Recenze: Cesta do Ameriky 2 - Eddie Murphy je zpátky v jedné ze svých nejslavnějších rolí

Zatímco v roce 1988 se musel Akeem seznamovat s životem v Americe a hledal nevěstu, tentokrát zjistí, že má syna, o kterém nevěděl. A pokud chce udržet rod na trůně, musí ho nejen najít, ale především s ním navázat pouto.

Mustr se tak na první pohled nemění (hrdina vyráží do daleké Ameriky, aby něco našel), rozdíl je nicméně v tom, že ve Státech strávíme tentokrát minimum času. Větší část příběhu se odehrává v Zamundě, kde Akeem (již jako král) čelí nátlaku poněkud diktátorského generála Izziho (Wesley Snipes) ze sousední Nextdorie, který chce národy spojit manželstvím a tím zajistit potřebný mír pro všechny (což v praxi znamená, že v opačném případě zahájí frontální útok). Pokud umíte trošičku anglicky, z názvu sousední země už nejspíš tušíte, s jakým humorem film pracuje. Tak jednoduché to ale není.

Coming 2 America má několik úrovní. V jedné se film pokouší oživit esenci nespoutaných komediálních osmdesátek (návrat do holičství, flashback, v němž dokonce dojde na digitální omlazení Akeema a Semmiho), výsledek je nicméně spíše rozpačitý. Částečně proto, že dnes už úplně nikoho extra neosloví, když si Eddie Murphy a Arsenio Hall znovu dávají více rolí najednou. A víc ty scény nemají. Coby pomrknutí na nostalgiky ale budiž.

Rodinná linie je něco mezi Black Pantherem (mladý následovník trůnu se musí vypořádat s vlastní důležitostí a přijmout odpovědnost) a jakoukoli průměrnou taškařicí na téma "skupinka buranů je najednou součástí královského rodu". A málokdy z toho vyjde nějaký opravdu památný moment. Dáno je to mimo jiné tím, že členové "nové rodinky" nemají moc co nabídnout. Leslie Jones je svým přehráváním víc nesnesitelná než třeskutě zábavná a Tracy Morgan je pouhý stín komediální střely, za jakou kdysi platil ve Studiu 30 Rock. Snad jen Snipes našel ve svém pitvoření potřebný balanc, aby nepůsobil jen jako karikatura, ale opravdu uměl pobavit.

Pak je tu ale ještě třetí rovina. A ta se zcela bez přehánění řadí k absolutní žánrové špičce. Napříč filmem jsou rozesety divoké komediální pasáže jak z Borata, v nichž král pořádá vlastní pohřeb, přestože je stále ještě naživu (a Morgan Freeman mu do toho pronáší smuteční řeč) a Izzi s úsměvem vyučuje novou generaci mladých zabijáků. Jsou to dada momenty, ale natřískané vtipnými nápady a opravdu stojí za to kvůli nim snímek vidět.

Vzniká tak nesouvislý mix vypravěčských stylů, jemuž nejvíce (minimálně pocitově) ubližuje to, že samotný Akeem se na dobrou polovinu filmu stává vedlejší postavou. Linie o synovi je pro vyznění děje důležitá, ale Akeem se v ní až příliš často stahuje do ústraní a nastupující mladíček není tak zajímavý (charakterově ani herecky), aby ho plnohodnotně nahradil. Nejsilnější jsou samozřejmě pouta, která má divák k prvnímu filmu. Snaživá romantika mládí o hledání pravé lásky (kde se vesměs jen opakují motivy z jedničky) proto nakonec hravě převálcuje prostý moment, v němž se jde tápající Akeem uklidnit do místního fastfoodu uklízením a rozmluvou s Cleem (John Amos).

Coming 2 America je film, který se obtížně doporučuje. Má své momenty, zmíněné geniální ostrůvky, je jich ale pomálu. A ten zbytek je buď o relativně nudném mladíčkovi nebo o zbytečně utlumeném Murphym. Jistě, tentokrát hraje otce tří dcer, který od prvního filmu zmoudřel. V komedii Jmenuju se Dolemite, jíž natočil se stejným režisérem, ale hýřil úplně jinou energií.

Hodnocení: 60%

P.S. Cesta do Ameriky 2 oficiálně zatím nemá český název (všude je film uváděn jako Coming 2 America) ani žádnou formu lokalizace, protože jde o film uváděný na Prime Video a na Amazonu na lokalizaci z vysoka kašlou.