradičního audio-overloadu a podívat se na film "jinýma očima", za téměř nepoužívání uší. Není od věci zkusit novou perspektivu. Tak si to užijte.

Hodnocení: 90%