Recenze: Letuška - věčně opilá Penny z Teorie velkého třesku na palubě moderně pojatého hitchcockovského thrilleru

Cassie Bowdenová (Kaley Cuoco) je letuška, která žije dost nespoutaným životem. Vymetá jeden večírek za druhým, souloží s kdekým a hlavně má problémy s alkoholem. Během letu do Bangkoku se seznámí se šarmantním boháčem Alexem Sokolovem (Michiel Huisman), s nímž po příletu stráví v luxusním hotelu divokou noc. Ráno se probudí s pořádnou kocovinou - a zavražděným Alexem v posteli. A jelikož si většinu předešlého večera nepamatuje, netuší, kdo to mohl Alexovi udělat. Začne panikařit a z hotelu uteče, jako by se nic nestalo. Podaří se jí vrátit zpět do New Yorku, tam už ale na veškerý personál letadla čekají agenti FBI, kteří Alexovu vraždu vyšetřují.

Letuška je osobitým mixem thrilleru, černé komedie a dramatu, jenž vznikl podle úspěšného románu Christophera A. Bohjaliana, amerického spisovatele, dle jehož předloh byly v minulosti natočeny pozapomenuté televizní snímky Hra o rodinu či Obžalovaná. Hlavní tvůrcem seriálu je Steve Yockey, jenž předtím pracoval např. na seriálovém Vřískotu nebo dlouhodobě populárních Lovcích duchů.

Zápletkou jde o takřka tradiční "hitchcockovskou" žánrovku - protagonistou je obyčejný člověk, jenž se nedopatřením stane figurkou ve velmi nebezpečné konspirační hře, v níž jde o život. Atraktivita námětu je zde navíc umocněna kromě jiného i tím, že divák ani hrdinka ze začátku vlastně neví, zda oním tajemným vrahem není nakonec ona sama.

Po nalezení Alexovy mrtvoly se Cassie brzy stává hlavní podezřelou. Ze strachu o svůj budoucí osud se pustí do soukromého pátrání, aby odhalila Alexovu minulost a tím i možného vraha. Začne se infiltrovat na místa, kde nemá co pohledávat (včetně Alexova pohřbu či jeho bytu), čímž se postupně do celé situace ještě více zamotává. K vyšetřování na vlastní pěst využívá svých kolegů a přátel. Do problémů a nebezpečných situací tak dostává i svou nejlepší kamarádku (a následně i právní zástupkyni) Ani (Zosia Mamet), jejího milého a ochotného (a ajťácky zdatného) přítele Maxe (Deniz Akdeniz), kolegu stevarda Shanea (Griffin Matthews) či nadřízenou Megan (Rosie Perez). Ve chvílích "volna" (když je nejvíce psychicky v háji a nikdo z dotyčných na ni nemá čas ani náladu) se potuluje, popíjí a souloží se svou nejnovější náhodnou známostí, sympatickým mladíkem Buckleym (Colin Woodel). Právě sobecký vztah k blízkým lidem se ukáže jako jedna z hrdinčiných vlastností, za něž je kritizována. Velmi komplikovaný (a postupně rozkrývaný) vztah má i se svým bratrem Daveym (T. R. Knight).

Jak už bývá u takto žánrově a tematicky laděných snímků zvykem, většinu scén sledujeme z hrdinčiny perspektivy - divák proto obvykle ví pouze to, co ona. Seriál však jde v tomto přístupu nezvykle a až pozoruhodně daleko. Tvůrci totiž v každým díle pravidelně servírují surreálné scény, které vizualizují hrdinčino myšlení. V praxi to vypadá tak, že si Cassie sama sebe představuje například v hotelovém pokoji, v němž strávila osudnou noc. Nejzajímavější na tom ale je, že takto v rámci své mysli komunikuje sama se sebou - její druhé já má ovšem podobu mrtvého Alexe! Že nejde o reálného Alexe (natož o nějakého jeho ducha či cokoliv podobného), ale pouze o hrdinčinu projekci mrtvého milence, je jasné celkem brzy, protože imaginární Alex Cassie při neustálých debatách s ní NIKDY nesdělí nic víc, než co ona sama už ví, pouze na to musí sebezpytem přijít. Kromě jiného to znamená, že Michael Huisman (Hra o trůny), ačkoli jeho postava zemře hned v první epizodě, se v seriálu vyskytuje i nadále. Je to asi jako kdyby Harrison Ford v Uprchlíkovi v každé třetí či čtvrté scéně ve své hlavě debatoval se svou mrtvou ženou (resp. s její projekcí) o tom, kdo a proč ji zabil. Tam by se takovýto specifický stylistický prvek pravděpodobně nehodil, sem ale pasuje náramně.

Jde o osvěžující a poměrně inspirativní nápad, který tvůrci hravě využívají nejen k řešení hlavní zápletky, ale také k vyjasnění tíživé a složité dávné minulosti, která je klíčová pro pochopení kontroverzního životního stylu, jímž Cassie dlouhá léta žije. Tvůrci tak kromě hrdinčina alkoholismu, hédonismu a sobectví rozvíjí další velice silný motiv - sílu vlivu zastřených vzpomínek a podvědomého "přepisování" paměti.

Kaley Cuoco je v hlavní roli lehce humorně laděného, ale v žádném případě ne sitkomového počinu příjemným překvapením. Jako tahoun seriálu obstála na výbornou, zajímavé ale je, že postava Cassie se od oblíbené a roztomilé Penny ze superúspěšné Teorie velkého třesku vlastně příliš neliší. Oba její charaktery budí dojem milé, trochu ztřeštěné holky od vedle, která nezkazí žádnou zábavu. A která má velmi blízko ke sklence něčeho ostřejšího. Rozdíl mezi nimi je, že Cassie není účelově zjednodušená sitkomová "figurka", ale komplexní charakter, který trpí reálnými a závažnými problémy. A Cuoco, kterak jinak dříve hrála vesměs malé role v převážně nevýrazných filmech, i ony vážnější polohy své dosud největší a nejsložitější role zvládla přirozeně a bez přehrávání. Nominace na Zlatý Glóbus, kterou za svůj výkon obdržela, je zasloužená.

Hlavní problém Letušky spočívá v tom, že jako seriálový thriller funguje poněkud vlažně. I když má jen osm epizod (navíc každá má jen okolo 45 minut), o permanentním napětí či strhujícím ději, jenž divák hltá takřka bez dechu, se bohužel mluvit příliš nedá. Rozhodně zde nechybí zvraty, překvapivá odhalení (přičemž to hlavní překvapivé opravdu je) a každý díl končí obligátním cliffhangerem (vzrušujícím otevřeným koncem), ten je ale na začátku toho následujícího obvykle vyřešen víceméně banálně. I tak ale Letuška svůj formát jen horko těžko obhájí. Běžná filmová stopáž (okolo dvou hodin) by jí určitě slušela víc.

Ale pokud odhlédneme od čistě žánrové (thrillerové) roviny, je seriál svižně a nápaditě natočeným komediálním dramatem o mladé ženě, jež žije velmi hektickým životem, zahrnující časté cestování do exotických lokací, téměř neustálé paření a náhodné (a chvilkové) sexuální aférky. Přitom ale jde o vnitřně traumatizovaného člověka, který před svými hluboko zakořeněnými problémy celá léta uniká právě prostřednictvím nezřízeného pití panáků tvrdého alkoholu a navazováním pouze povrchních a krátkodobých vztahů. Je to možná trochu paradox, ale Letuška funguje ve výsledku o něco lépe jako vážný příběh, nežli jako lehká, oddechová zábava. Něco takového rozhodně nebývá zvykem, ať už u Hitchcockových žánrových klasik (Na sever severozápadní linkou) nebo u jeho následovníků, viz zmíněný Uprchlík.

Trochu mě děsí, že se seriál možná dočká další série. Okolo ústřední linie se v této řadě povedlo vše podstatné adekvátně uzavřít (včetně hrdinčiny osobní roviny). Pár podzápletek sice zůstalo záměrně nedořečených, jen jedna si však o další rozvíjení vyloženě říká. Ta se ovšem točí okolo starší kolegyně Megan a se samotnou Cassie prakticky vůbec nesouvisí. Navíc ona vedlejší zápletka působí hloupě, nadbytečně a příliš nevěřím tomu, že by o její pokračování někdo kdovíjak stál.

Takže aktuálně doufám, že žádné pokračování nepřijde a zůstane tak pouze u této solidní jednohubky, která sice nepatří k vrcholům současné "quality tv", ale nepochybně má čím zaujmout poměrně širokou diváckou základnu.

Hodnocení: 65%