Horor Co jsme viděli, co jsme slyšeli je stejně nejasný jako jeho název. Novinku od Netflixu zachraňuje slavná herečka

Co jsme viděli, co jsme slyšeli (Things Heard & Seen) je americký hororový thriller od tvůrců filmu Holka na hlídání Shari Springer Bermanové a Roberta Pulciniho natočený na motivy novely All Things Cease to Appear od spisovatelky Elizabeth Brundageové. V hlavní roli se představí hvězda filmu Mamma Mia Amanda Seyfriedová po boku britského herce Jamese Nortona. Na českém Netflixu je snímek sice nyní na druhém místě žebříčku nejsledovanějších titulů, těsně za fantasy seriálem Světlo a stíny, zato na internetovém agregátoru recenzí Rotten Tomatoes získal od kritiků pouze 37 % kladných známek a od diváků dokonce pouhých 26 %. Jak na tom snímek tedy skutečně je?

Děj se odehrává v roce 1980, kdy se mladý manželský pár Catherine a George s dcerou Franny přestěhuje díky nové pracovní příležitosti manžela z New Yorku do starého domu s hrozivou historií na okraji malého města. Tichá a poměrně introvertní Cath s poruchou příjmu potravy se musí vzdát své práce restaurátorky umění, všeho zanechat a odstěhovat se do farmářské komunity lidí, do níž má problém zapadnout. Nepomáhá tomu ani její manžel, jenž se zdá být velmi opatrný vůči tomu s kým se jeho žena stýká a snaží se jí co nejméně nápadně držet pod zámkem.

Mladá maminka Cath je tak neustále zavřená ve starém domě, v němž začne časem vídat ducha neznámé ženy. Vzhledem ke skeptickému smýšlení svého manžela a nedostatku přátel nemá nikoho, komu by se mohla se svými zážitky svěřit. Strach z paranormálna se ale začne pomalu měnit na strach z jejího manžela, když začnou na povrch vyplouvat všechny jeho lži, jimiž ji celý život krmil. Je to ještě vůbec její manžel? Je duch ženy opravdu jedinou přítomnou nadpřirozenou entitou v jejich domě? A co se vlastně stalo předchozím majitelům?

Hlavním tématem je zde vyobrazení dobra a zla skrývajícího se uvnitř každého z nás. Stejně jako mezi námi chodí hodní a zákeřní lidé, tak se někde v údajném duchovním meziprostoru nacházejí dobří a zlí duchové. Je na každém z nás, kterým dáme přednost. Cath se jeví jako dobrosrdečná a milující matka, postrádající špetku cílevědomosti a sebevědomí. Svého muže prakticky nechává řídit její život, ačkoliv si je této skutečnosti vědoma, nedokáže s tím nic udělat a nechává se sebou manipulovat. Brzy se to ale změní, protože George možná není tak dokonalý a upřímný manžel, za jakého ho měla a jemuž dlouhá léta věřila.

George se narozdíl od Cath jeví jako velmi sebevědomý a ambiciózní muž, jenž zároveň působil jako úlisný a bezcharakterní slizoun, schopný lhát svým nejbližším, zapírat a vymýšlet si, jen aby se zalíbil lidem, u kterých to pro dosažení vlastního úspěchu potřebuje. Svou ženu seznamuje pouze s těmi, jež projdou úspěšně jeho výběrovým řízením. Všichni ostatní jsou pro ni údajně nebezpečím. Jednou se však zmýlí a nevědomě tak Cath seznámí s pro něj nebezpečnými lidmi.

Celkově mi po zhlédnutí filmu unikalo nějaké jeho poselství či hlavní pointa, jíž nám měl představit a vysvětlit. Nejsem si jistá, jak se to mohlo stát. Nepřišlo mi, že by snímek překypoval dějem, akcí a už vůbec ne hromadou zajímavých myšlenek. Spíše bych řekla, že byl po většinu času nudným a monotónním vyprávěním bez jakékoliv gradace a napětí. Dokonce jsem ani tu největší zvratovou závěrečnou scénu nedokázala brát nějak vážně a říkala jsem si, že se ještě něco musí stát, protože mi takovéto vyznění zdaleka nestačilo.

Veškerý děj se točí jen kolem dvou hlavních postav a jejich vzájemných (ne)vztahů, jež byly nefunkční už delší dobu, ale všechno se razantně zhoršilo ve chvíli, kdy se odstěhovali do svého nového domova. Tvůrci se nejspíš snažili ukázat, jak jsou pod vlivem okolí, v tomto případě duchovním, ale dá se to převést i na skutečné lidi a umocňování jejich dobrých a špatných záměrů, které mohou vyústit v neočekávané krajní řešení, aby dosáhli vlastního uspokojení.

Celý příběh nejen že postrádal nějakou větší viditelnou pointu, ale konec navíc postrádal i logiku a jakékoliv vysvětlení. Byl zde sice zajímavý motiv jednoho uměleckého obrazu zachycující přechod duše do Ráje, který zde měl sehrát nějakou metaforickou roli, ale opět to celé pokazilo jeho nedostatečné zachycení. Na konci se tvůrci snažili zničehonic poukázat a zdůraznit důležitost vedlejších postav, vzhledem k jejich slabému zachycení ve zbylé části děje to ale spíš udělalo ze zmateného konce ještě větší guláš.

Co jsme viděli, co jsme slyšeli nemá příliš zajímavý soundtrack, záběry ani kulisy, které by mi pomohly dát tomuto hororu lepší hodnocení než podprůměrné. Motiv starého domu s temnou minulostí je dnes již otřelým hororovým klišé, které samo o sobě nikoho nepřekvapí. A už vůbec ne, když ve filmu není žádný jiný zajímavý prvek. Jediné, co bych mohla skutečně vyzdvihnout, byly herecké výkony Amandy Seyfriedové a Jamese Nortona, jež byly uvěřitelné a zároveň jediné dělající film alespoň trochu originálním. Nicméně dejte snímku šanci a udělejte si na něj obrázek sami.

Hodnocení: 35 %