Bojovnice v námořnických oblečcích jsou opět v akci. Místo slibovaného seriálu jsme se dočkali hned dvoudílného filmu. Stojí za pozornost?

Sailor Moon Eternal je nový dvoudílný japonský animovaný film, jenž zastupuje roli čtvrté sezóny stejnojmenného seriálu z roku 2014. Film režíroval tvůrce seriálů Bleach, Naruto Shippuuden a nového netfixovského animáku Muž v domácnosti, Chiaki Kon. Animaci si pak již tradičně vzalo pod svá křídla japonské populární studio Toei Animation (Dragon Ball Z, One Piece), jež vyjma všech předchozích sérií seriálu Sailor Moon vytvořilo i jeho prvotinu v devadesátých letech minulého století.

Tehdy panovala v Japonskou éra magických transformací mladých dívek za pomocí kouzelných předmětů. Tituly, kde se skupina mladých a krásných teenagerek proměňuje do lehce extravagantních kouzelných oblečků, si u diváků po celém světě vysloužily velký počet pozitivních ohlasů, a to nejen u dětí. Dnes již existuje pro tento typ anime i speciální žánr, jenž se nazývá Magical Girl Anime. Do něj spadají tituly jako je Tokyo Mew Mew (2002), franšíze Pretty Cure (2004-2022) nebo Madoka Magica (2011).

Vzhledem k velké oblíbenosti původního anime se tvůrci rozhodli vytvořit jeho stručnější a modernější remake, jenž měl poprvé premiéru v roce 2014 pod názvem Sailor Moon Crystal. Ohlasy na něj byly různorodé. Pro některé fanoušky bylo anime zklamáním, pro někoho příjemnou podívanou, jež je o dost divácky přívětivější než jeho původní verze. O čem to ale přesně je?

Příběhem nás provází skupina pěti studentek žijících v Tokiu. Vzájemně se neznají, dokud se jedné z nich, poněkud uplakané a dětinské Usagi Tsukino, nepodaří navázat kontakt s magickou mluvící černou kočkou Lunou s měsíčním znamením na čele. Luna Usagi řekne, že je to reinkarnovaná strážkyně Měsíčního království, jež má za úkol najít zbylé strážkyně a princeznu Měsíce, chránit ji, a přitom bojovat se zlými duchy ukrývajících se v Tokiu. Je důležité najít strážkyně dříve, než je lapí zlo, odemknout jejich sílu a splnit tak své životní poslání. Brzy na to se strážkyně Sailor Moon setká se zbylými dívkami, jež si po magické proměně nechávají říkat Sailor Mercury, Sailor Mars, Sailor Jupiter a Sailor Venus. Jak vám asi jejich jména napovídají, jedná se o bojovnice, jež doprovází magická síla planet naší sluneční soustavy, a právě motivy vesmírných těles je následně provázen veškerý děj, zahrnují jejich kouzelné zbraně ale také padouchy.

Ve filmu Sailor Moon Eternal se dívky utkají s královnou Temného měsíce, jež touží získat Zemi a udělat z ní planetu smrti. Stejně jako je tomu u všech předchozích sezón a filmů, i tady čeká všechny strážkyně boj na život a na smrt. Setkají se se svými vnitřními děsy a pochybnostmi a aby Zemi ochránily, budou muset své poutu přátelství prokázat ještě mnohem výrazněji než kdy dřív.

Tento dvoudílný film po zhruba osmdesáti minutách je plný lásky, magických momentů, světelných efektů, sentimentality a upištěných hlavních hrdinek. Teď to může znít jako jeden velký hejt, ale mnohem spíše je to jen přesný popis toho, co ve filmu najdete. Je to něco, čím je tento anime žánr proslulý a jinak tomu nikdy nebylo ani u původní Sailor Moon. Pokud se divák na anime tohoto typu dívá, automaticky tyto rysy očekává. Problém ale nastává v momentě, kdy se na to dívá někdo nezaujatý a někdo, kdo má již zcela odlišný vkus.

Na Sailor Moon Eternal jsem se podívala z důvodu, že jsem byla jeho dlouholetá fanynka, a tak to pro mě znamenalo dávku nostalgie a příjemných vzpomínek. Musím ale říct, že jsem musela sem tam protáčet oči a přemlouvat samu sebe, zda film vůbec zvládnu dokoukat. A ne proto, že bych jej odsoudila za jeho vizuální i příběhovou podobu určenou primárně pro malé dívky, ale kvůli tomu, že v něm spousta věcí nedávala smysl. I pro dlouholetého fanouška to byla změť nesmyslných dějových zvratů doprovázených ještě pochybnějšími motivy. Veškeré scény, kdy byly strážkyně v ohrožení a zázrakem se z něj vymanily, byly nevysvětlené a nepodtržené nějakými zajímavými činy.

Tvůrci se nejspíše snažili zapůsobit mnohem více na emocionální dopad na diváka a nějakou zdravou logiku vůbec nebrali v potaz. Je zde plno klišé, které možná potěší děti, ale dospělého přivedou do rozpaků. Například scéna, kdy se jedna ze strážkyň ocitne uprostřed nekonečné hlubiny za zrcadlem, odkud neexistuje cesta ven, pak si uvědomí, že je jejím cílem chránit své milované kamarádky a rázem se vynoří, nalezne své pravé poslání v podobě krystalu a porazí nepřítele.

Nejsem si jistá, pro jakou věkovou kategorii je film určený, poněvadž mi nepřijde natolik dějově zajímavý, aby ukojil dospělého, ale zároveň je plný komplikovaných dějových zvratů a postav, že to dítě nemá možnost kompletně pochytit a odnést si z filmu něco více než jen vzpomínku na světelnou show na konci filmu. Možná bych řekla, že je to ideální pro dívky v rozmezí 10 až 13 let, čili pro ty, jež ještě neprochází pubertou a zároveň už mají možnost si vše ve filmu alespoň nějak zapamatovat.

Abych pravdu řekla, nejsem si jistá, jak titul hodnotit, poněvadž na něm v zásadě kromě chybějících hlubších myšlenek nebylo zase nic tak špatné. Animace je velmi krásná, proměny dívek jsou vytvořené podle jejich prvotin z devadesátých let, akorát jsou značně zmodernizované. Stejně tak musím kladně hodnotit i soundtrack, který se nese v typickém japonském duchu a ruku v ruce s filmovou atmosférou. Sailor Moon Eternal je zkrátka poměrně příjemná celovečerní podívaná pro děti, v níž nemá cenu hledat nějaký vyšší význam ani přínos do světové kinematografie. Sledovat jej můžete i vy na vašem Netflixu.

Hodnocení: 65 %